Miley Cyrus natočila prázdný popový biják
O nikom jiném se v popovém mainstreamu poslední měsíce nepíše tolik jako o zpěvačce Miley Cyrus. Dcera countryové hvězdy 90. let na sebe nejprve upozornila vystoupením na předávání VMA, kde v tělovém trikotu simulovala na pódiu masturbaci, a pak přišly dva provokativní klipy, v nichž hraje nahá nebo zpívá o braní drog.
Jsou to taktiky dávno přivedené k dokonalosti Madonnou, jenže ta na rozdíl od Miley nikdy nepůsobila tak křečovitým, až zoufalým dojmem někoho, kdo potřebuje zaujmout veřejnost.Samozřejmě, nejnižší společný jmenovatel zábavního průmyslu je díky internetu položený o něco níže než v éře MTV, a Miley se navíc snaží ze všech sil odstřihnout od své minulosti dětské hvězdy Disneyho televize. Novou kapitolu její pěvecké kariéry má odstartovat album BangerZ.
Dětská hvězda, která se snaží prorazit s dospělým albem v mainstreamu? To už tu samozřejmě bylo mnohokrát, počínaje Michaelem Jacksonem či Steviem Wonderem přes Justina Timberlakea a Britney Spears až třeba k Justinu Bieberovi. Nikdo z nich ale nenatočil nic takhle opulentního jako BangerZ, jež připomíná vysokorozpočtový biják, jehož titulky běží deset minut. Pod každou skladbou je tu podepsáno šest až osm autorů či producentů, kteří se snaží vytěžit všechno, co v současné popkultuře zavání nějakou autenticitou či cool faktorem.
BangerZ je skutečně tak trochu encyklopedií současné popkultury, promenádou hipsterských trendů, které vzrušují zpěvaččiny vrstevníky – je tu samozřejmě dubstep, trap a hip hop, chromované osmdesátky (obal desky navazuje na estetiku seriálu Miami Vice i její nápodobu v Drive), hashtagy z Twitteru, country-pop, slastný funk à la Get Lucky i obří broadwayské emoce pop-soulu. Miley rapuje, pláče, drze skanduje i se něžně rozplývá, rozhazuje reference na párty, drogy i pere špinavé prádlo svého milostného soukromí. Víc cool věcí se snad už na desku ani vejít nemohlo.
Dohled nad albem držel producent Mike Will Made It, v současnosti patrně nejvyhledávanější a také nejúspěšnější hiphopový hitmaker. Ten desce pomohl k masivnímu, aktuálnímu zvuku a i díky němu BangerZ hravě strčí do kapsy loňské pokusy Biebera nebo Taylor Swift o přestup mezi dospěláky. Skutečným problémem desky ale je, kde všude mezi tím haraburdím ukradených elementů najít skutečnou Miley. Samozřejmě že natřásání zadnicí ve stylu černošských striptýzových barů, vyplazování jazyka po vzoru zdrogovaných raverů i muzikálové emoce jsou jen masky, ale pod nimi kromě narcistního „koukejte na mě!“ není už nic, čím by zpěvačka s tuctovým hlasem, navíc s tendencí k přehrávání, mohla být zajímavá.
Zatímco album BangerZ samotné lze v určitém smyslu považovat za dokonalý popový produkt, a to včetně propagace i toho, jak se snaží držet prst na tempu popkultury, Miley samotná je po hříchu nejslabším článkem celého projektu. Chybí jí příběh či uvěřitelné emoce Adele nebo Rihanny i hudební vize, kterou disponuje Lady Gaga, ať už si o nich myslíte, co chcete. V tom je vlastně současný mainstreamový pop celkem spravedlivý – umělé hvězdy v něm nemají místo. Osobnost je něco, co se nedá koupit ani naordinovat týmem marketingových specialistů. Pokud Miley Cyrus v sobě něco takového neobjeví, bude z ní v dlouhodobém výhledu jen bublina, která rychle splaskne.
Hodnocení: 30%
Miley Cyrus – BangerZ (RCA Records, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
