Marihuana bude legální v dalších amerických státech

Dílo vznikne v produkci společností Berlanti Productions a Warner Bros. Television a bude variací na Wildeův román z roku 1890. Namísto viktoriánského Londýna se ovšem děj bude odehrávat v současném prostředí kosmetického průmyslu, uvedl server Deadline. Dalším překvapivým zvratem v seriálu je i výrazná změna týkající se hlavních postav. Z Doriana Graye a Basila Hallwarda budou nově sourozenci Doran a Basil Grayovi. Píše o tom server Euronews.

Rozrušení fanoušci tak upozorňují na skutečnost, že přetvořením dvou hlavních postav Wildeova románu na sourozence zmizí spousta homoerotických motivů klíčových nejen pro příběh, ale i pro kontext tehdejší doby a Wildovy osobnosti.

Wilde byl irský homosexuální spisovatel 19. století, který se vedle mnoha literárních děl proslavil i tím, že byl kvůli své homosexualitě odsouzen za hrubou neslušnost. Během soudních procesů, které vedly k Wildeovu odsouzení, byl „Obraz Doriana Graye“ předčítán jako důkaz Wildeova morálního charakteru.

V roce 2018 vydalo nakladatelství SP Books originál Wildeova rukopisu románu, který byl původně předložen k vydání v časopise Lippincott's Magazine v roce 1890. Před publikací v následujícím roce bylo ale z románu odstraněno 500 slov. Editor J. M. Stoddart totiž odebral některé části včetně té, v níž Basil přiznává, že nikdy nemiloval ženu a že Doriana uctívá s „romantickým citem“.

Současné čtenářstvo se obává, že kvůli opětovnému opomenutí této tematiky se Netflixu nepodaří adaptovat stěžejní historické dílo spadající i do queer literatury. Na tvůrcích tak nyní zůstává rozhodnutí, zda chtějí dodržet požadavky fanoušků i přesnost předlohy, nebo zda budou pokračovat ve svém původním nápadu.

Archeologové odhalili, že pravěcí lidé v Severní Americe lovili mamuty pomocí důmyslné techniky, která mohla nakonec dovést zvířata až na pokraj vyhubení. Nová studie přináší revoluční pohled na používání tzv. Clovisových hrotů, kamenných nástrojů, které odborníci dlouho považovali za vrhací zbraně. Píše o tom britský Independent.

Clovisovy hroty, pojmenované podle naleziště v Novém Mexiku, jsou ostré kamenné hroty, které se podařilo nalézt v mnoha archeologických lokalitách v Severní Americe. Tyto hroty, pocházející z období zhruba před 13000 lety, mají běžně velikost odpovídající lidskému palci až iPhonu a připevňovaly se na oštěp. Velké množství hrotů bylo objeveno v kostrách mamutů. Dřívější teorie proto naznačovaly, že Clovisovy hroty sloužily k vrhání na zvířata, nové výzkumy tuto představu ale zpochybňují.

Výzkumníci zjistili, že místo vrhání oštěpů mohli lovci zapichovat oštěpy s Clovisovými hroty do země a nastavovat je proti přibíhajícím mamutům. Tato metoda využívala kinetickou energii obrovských zvířat. Jak vysvětlil spoluautor studie Jun Sunseri, síla nabíhajících zvířat byla mnohem větší než ta, kterou by mohl vyvinout jakýkoli lovec.

Experimenty také ukázaly, že tato metoda byla mimořádně účinná. Oštěpy zapíchnuté do země dokázaly proniknout hluboko do těla mamutů a způsobit vážná zranění, podobně jako moderní kulky s dutým hrotem. Tento způsob lovu, připomínající techniku, kterou vojáci v pozdějších staletích používali proti koním, mohl být jedním ze zásadních faktorů, který přispěl k vyhynutí mamutů.

