Mars Volta v klidnějších končinách
Před několika dny dorazila na pulty albová novinka amerických progresivních psychedeliků The Mars Volta nazvaná Octahedron, tedy osmistěn. Je pátá studiová deska jedné z nejoriginálnějších rockových skupin současnosti skutečně tak mnohostranná a vyváženě komplexní, jak naznačuje její titul?
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Při vydání minulého alba Bedlam in Goliath se hudební mozek The Mars Volta, hyperaktivní kytarista a skladatel Omar Rodriguez Lopez nechal slyšet, že následující deska bude akustická. O osmnáct měsíců později máme konečně možnost na vlastní uši zjistit, že tohle tvrzení bylo značně nadsazené. Šňůry pořád pevně vězí v zapnutých bednách, ale posuny oproti zběsilé polyrytmické jízdě a zprohýbaným písňovým strukturám albového předchůdce jsou patrné na první poslech.
Ačkoli Octahedron tedy není akustickým albem v obvyklém smyslu, je to zřejmě nejpřístupnější počin, který svým fanouškům nabídli od debutu De-Loused in the Comatorium z roku 2003. The Mars Volta výrazně ubrali na tempu. Album nezvykle startuje baladou Since We´ve Been Wrong, která silně upomíná na starší skladby Televators nebo The Widow, a pomalé nebo midtempové písně mají na novince zdaleka největší prostor. Vokály Cedrica Bixlera-Zavaly jsou oproti minulé desce očištěné od vrstev efektů a zvukových manipulací. Koncentrovanější a čitelnější je i zvuk celé kapely. Pro mnohé asi překvapivě tentokrát na albu chybí dlouholetí členové saxofonista Adrián Terrazas-González a kytarista Paul Hinojos. Nic proti, ale osobně dechové kořeníčko poněkud postrádám.
V zásadě se není čemu divit. Minulou deskou se The Mars Volta dostali do určitého extrému. Hrát rychleji, složitěji nebo s masivnější zvukovou produkcí už v jejich žánru asi není možné. Je logické, že se zkusili vydat jinou cestou. Omar Rodriguez Lopez si navíc svoje nejdivočejší experimentální choutky vybíjí na nekonečné sérii svých sólových alb často na hranici poslouchatelnosti, jimiž pravidelně zásobuje oddané fanoušky. Výsledkem je deska, na které The Mars Volta nastavují svou klidnější a srozumitelnější tvář. Řada skladeb z Octahedronu by navíc mohla s přehledem pocházet z jejich prvního nebo druhého alba.
Octahedron není v žádném případě špatný počin, ale není ani zásadní položkou v diskografii téhle kapely, která se s ní jakoby vrátila z málo probádaných hudebních krajin do známějších teritorií. Je to zřejmě ideální přístupový bod pro ty, co s The Mars Volta nemají předchozí zkušenosti, ale my ostatní, kteří jsme si je zamilovali právě pro jejich nezkrotnost a odvážnou uměleckou vizi, asi s aplausem počkáme na příště.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
