Mike Patton počtvrté vykopal Tomahawk

Už z respektu ke skvělým kapelám, ve kterých dřív působili jednotliví členové Pattonova Tomahawku, se je sluší pro začátek přinejmenším vyjmenovat. Kromě maniakálního chameleona za mikrofonem je hlavní postavou Duane Denison (kytarista The Jesus Lizard), své nezaměnitelné rukopisy dávají do placu John Stanier (bubeník Helmet a Battles) a nová posila Trevor Dunn (basista Mr. Bungle, Fantômas, Secret Chiefs 3 nebo aktuální sestavy Melvins). Tahle banda s impozantním rodokmenem se co do popularity klidně mohla stát nástupcem Faith No More, protože z mnoha Pattonových projektů svou relativní rockovou přímočarostí přesně vyplnila prostor mezi pro někoho příliš ujetými Mr. Bungle, pro někoho příliš schizoidními Fantômas a pro někoho příliš popovými Peeping Tom.

Ale Patton si další FNM evidentně nepřál. I proto vydávají Tomahawk teprve čtvrté album za jedenáct let. První dvě desky přinesly solidní porci inteligentního nářezu, který měl sice své ostré hrany i lákavě tmavé kouty, přitom byl pro rockový mainstream víceméně dobře stravitelný. S třetím albem Anonymous (2007) ale kapela popustila otěže experimentu a stvořila dodnes nedoceněný hybrid tradiční hudby amerických Indiánů a podivínského kutilství, který přes svou nespornou originalitu těžko mohl oslovit široké zástupy fanoušků.

S aktuálním Oddfellows se Patton a spol. do velké míry vracejí k přímočařejšímu výrazu prvních dvou releasů. Zároveň ale na posluchače lišácky pomrkávají, jako by říkali: pozor, tohle není jen tak nějaký obyčejný bigbít. Zdá se, že spíš z tradiční rockové skladby vypreparovali součástky, které se jim hodily do krámu, a pak si kolem nich do konce hodiny trochu svobodněji zablbli. Takže se dočkáme jak rozmáchlých alt-rockových refrénů, tak náznaků temně swingujícího zakouřeného jazzu, devadesátkově nekomplikovaného singlu Stone Letter i badalamentiovsky zneklidňujících balad I.O.U. nebo Baby Let’s Play____.

Tomahawk – Oddfellows |foto: Ipecac Recordings

Přestože prý čerstvé album vzniklo během pouhých pár dní, nezdá se jako celek úplně soustředěné a kompaktní, chvílemi trochu váhá, kterým směrem se vydat. Děje se toho na něm hodně, ale je to spíš drobné hemžení, na které je třeba vzít lupu mnoha opakovaných poslechů. Pak vystoupí do popředí vrstvy detailů a zajímavé zvukové hrátky. Oddfellows není nejsilnější deskou Tomahawk, ale rozhodně jde o slušné album, s nímž se nebudete nudit. To by vám Mike Patton přece neudělal.

Tomahawk – Oddfellows (Ipecac Recordings, 2013)