Data pochází z analýzy společnosti Kayrros, která se zabývá životním prostředím. Její hlavní analytik Antoine Halff uvedl, že množství vykácených stromů odpovídá asi 13 000 tunám oxidu uhličitého, což je objem, který za rok vyprodukuje 2800 aut se spalovacím motorem. „To je pouze zlomek počtu elektrických aut, která Tesla vyrobí a prodá za jedno čtvrtletí,“ dodal pro britský Guardian Halff.

Výstavba továrny vyvolala už dříve v Německu protesty a rozproudila také debatu o kompromisech při rozvoji ekologické ekonomiky. Od května letošního roku proti plánovanému rozšiřování továrny protestovali klimatičtí aktivisté. Ti se usadili v domech na stromech v nedalekém táboře a několikrát se pokusili do továrny proniknout. Během jednoho z dřívějších incidentů, ke kterému došlo v březnu, vznikl v gigafactory požár, který ji na týden vyřadil z provozu.

Karolina Drzewo z kampaně „Zavřete Tesle kohoutek“ prohlásila, že analýza ukazuje, že výroba elektromobilů způsobila nejen lokální poškození přírody, ale i globální škody v důsledku těžby kovů. „V jednom z nejsušších regionů Německa už bylo zničeno příliš mnoho životního prostředí,“ řekla. „Je třeba zabránit rozšíření gigafactory a tím ještě většímu ničení lesů a ohrožení ochranného pásma zdroje pitné vody.“

Tesla na žádost o komentář nereagovala.

Jejich vztah inspiroval alegorický vůz během slavnosti Mardi Gras v Sydney, dostal se do australských vzdělávacích osnov a dokonce se objevil v seriálu Atypical společnosti Netflix.

Akvárium Sea Life Sydney uvedlo, že Sphen a jeho partner – známí také pod přezdívkou Sphengic inspirovali lidi po celém světě jako symbol rovnosti. Pár měl ovšem i své ale také své odpůrce z řad konzervativců, kterým se nelíbilo, že jsou využíváni k prosazování agendy LGBT+ skupin. Informuje o tom britský server BBC.

Zdravotní stav tučňáka se v posledních dnech zhoršil a veterinární tým akvária rozhodl o eutanázii Sphena, aby ukončil jeho bolest a utrpení. Druhý z páru, osmiletý Magic dostal příležitost k rozloučení, aby dokázal pochopit, že se jeho partner už nevrátí. Po Sphenovi zůstali také Lara - a Clancy, dvě mláďata, která si pár vypěstoval z vajec jiného páru.

Skoro šedesát metrů vysoký betonový bunkr, který se nachází v hamburské čtvrti Sankt Pauli, je o něco málo vyšší než šikmá věž v Pise a panoramatu města dominuje už víc než 80 let. V reakci na první britské nálety na německou metropoli nařídil Adolf Hitler stavbu protiletadlových věží s dělostřelectvem. V Berlíně, Vídni a Hamburku pak vyrostlo celkem osm betonových kolosů, které později jako bezpečný úkryt při náletech využívaly desetitisíce lidí. O oživení obrovského flakturmu píše agentura AFP.

76 tisíc tun vážící bunkr St. Pauli se stěnami silnými 2,5 metru nelze snadno zbourat ani ignorovat. Proto město Hamburk zahájilo před několika lety společně se soukromými investory projekt renovace. V jeho rámci pomohla společnost Hilldegarden oživit historii budovy. Sdružení sehnalo svědectví lidí, kteří v bunkru žili během války i po ní, a také záznamy stovek nuceně nasazených dělníků, kteří stavbu v roce 1942 postavili za pouhých 300 dní. V prvním patře je k vidění výstava, která historii místa přibližuje.

