Mark Zuckerberg se omluvil za to, že Facebook lidi spíš rozděluje, než spojuje

2. říjen 2017
03749689.jpeg

Jom kipur, židovský svátek, který v překladu znamená Den smíření, přiměl k zamyšlení i (podle Forbesu) pátého nejbohatšího muže na planetě, Marka Zuckerberga. V postu na své sociální síti se zamyslel nad loňským rokem a na Facebook napsal nečekanou prosbu.

„Ty, kterým jsem v tomto roce ublížil, prosím o odpuštění, budu se snažit být lepším. Žádám o odpuštění, protože moje práce se využívá k rozdělování, ne sbližování lidí. Budu pracovat na tom, aby to bylo lepší,“ stojí v jeho nedělním příspěvku. Zuckerberg mluví pravděpodobně o masivním šíření falešných zpráv, například při prezidentských volbách v USA. Inzerenti byli pomocí Facebooku schopni přesně zaměřit reklamu na antisemitské uživatele, píše server AV CLUB. Facebook už proti fake news podniká kroky, vy si můžete v příspěvku Matěje Schneidera přečíst, jak to s těmi dezinformacemi vlastně je

Spustit audio
  • Karaoke kluby, stany i malé buňky v metru – Japonci objevují netradiční místa pro práci

    13. listopad 2018
    dav - Japonsko

    Zaneprázdnění byznysmeni zkoušejí v Tokiu pracovat v netradičních kancelářích. Zatímco někteří si pronajímají malé místnosti v karaoke klubech, další využívají možnosti zaplatit si malé budky umístěné ve stanicích metra. Některé společnosti dokonce pronajímají pro své zaměstnance kempingové stany, které umožňují pracovat „na vzduchu“.

    „Když jsme zavření v kanceláři, máme tendenci mít jen stereotypní nápady. Pracovat venku byla dobrá zkušenost – je to něco, co nezažíváme každý den,“ říká k open air pracovním prostorům viceprezident softwarové společnosti SAP Tsutomu Ushida. Jeho podřízený Yasuyuki Minami pro agenturu AFP nedávno uvedl, že díky pracovní schůzce organizované netradičně ve stanu skutečně dostali nové podnikatelské nápady. Pracovat se dá ale i v karaoke baru. V přepočtu přibližně za 120 korun na hodinu je možné si pronajmout soukromou místnost, kde se dají prezentace přímo z notebooku promítat na plátno, které běžně slouží ke zpívání. Manažeři, kteří se třeba před publikem cítí nejistě, mohou zvukotěsnou místnost využít zase k tomu, aby si prezentování vyzkoušeli. Prostory karaoke baru využívá třeba Hideyuki Aoki. „Nejdříve jsem se cítil nepříjemně. Jakmile jsem ale jednou místnost k práci využil, zjistil jsem, že je to vlastně pohodlné. Teď ji mám jako takový business hub,“ cituje Japonce server The Jakarta PostPro ty, jejichž zaměstnání je v podstatě založené na telefonování, se v Tokiu objevila ještě jedna novinka. Jde o malé budky ve stanicích metra, které instalovala společnost Fuji Xerox ve spolupráci s tokijským metrem. V budkách je k dispozici vedle stolu a židle ještě wifi a monitor. Malý, ale uzavřený prostor se dá pronajmout za zhruba 40 korun na 15 minut. Lidé používají mobily v japonské městské hromadné dopravě jen výjimečně, protože nechtějí rušit ostatní. V budce si mohou lidé telefonáty vyřídit a bez obav také třeba otevřít tajné dokumenty s citlivými údaji, píše server The Star Online. Experti na pracovní trh tvrdí, že zmenšující se počet pracovních sil a stárnutí populace bude v budoucnu tlačit na zaměstnavatele, aby pozměnili styl práce a nabídli přetíženým zaměstnancům více flexibility, co se místa výkonu práce týče.

  • Rostliny dobře snášejí smog. Může to paradoxně způsobit zánik celých ekosystémů, varují vědci

    13. listopad 2018
    hmyz - hmyz ve městě

    Smog je obecně považován za zdraví škodlivý, výzkumníci z Univerzity v Sheffieldu ale zjistili, že rostlinám může v některých ohledech dokonce prospívat. 

