Mediteránní epopeje Sun Araw
Psychedelický rock má již od dob květinových dětí hodně co do činění s jihem. San Francisco a prosluněná Kalifornie byly ostatně kolébkou stylu těžícího stejně z halucinogenních experimentů a novodobého šamanství jako z atmosféry tropického pásu.
Multiinstrumentalista Cameron Stallones na poslední desce svého sólo projektu Sun Araw, nazvané Ancienit Romans, vyměnil horkem se tetelící šedesátkovou Kalifornii za Středozemní moře někdy okolo roku 100 před naším letopočtem. A jeho droneové litanie fungují v prostředí amfor a amfiteátrů stejně omamně, jako na střechách sanfranciských garáží.
O Sun Araw už byla na Waveu přednedávnem řeč – kolega Aleš Stuchlý představoval Stallonesův společný projekt s pěticí Eternal Tapestry. Ambientní zvuk desky Night Gallery plný pomalých rytmů, zastřených kytarových riffů a zkouřených dubových ozvěn má k hudbě samotného projektu Sun Araw velmi blízko. Stallones tvoří zvláštní, sirupoidní zvukové stěny, které se v tribálním taktu donekonečna opakují pouze s minimem inovací. Jeho sonické perpetuum mobile má však přesto tendenci vtáhnout posluchače přímo doprostřed líně se linoucích kompozic a zde ho po celou dobu trvání skladby udržet v konsternovaném opojení. Aurální analgetikum Sun Araw má mnohem spíše než k neustále proklamované hypnagogii blíže k čistému hypnotismu.
Na Ancient Romans se hudebnímu rauši dostává místo vprostřed starověkých bakchanálií – nevím, zda onen pocit všudypřítomných olivovníků a fíkových listů ve mně vzbouzí pouze přebal desky a názvy skladeb odkazující na Lukrécia, Caesara, Krétu nebo Delfy, nicméně jsem při poslechu skoro hodinu a půl dlouhé desky cítil v zátylku ostré středomořské slunce. Snad jen s výjimkou poslední, patnáctiminutové skladby Impluvium, která se svým skoro pravidelným, čtyřdobým rytmem a halasnými výkřiky odkazuje spíše k divokému nočnímu reji, než k rozpálené agoře v poledne. Z řady velmi snadno zaměnitelných skladeb ostatně svou na Sun Araw až nečekanou svižností právem vyčuhuje.
S trochou nadsázky řečeno, Cameron Stallones ve svých římských mozaikách přivádí psychedelickou hudbu k jejím opravdovým kořenům. Samotné slovo „psychedelický“ má původ ve staré řečtině a Eleuzínská mystéria byla ve své době jakýmsi předobrazem Woodstocků. Můj podiv nad tím, jak dobře může fungovat kyselý kalifornský rock v prostředí zdánlivě natolik vzdáleném kolébce new age, našel na Ancient Romans vysvětlení mnohem jasnější, než dvojsmyslné rady z delfské věštírny.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky – Cameron Stallones však do svého meandrujícího hluku vstoupil evidentně napořád, a ať už ho vody zavanou kamkoliv, jinak znít asi nikdy nebude.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