Do pěti pater impozantní betonové stavby – jednoho z největších bunkrů na světě – se nyní lze dostat po schodech přišroubovaných k vnější straně budovy. Součástí komplexu je hotel se 134 pokoji, restauracemi a koncertní prostor s kapacitou 2 tisíce míst. „Zahrada na střeše má dodat tomuto masivnímu bloku, který zůstal po nacistické diktatuře, něco mírumilovného a pozitivního,“ uvedla Anita Engelsová ze sousedského sdružení Hilldegarden, které projekt podpořilo.

Po válce bunkr v St. Pauli město nejprve využívalo jako ubytovnu pro bezdomovce, později se proměnil na kancelářské prostory. Ve spodních patrech byl také oblíbený noční klub, rozhlasová stanice a horolezecká stěna. 

Bezpečnostní kontroly na vnitrostátním terminálu letiště byly v sobotu ráno asi na dvě hodiny přerušeny a stovky cestujících tak dočasně uvízly na místě. V odletové hale se tvořily obrovské fronty, protože pasažéři museli opakovaně procházet bezpečnostní kontrolou. Všichni hledali ztracené nůžky. O incidentu informuje BBC.

Vedení letiště později oznámilo, že nůžky nakonec v neděli našel zaměstnanec v tom samém obchodě, kde se ztratily. Ministerstvo dopravy a turistiky vyzvalo provozovatele letiště, aby příčinu incidentu vyšetřil a zajistil, aby se taková věc již neopakovala.

Mnoho cestujících, kterých se zrušení a zpoždění letů dotklo, se vracelo domů po každoročním japonském svátku Obon. Při této příležitosti Japonci navštěvují svoje rodiny a rodinné hroby. Lidé věří, že duše předků se v tomto období na tři dny vrací do našeho světa.

„Doufám, že si na to příště dají trochu větší pozor,“ řekl jeden z cestujících místním médiím. Někteří uživatelé sociální sítě X pochválili reakci letiště na tento incident a několik z nich uvedlo, že to potvrdilo jejich důvěru v japonskou leteckou bezpečnost. „Incident ukázal bezpečnost japonského letectví a důkladnost jeho příruček!“ napsal jeden z uživatelů.

New Chitose je jedním z nejrušnějších japonských letišť, které obsluhuje druhou nejfrekventovanější vnitrostátní leteckou linku na světě – mezi Tokiem a Sapporem. V roce 2022 využilo letiště víc než 15 milionů cestujících.

Rozsah problému vyšel najevo po žádosti jednoho úředníka. Ten si chtěl něco ověřit v záznamech z parlamentní schůze z roku 2008. Když ovšem pracovníci archivu požadované záznamy vyhledali, zjistili, že většinu z nich už potkani úplně ohlodali. Informuje o tom server BBC News. 

„Parlamentní potkani jsou tak obrovští, že by se jich nejspíš bály i kočky,“ přiznal novinářům mluvčí Národního shromáždění Zafar Sultan. V současnosti je přitom zamoření obřími hlodavci tak rozsáhlé, že na deratizaci parlamentu podle webu Firstpost vyčlenili rekordní roční rozpočet 1,2 milionu rupií (asi 325 tisíc korun).

Nejvíc potkanů se usadilo v prvním patře, kde se koná většina schůzí politických stran a stálých parlamentních výborů. A hlavně – je tady jídelna zákonodárců. Během dne, kdy je v parlamentu rušno, se hlodavci většinou drží stranou. Jejich chvíle přichází večer. „Po večerech tu pořádají maratonské běhy,“ popsal řádění zvířat novinářům jeden z úředníků Národního shromáždění. „Dlouholetí zaměstnanci jsou na to už zvyklí“, dodal. „Když sem ale někdo přijde poprvé, tak se vyděsí.“

V několika pákistánských novinách už vyšly inzeráty, které poptávají firmu na hubení škůdců. Úředníkům, hledajícím způsob, jak se potkanů zbavit, se ale zatím přihlásily jen dvě.