    Díky vyššímu obsahu dusíku v ovzduší rostliny produkují více obranných látek. I v silně znečištěných městech tak můžete narazit na dobře vypadající zelené rostliny. Dobrá zpráva pro životní prostředí to ale není, vědci totiž také objevili, že tyto odolné rostliny jsou kvůli vysokému obsahu obranných látek špatně stravitelné pro hmyz, nebo dokonce úplně nepoživatelné. Informuje o tom web Ekolist. Hmyz je přitom nezbytný pro fungování veškerých ekosystémů a odborníci již delší dobu upozorňují na alarmující pokles počtu příslušníků hmyzí říše. Vedle například užívání herbicidů je tedy smog možná další příčinou tohoto dramatického úbytku.

    Podívejte se taky na Hejna vrabců dnes už tak často nevidíme. V ČR zmizelo od 80. let 10 milionů ptáků.

  • Opuštění senioři si v Miláně „adoptují“ studenty, kterým se ve městě obtížně shání bydlení

    13. listopad 2018
    Seniorka - žena - babička - prarodiče

    Projekt propojuje v italském Miláně seniory, kteří žijí sami, s mladými lidmi, kterým se ve městě složitě hledá dostupné bydlení. Program „Adoptuj si studenta“ je výhodný pro obě strany – starší lidé, většinou vdovy, získají společnost, studující zase seženou daleko levnější ubytování, než je v metropoli běžné.

    Server Guardian píše o 83leté Doře Grazzini a 26leté Marii Urbani, které společně žijí v bytě seniorky už několik měsíců. Program funguje 15 let a za tu dobu se sdružení MeglioMilano podařilo zprostředkovat okolo 600 takových spolubydlení. Průměrný věk hostitele je 79 let. V 76 % případů jde přitom o ženy, které bydlí ve vlastním bytě například po smrti manžela samotné. „V roce 2004 jsme udělali průzkum týkající se toho, jaké mají ve městě senioři podmínky pro život a jaký dopad má na město univerzita a množství studentů. Uvědomili jsme si, že jsou tu dva problémy, a tak jsme se je snažili nějak společně vyřešit,“ říká projektová manažerka Monica Bergamasco. Milán je nejdražším městem v Itálii a zároveň jedním z nejdražších v celé Evropě. Studuje v něm na 180 000 studentů, přičemž přibližně 65 000 jich do města přichází odjinud. Na koleje mají nárok jen ti nejchudší a navíc míst není dostatek – Guardian uvádí, že postel dostane jen asi 38 % těch, co by na ubytování měli podle pravidel dosáhnout. Soukromé bydlení je hodně nákladné. V Itálii stojí pronájem samostatného pokoje průměrně 402 eur za měsíc (v přepočtu přes 10 400 korun), v Miláně je to 543 eur (přes 14 000 korun). Studenti, kteří se zapojí do projektu bydlení se seniorem, platí mnohem méně – v průměru 250 až 280 eur. Právě studentů se do programu hlásí daleko více – přihlášených je aktuálně asi 6 700 mladých lidí, zatímco seniorů je jen zhruba 1 300. „Vůbec jsem se nestrachovala Dořina věku. Bála jsem se jen, že by moji přihlášku mohli odmítnout. Školné, které musím platit, je totiž vysoké a nevím, jak bych si jinak mohla dovolit v Miláně bydlet,“ obávala se 26letá Maria. 83letou Doru přihlásily do projektu její děti, protože nechtěly, aby se po smrti manžela cítila v bytě osaměle. Podle ní se víc seniorů nehlásí do projektu možná proto, že jsou podezřívaví vůči mladým. Podobné projekty jsou v plánu i v Česku – začátkem příštího roku by měli v brněnském domě začít společně bydlet studenti Masarykovy univerzity a mladí odcházející z domovů pro děti.

  • Sedm let skoro nevylezl z domu. Teď přichází s deskovkou, která pomůže od závislosti na hrách

    12. listopad 2018
    Hraní - hry - gaming

    Billy Brown byl závislým hráčem počítačových her. Za sedm let opustil dům méně než desetkrát. Potom se ale rozhodl, že sobě i jiným podobně závislým mladým lidem pomůže. Vytvořil deskovou hru, díky které mohou mladí hráči rozvíjet své sociální schopnosti a která jim pomůže řešit jejich problémy.

