Modulové domy ve Švédsku mají unikátní střechy navržené speciálně pro solární panely

Zlatým hřebem projektu v Örebru je využití solárních panelů

Švédská firma Street Monkey Architects představila ve švédském Örebru nové montované modulové domy na solární energii. Projekt byl vytvořen na základě podobného oceněného stavebního projektu poblíž Stockholmu, který vznikl na principech pasivní stavby designově zapadající do městského prostředí. Struktury jsou navrženy s ohledem na energetickou účinnost tak, aby podporovaly životní styl s menší uhlíkovou stopou.

Každá budova je postavena ze šesti modulů určených k montáži, které jsou dopraveny na stanoviště již s hotovými zdmi, koupelnami, kuchyní a materiály na závěrečné úpravy. Na místě je pak vše sestaveno a švy mezi moduly jsou zakryty, aby nešlo poznat, že jde o montovanou stavbu. Designéři zvýšili střechu, aby lépe rámovala ulici a umožnila domům efektivněji čelit některým vyšším budovám v sousedství. Hlavní průčelí, která Street Monkey sestavuje hned, jak modulární budovy dorazí na místo, jsou vyrobena z kombinace dřeva, oceli a omítky stejně jako ty projektované poblíž Stockholmu, v Örebru je však ocel více exponovaná a na očích.

Materiály použité na fasádách závisí také na orientaci stavby, to znamená, že ty směřující na východ nebo na západ mají bílou omítku, jiné směřující na sever a jih jsou zase vyrobeny z tmavě stříbrné oceli nebo oceli s dřevěným mřížováním. Zlatým hřebem projektu v Örebru je využití solárních panelů, jejichž umístění závisí také na konkrétní orientaci stavby. Solární panely jsou navrženy tak, aby směřovaly na jih, architekti proto museli přijít s unikátní střechou, která bude nejen stylová, ale i praktická. Stavby směřující na východ a západ mají zkosené střechy s hřebenovými liniemi a 45stupňovými úhly na panely, zatímco ty orientované na sever a jih mají asymetrické zrcadlové střechy.

Spustit audio
autor: Eva Sinkovičová
  • Těžba v dole Turów u česko-polské hranice se zatím rozšiřovat nebude. Liberecký kraj se odvolal

    19. únor 2020
    Hnědouhelný důl Turów

    Spory okolo rozšíření těžby v hnědouhelném dole Turów zatím nekončí. Rozšíření už v lednu schválila polská Vratislav, ale Liberecký kraj se proti tomu odvolal. Firma PGE, ve které má většinový podíl polský stát, chce na místě těžit až do roku 2044. Český překlad dokumentu vratislavského ředitele pro ochranu životního prostředí, který rozšíření těžby povolil, k nám dorazil teprve před pár dny.

    České ekologické organizace tak mají čas na odvolání až do 17. března. Dle libereckého hejtmanství ale chtěla česká strana stihnout i lhůtu v Polsku, která byla do 18. února. Podle slov hejtmana za Starostové pro Liberecký kraj Martina Půty nechtělo hejtmanství riskovat, že nebudou námitky Libereckého kraje brány v potaz.

    Že se kraj chce bránit všemi způsoby, oznámil už po lednovém schválení rozšíření dolu od polské strany, jak informoval server iROZHLAS.cz. Problémy s Turówem nemají jen Češi, ale i Německo. Důl totiž uhlím zásobuje také stejnojmennou elektrárnu, která patří k nejšpinavějším v Evropě. Přilehlé saské obce se tak obávají znečištění spodních vod, zvýšení emisí skleníkových plynů a větší míry hluku. Původní povolení k těžbě vydané v roce 1994 vyprší v dubnu příštího roku, do té doby se musí Polsko vypořádat se všemi námitkami na její rozšíření.

  • Vancouver chce zabránit úmrtím na předávkování. Pro uživatele opioidů proto otevřel prodejní automat

    19. únor 2020
    Léky - opioidy

    Kanadské město Vancouver se snaží bojovat proti nelegálním opioidům. Ty často obsahují nekvalitní látky a přispívají tak k častějšímu úmrtí na předávkování. Loni jen ve Vancouveru takto zemřelo 395 lidí. Informuje o tom deník The Guardian.

    V rámci projektu MySafe proto město rozmístilo prodejní automaty, které připomínají bankomaty a lidem závislým na lécích proti bolesti vydávají předepsané množství hydromorfonu – opioidu, který je až dvakrát silnější než heroin. Projekt je nápadem doktora Marka Tyndalla, který je profesorem epidemiologie. „Myslím, že z etického pohledu musíme lidem nabídnout bezpečnější zdroj. Místo fentanylu z nějaké zapadlé uličky se tak můžete jednoduše dostat ke kvalitním lékům,“ vysvětloval Tyndall pro The Guardian. Právě fentanyl a jeho deriváty jsou látkami zodpovědnými za velký počet úmrtí na předávkování. Kanadská provincie Britská Kolumbie už kvůli tomu i v roce 2016 vyhlásila opioidovou krizi.

    Projekt MySafe ale má i své odpůrce. Například adiktolog Mark Ujjainwalla v deníku The Guardian uvedl, že uživatelé opioidů se především potřebují svého návyku zbavit a podobné projekty jsou spíš škodlivé. Krize závislosti na opioidech posledních několik let hýbe celou Amerikou. Dvacet jedna států se proto teď soudí s farmaceutickými firmami, které jsou podle nich za krizi zodpovědné. Ty se nedávno chtěly se státy mimosoudně dohodnout, reprezentanti jednotlivých států ale jejich nabídku 18 miliard dolarů odmítli, protože je podle nich nedostatečná.

  • Aktivisté rozryli luxusní trávník univerzity v Cambridgi, vadí jim její napojení na ropné firmy

    18. únor 2020
     Great Gate, Trinity College, Cambridge

    Členové hnutí Extinction Rebellion rozryli lopatami a vidlemi luxusní trávník před hlavní branou kolejí Nejsvětější Trojice Cambridgeské univerzity, která vznikla v 16. století. Akce je součástí týdenních protestů proti vazbám univerzity na průmysl fosilních paliv.

    Vedení koleje ji raději na celý týden uzavřelo, včetně knihovny a kaple, kam proudí denně davy turistů. Podle deníku The Guardian odmítla univerzita incident komentovat. Extinction Rebellion se svým týdenním protestem snaží donutit vládu, aby přijala opatření, která by vedla ke snížení emisí uhlíku. „Trinity College musí přerušit vztahy s firmami, které dobývají ropu, uhlí nebo plyn a zneužívají tak přírodu pro svůj zisk,“ napsala cambridgeská odnož hnutí na svém facebookovém profilu. „Zatím může trávit svůj čas přeměnou trávníku na květinovou louku, jaro je přece za rohem,“ doporučili ještě aktivisté univerzitě. Aby na travnatých plochách největší a nejbohatší koleje v Oxfordu nevzniklo stanové městečko protestujících, zavírá univerzita i další koleje. Na protest proti investicím vysoké školy do průmyslu fosilních paliv se začátkem tohoto roku utábořila skupina studentů na pět dní před historickou St. John's College.

  • Scénář výhry nad klimatickou krizí: je rok 2050 a vzduch je čistší než před průmyslovou revolucí

    18. únor 2020
    Stromy - koruny stromů

    „Je rok 2050, už třicet let se lidem daří na Zemi radikálně snižovat produkci emisí. Planeta se přestala oteplovat, skoro všude je vlhký a svěží vzduch, dokonce i ve městech. Ovzduší je čistší než před průmyslovou revolucí. To všechno díky stromům, jsou totiž všude. Náš život je jako nekončící procházka lesem.“ Tenhle scénář nabízí nová publikace The Future We Choose, kterou sepsali architekti pařížských klimatických dohod.

    Ekologové, klimatologové, biologové a další vědci a odborníci nabízí dvě hraniční varianty pro planetu i její obyvatele tu nejhorší a nejlepší. Optimistické křídlo reprezentuje diplomatka Christiana Figueres a přináší podrobný scénář toho, co se stane, když lidé začnou planetu chránit aktivně a hned. „Stromy nám koupily čas, který jsme potřebovali k vypořádání se s emisemi uhlíku,“ popisuje kniha.

