Moderátorka Anita naposled z Norska: Strávila jsem měsíc na Měsíci a těším se na Zem

03585451.jpeg
03585451.jpeg

Zážitky z městečka Hammerfest, které je daleko za polárním kruhem, se v posledních dnech zkoncentrovaly do příprav na prezentaci projektu v místním divadle a život dostal aspoň na pár dní pevný rozvrh. Ten byl vyrušovaný jen pravidelnými signály z dennodenně přijíždějícího parníku, sněhovými kalamitami, větrem a úchvatnými scenériemi východu a západu slunce.

Prezentace proběhla úspěšně spolu s Mezinárodním dnem žen, na který se ani tady – v ledu a sněhu – nezapomnělo (a následky oslavy mi lehce pozměnily program následujícího dne), a posledních pár dní před odletem vybylo na výlet.

03585450.jpeg

Co se člověku otevře před očima, když vyšplhá na jakýkoli z kopců, kterými je městečko lemováno, je neuvěřitelné. Neustále se proměňující obloha s táhnoucími mračny se vpíjí do zasněžených vrcholků a volně přechází až k mořské hladině, aby se znovu vynořila v dalším nečekaně se rýsujícím masivu přímo z vody. Velké lodě rybářů i základna těžařů ropy vypadají z výšky jako dětské hračky a helikoptéry pendlující mezi ostrovy zrovna tak.

Fascinuje mě a děsí zároveň, že přece člověk tady, na dalekém severu, musí cítit nutkání obhajovat každým dnem v kontrastu k té přírodní scenérii smysl svojí existence.

03585453.jpeg

Místní se přitom zdají klidní, usmívají se, chodí nakupovat, plavat a do kavárny. Ale za tu dobu, co jsem tady, už vím, že ani jim nic z toho, co je tady kolem, nezevšednělo. Jsou plní respektu a pokory, aspoň co se místních obyvatel týče. To oni sami se rozhodli třeba nepostavit větší letiště, nezvětšit ropnou základnu nebo podpořit kočovné Sámy s jejich stády, a to i navzdory jejich ignoraci plotů, zahrádek a městských parků.

Ve všech ohledech je to tu vážně trochu jako na jiné planetě a jsem si jistá, že jednou budu určitě muscherka, polárnice, nebo aspoň ta nejstatečnější slečna vlčí smečky.

Ale pro tentokrát se vracím zpátky na Zem. V divadle ani v rádiu sice moc nenasněží, polárního medvěda znám z dekorace scény nebo tapety na záchodě, na lososa musím šetřit čtrnáct dní a o polární záři se mi jenom snívá, ale aspoň teď už vím, že existuje! A že se mám na co se těšit. Možná v příštím životě. Protože pro tenhle jsem si vybrala život na Zemi a ten nepočká. Takže vzhůru do pidiletadýlka, letíme domů! A já se těším.

03585452.jpeg
03585454.jpeg