    K nápadu došel díky programu Game Changer, který pro závislé hráče pořádá organizace Real Ideas. Právě ten Billymu pomohl od závislosti. „Nikdy bych nešel ven jen kvůli tomu, abych navazoval nějaké sociální kontakty. Celá moje existence byla online. Chodil jsem jen k doktorovi,“ řekl Billy Brown BBC. Brownovu závislost nastartovalo těžké dětství, jeho matka byla často hospitalizovaná kvůli svému duševnímu zdraví a Billy hledal únik v online prostoru. Jeho závislost se ještě prohloubila kvůli stresu ze zkoušek na vysoké škole a přispěl k ní i zlomený kotník, který mu ztěžoval pohyb venku. Studium na vysoké nakonec ukončil a strávil roky života v chatovacích místnostech, hraním počítačových her nebo čtením o politice. Ve čtyřiadvaceti letech se ale rozhodl svůj život změnit a svojí deskovou hrou pomoci i jiným podobně závislým lidem. S hrou přichází pouhých čtrnáct měsíců poté, co konečně zase vyrazil ven. Hra je určená pro malé skupinky lidí, kteří se schází přibližně jednou týdně. Každý hraje sám za sebe a plněním různých úkolů získává body. Extra body se dají získat i plněním úkolů v reálném světě v době mezi jednotlivými setkáními. Dokončení úkolů účastníci prokazují sdílením podrobností na online skupině, kterou má každá parta hráčů. Ve skupině, která hru testovala, je i 22letá Kirsty Atkinson. Také zažila život v izolaci. „Neměla jsem žádné přátele, protože jsem prodělala spoustu špatných vztahů a přátelství. Kvůli tomu jsem byla tolik uzavřená,“ říká. Podle Kirsty je hra velmi zábavná a je si jistá, že dokáže pomoci lidem v podobné situaci, jako byla ona. „Cítím, že naše skupina je velmi silně propojená,“ dodává s tím, že se jedná o dobrou cestu, jak poznat další lidi s podobnými problémy. Billy Brown dnes pracuje ve svém prvním zaměstnání jako podpůrný pracovník pro mládež, což by si ještě před pár lety vůbec nedovedl představit. Zároveň doufá, že jeho hra pomůže dalším lidem v podobné situaci, jako byl on. Závislost na počítačových hrách, internetu nebo sociálních sítích řeší lidé po celém světě. V minulosti jsme psali třeba o první klinice v Africe, která od podobné závislosti pomáhá.

  • Psí spřežení budou moci na silnice. V Dánsku je začnou brát jako dopravní prostředek

    12. listopad 2018
    spřežení, psi, mushing, husky

    Vozy tažené psy budou moci legálně jezdit po dánských silnicích. Potvrdil to dánský ministr dopravy Ole Birk Olesen. Legislativa týkající se jízdy psích spřežení po silnicích byla dosud v Dánsku nejasná. Právě proto se jí ministerstvo zabývalo a vozy tažené psy budou v Dánsku brány jako běžný dopravní prostředek. Psi tak budou moci po silnicích tahat nejen tradiční sáně, ale i vozy na kolech.

    „Jízda s psím spřežením je zdravá a naplňující forma rekreace a sportu, která by měla být Dánům umožněna. A teď, když jsem se tím zabýval, mohu potvrdit, že je zcela legální jezdit s psím spřežením podle pravidel silničního provozu,“ uvedl ministr v psaném vyjádření. Rozhodnutí ministra vítá Dánský klub tažných psů, organizace sdružující kolem stovky řidičů psích spřežení, kteří zatím jezdili hlavně po lesích a na dalších vhodných místech v Dánsku. „Jsme velmi potěšeni, že ministerstvo vydalo toto povolení a my můžeme dál provozovat a rozvíjet náš koníček,“ řekla serveru The Local předsedkyně sdružení Marianne Schlüter. Podle vyjádření ministerstva bude moci jízdu psích spřežení nadále regulovat Agentura pro ochranu přírody. Členové Dánského klubu tažných psů si s ní tak musí vyjednat konkrétní podmínky. Reakce agentury ale byla také pozitivní. „Jsme potěšeni, že ministerstvo dopravy zcela jasně uvedlo, že vozy tažené psy mohou cestovat po silnicích, kde platí dopravní předpisy. Znamená to, že jim můžeme opět povolit jízdu po silnicích ve státních lesích, které jsou pro to vhodné,“ uvedl ředitel agentury Peter Ilsøe. Ustanovení, které přesně vymezí podmínky jízdy psích spřežení po silnicích, by mělo začít platit od prvního ledna.

  • Výstava „neslušných“ knih oxfordské knihovny ukáže Milence lady Chatterleyové i Obraz Doriana Graye

    12. listopad 2018
    Z přebalu slovenského vydání knihy Umění milovat od Ovidia

    V Bodleyově knihovně ve slavném britském univerzitním městě Oxfordu začne ve čtvrtek 15. listopadu výstava Story of Phi: Restricted Books (Příběh Fí: Utajené knihy), věnovaná „neslušným“ knihám.