Díky ní jsou desítky tisíc uživatelů ve Spojených státech schopny snížit své roční emise v průměru o 19 %. Pokud by tohoto snížení dosáhl každý obyvatel USA, odpovídalo by to podle společnosti vyřazení 80 % automobilů v USA ze silnic.

V současné době existuje více než tucet aplikací, které mají uživatelům pomoci sledovat jejich individuální emise. Díky aplikaci Pawprint mohou zaměstnavatelé pomoci svým zaměstnancům měřit jejich uhlíkovou stopu a podílet se na iniciativách udržitelnosti na pracovišti. Společnost Klarna spojuje sledování emisí s dalšími nabídkami finančních služeb. Carbon Games pak nabízí ekologické výzvy a zobrazuje soutěžní žebříčky.

„Pokud vám něco ušetří 1 nebo 2 dolary, nemusíte si s tím dělat starosti, ale pokud vám něco ušetří 300 dolarů, už vás to asi zajímat bude. Stejně tak, pokud se rozhodujete o 100 kilogramech CO2, asi byste o tom měli přemýšlet," říká Sanchali Pal, která stojí za Commons.

Výpočet emisí u jednotlivých nákupů je těžší, než se zdá. Množství oxidu uhličitého vyprodukované jedním letem nebo kusem masa je měřitelné a relativně přesné. Emisní stopa například nového chytrého telefonu – vyrobeného z materiálů z nesčetných dodavatelských řetězců s vysokou uhlíkovou náročností – může být mnohem obtížněji vyčíslitelná. Dokonce i něco tak jednoduchého, jako je koupě trička, je často přehlídkou uhlíkových emisí.

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by změny v chování na straně poptávky mohly do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 40 až 70 %. Podle agentury Bloomberg však spotřebitelům stojí v cestě překážky – včetně zvýšených nákladů nebo nedostatečné infrastruktury.

„Dramaturgie se zaměřuje na nenásilné, krátkodobé, místně specifické umělecké realizace současných autorů a autorek. Počítáme s postupným využitím všech devíti ohraničených ploch velkého labyrintu, letošní rok je pilotní, jsme v labyrintu poprvé, a proto prostor opatrně testujeme. Naší snahou je komunikovat projekty k veřejnosti, nabízet program, který ji dokáže přitáhnout k aktuálním společenským a uměleckým tématům,“ říká kurátor projektu Ondřej Horák (Fuczik).

Přímo pro areál Zámku Troja vznikla instalace pedagoga Jana Fabiána nazvaná Zóna. V architektonické koncepci umělec nabízí nenásilné průzory skrze živé ploty s pomocí dřevěných tyčí a sítí, ale také zóny ke kontemplaci a odpočinku.

Mezi vystavující patří také umělec a pedagog Matouš Lipus, který do Labyrintu umístil figurální práci Vandal trojský. Postavu umístěnou na výrazném soklu umělec postavil mezi větve jabloně a socha tak splývá s kmenem a větvemi stromu. Fotografka Slávka Hajdeckerová zase v zahradách rozmístila sérii fotografií nazvanou Vlajky. Snímky s motivy z areálu Zámku Troja přetištěné na rozměrné tkaniny zavěsila mezi stromy. Návštěvníci mohou vidět i sochu Aleše Nováka nazvanou Píseň o naději. Objekt evokuje rozměrnou rostlinu zhmotněnou do sochy a zároveň působí dialogicky k okolním barokním stavbám a třeba i k nedaleko umístěným terakotovým vázám.

Zahrady Zámku Troja kromě uměleckých děl nabízejí také doprovodný program, včetně třetí edice hudební akce Opulence. Ta začíná 20. srpna v 18:20 komentovanou prohlídkou Labyrintu. Na akci vystoupí pražská producentka Martyyna a česká alternativní umělkyně Petra Hermanova. Kromě toho spolu budou na diskusi o hudbě moderované hudební redaktorkou Radia Wave Anetou Martínkovou mluvit Pavel Turek a Miloš Hroch.