Mám tě rád. To si říkáme se synem často, důležité je se oceňovat, říká kouč Pavel Kučera

„Můj táta byl uzavřenej, na druhý straně ho má dost lidí v paměti, nevyrůstal jsem s ním. Svému synovi o něm vyprávím jen, když o tom chce sám slyšet. Když ho ten příběh nezajímá, upřímně mi to řekne do očí,“ směje se v úvodu kouč Pavel Kučera.

„Že se máme rádi, si říkáme často, oceňujeme se. Nikdy se to neomrzí. Jednou za čas je dobrý si tohle dávat,“ pokračuje Pavel. „Tátu oceňuju za to, co dělá, že sbližuje táty a syny a že tu mohu být s ním,“ odpovídá Pavel mladší, který žije se svojí mámou a tátu vidí jen párkrát do měsíce.

„Nejvíc otevřeně se pobavíme v autě, tam ničemu neutečeš. Je to naše napojovací místo. S vlastním tátou jsem bohužel nikdy nedokázal ani začít mluvit, se synem to je jednodušší. I když mě občas baví do něho i rejpat, ale vždy to musí být s mírou,“ svěřuje se Pavel starší.

„Brečeli jsme před sebou mnohokrát. Naposledy to bylo u ohně, pláč tabu není. Synovi dokážu říct, že jsem na něj hrdej, a potřebuju mu to říkat,“ uzavírá Pavel.

Poslechněte si první díl série S otci a syny v podcastu Pochlap se s Pavlem a Pavlem Kučerovými.