    Takzvaná sbírka Fí (Φ) vznikla v době vrcholící viktoriánské prudérie proto, aby mladé lidi uchránila před „nemorálními“ knihami. Ještě donedávna potřebovali studenti k tomu, aby do těchto knih směli nahlédnout, písemné povolení svého tutora. Informuje o tom britská stanice BBC. Kurátorka výstavy Jennifer Ingleheart říká, že jde o jednu z největších světových sbírek knih označovaných za „neslušné“. Vznikla v roce 1882. Její název je odvozen od signatury Fí, jíž byly knihy označeny. Patří do ní 3 000 knihovních jednotek, mezi nimiž bychom našli jak vědecké práce, například odborné studie o starověkých kulturách, tak i kdysi kontroverzní romány. Knihovník Richard Ovenden říká, že výstava „ukazuje rozmanité a občas překvapivé úlohy, jež knihovny plnily, aby pro celou zemi uchovaly kulturně závažná díla, a odhaluje, jak knihovníci hledali cestu mezi snahou zpřístupnit materiály pro vědecký výzkum, ale současně také ochránit čtenáře a knihy“. Dodává, že „nám ukazuje někdejší postoj ke vkusu a morálce, je jakousi sociologickou momentkou, která ilustruje, jak se v průběhu doby měnilo vnímání sexuality a vhodnosti“. Mezi vystavenými knihami je například ilustrované vydání Umění milovat od římského básníka Publia Ovidia Nasona, které se „na index“ dostalo kvůli svým ilustracím, zatímco milostné básně téhož autora bez ilustrací byly na otevřených policích knihovny běžně přístupné. Ze starších knih si zvláštní pozornost zaslouží první novověké evropské pornografické dílo Satyra Sotadica ze 17. století, které ovlivnilo mnoho pozdějších knih se sexuální tematikou a dalo vzniknout tradici zobrazování starého Říma jako města zhýralosti. Je tu i Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea, který se do sbírky dostal pravděpodobně kvůli svému homoerotickému podtextu a špatné pověsti autora. K vysloveným kuriozitám patří první vydání slavného Milence lady Chatterleyové s podpisem jeho autora Davida Herberta Lawrence, které bylo do Spojeného království propašováno diplomatickou poštou. Sbírku knihovníci doplňovali i v pozdějších letech, najdeme tu proto třeba slavné homoerotické kresby finského umělce Touko Valio Laaksonena, známého jako Tom of Finland, nebo Madonninu knihu Sex z roku 1992. Bodleyova knihovna, která patří mezi nejstarší v celé Evropě, funguje už od roku 1602. Má právo dostávat povinné výtisky, což také částečně vysvětluje, jak sbírka Fí vznikla. Knihovníci ji ale i sami aktivně doplňovali, aby případní vážní zájemci nebyli ochuzeni o knihy, které ve Spojeném království ve své době nemohly vyjít. Podobné sbírky najdeme i v knihovně Univerzity v Cambridgi nebo v takzvané Private Case Britské knihovny. Výstava končí 13. ledna 2019.

    Podívejte se taky na Kdo je Tom of Finland? Film o pionýrovi homoerotické ikonografie zahájí letošní Mezipatra.

  • Klíčem k dlouhému životu je přirozený pohyb. Pomůže chodit pěšky do práce nebo mít vlastní zahrádku

    12. listopad 2018
    starý člověk - stařec - dědeček

    Jestli chcete být zdraví a dožít se vysokého věku, nemusíte chodit do posilovny zvedat železa nebo běhat maratony. Nemusíte ani používat běžecké trenažéry či se každý den vážit. Důležitější je místo, na kterém žijete. Nejvyššího věku se totiž dožívají lidé, kteří žijí v takzvaných blue zones . Mezi ně patří italská Sardinie, Okinawa v Japonsku, poloostrov Nicoya v Kostarice, město Loma Linda v Kalifornii a řecký ostrov Ikaria.

