MFF KV - Médium festivalu
Při cestě z Prahy do Karlových Varů se existence festivalu projevuje nenápadně, ale velmi brzy. Ve frontě na nádraží Florenc padají Vary jako cílová stanice častěji, na sedadlech v autobuse je oproti čtenářům ruskojazyčných novin mírně zvýšený poměr mladších lidí, kteří sice mají batoh s karimatkou, ale zároveň jsou oblečeni výrazně městsky.
Vnějškovou charakteristiku svých návštěvníků letos tematizuje i znělka mladého režiséra Martina Krejčího. Zatím sklízí úspěch. Je založena na zábavné akci, což není úplně typický rys filmů tohoto festivalu, ale má styl. Uvidíme, jestli jí později nebudeme mít plné zuby, jak se to občas stává. Zatím si broukám hlavní hudební motiv pa pa da da pá. Tři verze znělky (s roličkami Marka Ebena, Evy Zaoralové a Jiřího Bartošky) a její drobné odlišnosti jsou i předmětem hovoru na trávnících okolo Thermalu, který okupuje skupina nejpohodovějších návštěvníků. Tedy okupuje je za dobrého počasí, což znamená jen občas. Vydat se do Varů bez deštníku už by mě vážně nenapadlo, to bych byl spíš schopen zapomenout si kartáček na zuby.
Klima se ve Varech nemění, bohužel ani v kině Čas, tradičním sídle sekce Fórum nezávislých, kde je stávající "klimatizace" jen alibistická. Více než dvouhodinový maďarský film Dealer je velmi pomalý, temný a depresivní, takže když po jeho skončení režisér Benedek Fliegauf s radostí konstatoval, že počet diváků, kteří vydrželi až do pomalé smrti titulního hrdiny, je vysoký, nedalo se než přikývnout a setřít pot. Ani jinak se médium festivalu, spoluvytvářené kromě programu i prostředím, nemění. Do nového projekčního prostoru v Lázních III mě ještě program nezavedl a k oblíbené hospodě a prodejně langošů mi letos přibyly jen lahůdky s bezkonkurenčními bagetami. Hlavní ulice v dolní části města jsou nepochopitelně rozkopané ještě víc než vloni. Pro batůžkáře letos festival zřídil nová autobusová spojení umožňující stát ve frontě na vstupenky velmi brzy a jezdit do stanového městečka až po koncertech.
V době mého příjezdu (v neděli) už jsem našel festival rozjetý. Za první dva dny se prodalo 4029 diváckých festivalových pasů, nejrůznějším filmových profesionálům, partnerům a dalším připadlo 1675 akreditací. Dále samozřejmě čísla rostla zmírněným tempem, do půlnoci středy 7. 7. bylo vydáno 107121 lístků (a 6480 festivalových pasů). V neděli sice ještě ochranka produkce nevěděla, že to, co stráží, je produkce, na druhou stranu ještě nepolevila její pozornost: bodyguard za mnou jednou kráčel až do sálu, aby mě zkontroloval. Nenesl jsem svou akreditaci dostatečně zřetelně vystavenou. Tato ostražitost už bude jen polevovat.
Kvůli prohře ČR s Řeckem v semifinále ME ve fotbale nerozhodilo pozornost festivalových diváků ani finále Eura. To se, pokud vím, projevilo pouze několika málo portugalskými zástavami a omezilo se na nevěřícné kroutění hlavami u hospodských televizí. Nerušená filmová koncentrace přináší nevýhody krátkodobým návštěvníků. Kdo přijede na jeden den, sotva se stihne zorientovat, lístky jsou beznadějně vyprodané a je čas jet zase domů.
Ze soutěžních filmů mě zatím nejvíce zaujalo příjemně civilní drama Lisy Cholodenkové Jeskynní lidé (Cavedweller, USA), které je ostatně jedním z papírových favoritů.
Časopis Screen, hledající nástupce diváckého hitu Kámoš z loňského ročníku, bude možná přikyvovat "laskavému humoru" francouzsko-švýcarského zástupce Slavíci v kleci (Les Choristes, r. Christophe Barratier), pro mě je jeho uslzený patos a nedostatek jakéhokoli opravdového napětí nesnesitelný. Předpokládám, že Slavíci zaujmou spíš ty diváky, kteří už budou unavení neveselými společenskými a psychologickými sondami, včetně íránského Na břehu (Kenar-e Roodkhaneh, r. Ali-Reza Amini), Takové děti (Certi bambini, Andrea a Antonio Frazziovi, Itálie), Nazítří (Másnap, Attila Janisch, Maďarsko) ad. Některé ze jmenovaných titulů rozhodně stojí za pozornost, jsem zvědavý, jak se rozhodne porota vedená Cassavetesovým spolupracovníkem Al Rubanem. Pilně se věnuju i sekci Horizonty, ve které se už promítala většina hitů ze zahraničních festivalů. Sleduji hlavně tituly neplánované pro českou distribuci a nezklamal mě ani Marco Bellocchio s Dobrý den, noci, ani Josué Méndez se Santiagovými dny, ani Fatih Akin s Proti zdi.
O dalších filmech, včetně těch oceněných, napíšeme podrobněji v třetím pokračování miniseriálu článků o MFF Karlovy Vary, který vydáme po skončení festivalu.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka