Master’s Hammer dál fascinovaně pilují sveřepý metal staré školy
Žádná jiná domácí kapela, a to nejen pokud se bavíme o tvrdé kytarové hudbě, se historicky nedočkala takového mezinárodního ohlasu jako svojští blackmetalisté Master’s Hammer. Porevoluční alba Ritual a Jilemnický okultista z nich udělala kult, který jim zajistil status vlivných ikon, na které se nezapomínalo ani v letech nečinnosti. Nic nevadilo, že už v devadesátých letech si kapela z metalu tak trochu i tropila žerty, jejich až neumětelský zvuk byl silnější.
Po čtrnáctileté pauze se se v roce 2009 vrátili rozháraným, ale ve svém výrazu jedinečným albem Mantras, aby devět let a tři alba poté začali psát další výraznou kapitolu své historie. Ač se tomu textař, kytarista a zpěvák František Štorm dlouho s úšklebkem bránil, Master’s Hammer začali před necelým rokem vystupovat živě. A coby inspiraci pro aktuální album Fascinator jmenují právě nově nabyté zkušenosti a zážitky z koncertů a cest.
Za návrat kapely na pódia můžeme do značné míry vděčit projektu Mortal Cabinet, v němž se Štorm potkal se Samirem Hauserem (Vanessa, Bruno Ferrari) a Řezníkem (rapper, který stojí i za kreslenými vtipy Mártyho frky) a který básnivého blackmetalistu a vyhlášeného typografa znovu přivedl na pódia. Mortal Cabinet se nedočkal kýžené odezvy, k průniku fanouškovských scén black metalu, EBM a horrorcoru nedošlo a na předposlední pražský koncert dorazili hlavně metalisti: kapela totiž slíbila zahrát i několik šlágrů Master’s Hammer. Pak už to netrvalo dlouho a Štorm ohlásil plnohodnotný koncertní návrat v sestavě, kde z původních let zůstal vedle něj už jen tympanista Silenthell.
Jedno z oblíbených pochvalných klišé hovoří o tom, že si ten či onen muzikant „hudbu užívá“ a na jeho konání to je poznat. V případě alba Fascinator není tato argumentační berlička tak vratká jako ve většině případů: živé bicí Jana Kapáka, v jehož studiu Hellsound se také nahrávalo, a zejména kytarové vklady nového člena Petra „Blackieho“ Hoška, s nímž Štorm dříve vydal několik split EP, činí desku nejpřímočařejší a nejvíce energickou metalovou nahrávkou kapely po jejím návratu. Listování breviářem tradičních žánrových postupů má na Fascinatoru dramatický náboj i šmrnc, který do značné míry pramení z organické souhry všech hudebníků.
Jiné klišé spojené s kapelou hovoří o síle Štormových textů, jimž až v druhém sledu sekunduje hudební doprovod. Pomineme-li, že s protikladem obsahu a formy už uměnovědné obory dávno neoperují, je dobré připomenout, že právě jakýsi humpolácký metal Štormově starosvětské poetice vždy seděl a komunikoval s ní. Jazyk, cynismus i mizantropie prokletých básníků a k tomu náležitě ukrutné, syrové i zběsilé riffování. Metalovou siláckost však i na Fascinatoru doprovází a vyvažují éterické harmonie jednoho z největších solitérů mezi zdejšími hudebníky – Tomáše „Necrococka“ Kohouta.
„Jsem fascinován přírodou divokou,“ zpívá hned za začátku alba Štorm a nabízí tím klíč do svého světa, v němž nemá moderní civilizace (důstojné) místo. Když mu pak v úderné skladbě Satanská nekrofilní porna vlétne do zorného pole dron, odpálkuje ho podobně jako jakékoliv jiné výdobytky moderní civilizace svázané nekonečnou lidskou hloupostí. Ač obrazností v minulosti, je tvorba Master’s Hammer i komentářem k současnosti, komentářem, jehož nátura vzdoruje černobílému dělení na progresivní a konzervativní uvažování. S přihlédnutím k tomu, jak rád se Štorm dívá za hranice zjevného a jak rád se pohybuje na okraji, nicméně zarazí (žánrové nadsázce a „povinnému“ metalovému machismu navzdory), že do svého slovníku vpustí „buznu“ coby invektivu přežitější než profese popravčího.
Master’s Hammer pěstují i na svém osmém řadovém albu vyšinutost a vzývají kreativnost, která však v jejich pojetí odmítá pomocnou ruku modernity. Pokud jejich koncertní návrat čekal na jiné ospravedlnění, než je to v podobě možnosti krákorat spolu s kapelou její dávné i novější hity, pak za něj můžeme Fascinatora směle považovat.
Master’s Hammer – Fascinator (Jihosound Records, 2018)
Hodnocení: 80 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