    Lidé žijící na většině z těchto míst opravdu nejsou častými návštěvníky posiloven, místo toho jsou neustále v pohybu, aniž by o tom přemýšleli. Starají se o své zahrádky, nepoužívají příliš mnoho technických vymožeností a často chodí pěšky. Přirozený pohyb je společným znakem komunit, jejichž členové se v průměru dožívají nejvyššího věku, a je tak podle výzkumníků jedním z nejdůležitějších způsobů, jak si prodloužit život. Píše o tom web Quartz. V dnešní době jde však o něco stále méně běžného. Podle průzkumů má asi 90 procent lidí sedavé zaměstnání, ještě před sto lety to bylo jen 10 procent. Přesto se však i v současnosti dají najít způsoby, jak pohyb zařadit do života. Třeba chodit pěšky nebo jezdit na kole do práce, s dětmi do školy, na nákup nebo na návštěvu. Podle výzkumu je nejlepším způsobem dopravy do práce patnáctiminutová procházka. Budete po ní potom v práci šťastnější a prospěje i vašemu zdraví. Dalším argumentem pro ranní procházku je i to, že dojíždění do práce je druhou nejnenáviděnější denní činností Američanů. Před dojížděním se umístily jen domácí práce. I ty ale mohou být zdraví prospěšné, jedná se totiž také o přirozený pohyb. Dostatek pohybu ale není jediným důvodem, proč lidé v blue zones žijí déle a zdravěji. Zdraví prospívá i sklenička vína o páté, dobré rodinné vztahy nebo duchovní život.

  • Zemřel Douglas Rain, herec, který namluvil palubní počítač HAL ve 2001: Vesmírné odyseji

    12. listopad 2018
    Z filmu 2001: Vesmírná odysea

    Byl sice šílený jako bleší cirkus, ale bez něj by Clarkova a Kubrickova temná vize hvězdných výprav jako výspy humanity nebyla úplná. Palubní počítač HAL se už navěky zapsal do srdcí fanoušků sci-fi jako jeden z prvních komplexních portrétů vyspělé umělé inteligence, která se možná jednou v budoucnu vzepře člověkovi.

    Ve filmu z něj vidíme zpravidla jen detail obřího červeného „oka“, většinu charakterizačních rysů postavy nese hlas zaznívající vševědoucně off-screen. Kanaďan Douglas Rain byl kupodivu až druhou volbou pro obsazení role HALa, jak v rozhovoru pro noviny Newsday vzpomínal v 70. letech Stanley Kubrick. Nahradil herce Martina Balsama, jehož projev prý podle režiséra filmu byl příliš „emocionální a lidský“. „No, nemohli jsme se nějak rozhodnout, jak by HAL vlastně měl znít,“ uvádí v rozhovoru konkrétně Kubrick, „a Martyho americká angličtina zněla trošku moc hovorově, zatímco Rain měl přesně ten jemný středoatlantský přízvuk, který jsme chtěli.“ Douglas Rain byl uznávaným kanadským divadelním hercem. Zemřel ve věku 90 let. Zprávu přinesl web Hollywood Reporter. Podle Keira Dullea, který ve Vesmírné odyseji hrál doktora Davea Bowmana, se stal HAL vlastně hlavní postavou celého snímku. „Bylo to něčím v jeho hlase. Byl perfektní. Neobvyklý,“ vyznává se upřímně. „I‘m sorry Dave, I‘m afraid I can‘t do it,“ touto větou startuje HAL hlasem Douglase Raina legendární dialog plný potlačovaných křemíkově-lidských emocí.

  • Databáze designu papírových vlaštovek, šipek a letadel. Uleťte si na hodiny do papírové zábavy

    12. listopad 2018
    papírová vlaštovka

    Skládaná papírová letadélka mají svou historii hned v několika kulturách. Jednoduchá hračka je i dnes stále oblíbená. Důkazem jsou weby věnující se této volnočasové aktivitě s návody na spoustu variant jejich skládání, ale i vlastní kategorie v Guinnessově knize rekordů. 

    Nejstarším důkazem výroby a používání tohoto typu hračky jsou asi dva tisíce let staří papíroví draci pro děti z Číny. Samotné vlaštovky se podle kulturního a vzdělávacího portálu Open Culture začaly objevovat v Evropě i Americe na začátku 20. století, a to třeba taky jako modely leteckého konstruktéra Jacka Northrupa pro studium aerodynamiky. Webová databáze Fold’NFly nabízí velmi přehledné návody na poskládání desítek variant těchto malých papírových letounů, od jednoduché šipky až po složité stíhačky či námořní letadla. Najdete tam postupy krok za krokem na fotkách, ale i videonávody. V Guinnessově knize rekordů můžete najít historii nejdelších doletů nebo nejdelší doby, kterou taková letadélka vydržela letět vzduchem. Maximem je momentálně 27,6 vteřiny. Rekord drží od roku 1998 Ken Blackburn a povedlo se mu ho dosáhnout na stadionu Georgia Dome v americké Atlantě. Největší vlaštovka byla sestavena studenty z Technology University v Delftu v roce 1995 a měřila téměř dvanáct a půl metru.