    „Šlo o čistě praktické řešení: stromy vysály oxid uhličitý ze vzduchu, uvolnily životodárný kyslík a vrátily uhlík zpět tam, kam patří do země. To samozřejmě pomohlo zmírnit klimatickou krizi, výhody jdou však mnohem dál. Náš život se zase odehrává na skutečně zelené planetě, změna je obrovská hlavně ve městech,“ píše se v knize.

    Lidstvo půjde podle optimistického scénáře ještě dál lesů bude neustále přibývat, promění se zemědělství, prakticky přestanou existovat široká otevřená pole a monokultury. Stinné ořešákové háje a sady v roce 2050 přechází do lesních porostů, které se přirozeně mísí s pastvinami. Parky jsou rozlehlým rájem pro obnovené a uzdravené generace hmyzu.

    Náklad přepravují drony, čímž dál snižují potřebu automobilové dopravy, a hlavním pomocníkem v uzdravování planety je elektřina. Nespalují se fosilní paliva a většina energie pochází z obnovitelných zdrojů. Domy a veřejné budovy vyrábí vlastní elektřinu všechno je natřeno solární barvou, která ji získává ze slunce, každé větrné místo má svoji turbínu. Protože nevznikají žádné náklady na spalování, energie je v podstatě zdarma a je efektivnější než kdykoli předtím.

    Shromažďujeme dešťovou vodu, citlivě odsolujeme, od roku 2030 je zakázaná výroba aut na benzín i naftu. Používáme jen elektromotory a sdílíme jízdy kamkoli s kýmkoli. Zužujeme silnice, rušíme parkovací místa a přizpůsobujeme města pěším a cyklistům. A hlavně o všem úplně jinak přemýšlíme.

    Celý výběr opatření, který udělal britský deník The Guardian, najdete tady.

  • Ptákem roku 2020 je tajemná i společenská jiřička obecná

    18. únor 2020
    Jiřička obecná

    Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2020 jiřičku obecnou. Ta přebírá ptačí žezlo od hrdličky divoké. Jiřička žije po tisíciletí v těsné blízkosti lidí, hnízda si staví na fasádách domů, v lodžiích, stájích i garážích. V poslední době ji ale lidé ohrožují, protože ničí její životní prostor.

    Udělením titulu jiřičce obecné tak chtějí ornitologové upozornit na ubývání vhodného životního prostředí vlivem stavebních úprav a zásahů do hnízdišť. I když se ptákem roku obvykle stávají druhy, které jsou veřejnosti dobře známé, o jiřičce dodnes některé věci ornitologové vůbec nevědí. „Je všeobecně považována za všudypřítomný druh, a přestože žije v blízkosti lidí, pojí se s ní některá tajemství a záhady, které se nedaří objasnit,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Neví se podle něj například to, kde pták zimuje. „Víme, že při cestě do zimovišť překonává Saharu, ale kam až doletí, to je záhadou, kterou řeší odborníci napříč celým kontinentem,“ vysvětluje Vermouzkův kolega Lukáš Viktora. Zpátky do Česka se jiřičky vrací na přelomu dubna a května, první se objevují kolem svátku svatého Jiří 24. dubna. Je to společenský pták, jeho kolonie čítají desítky i stovky párů, které jsou vázány na konkrétní místo, kde žijí. „Pokud se někde rozhodnou postavit hnízda, jde o volbu na celý život. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let,“ popisuje Viktora a dodává, že jiřičkám ubývají možná hnízdiště třeba zasklíváním lodžií nebo jejich zakrytím sítí proti holubům. Titul pták roku uděluje Česká společnost ornitologická od roku 1992. V prvním ročníku jím byla zvolena vlaštovka obecná.

     

  • Jak poznáte, že se jídlo kazí? Varuje vás nový kompostovatelný obal

    17. únor 2020
    Zelenina v kelímku - plastové obaly

    Jídlo se obvykle reálně zkazí až dlouho potom, co projde lhůtou trvanlivosti natištěnou na obale, některé potraviny se zase naopak kazí dřív, než čekáme. Co kdyby ale existoval obal, který by uměl spotřebitele varovat, že se jídlo uvnitř skutečně kazí?

    Nad tím už delší dobu přemýšlí neziskovka Primitives ze San Francisca. Vyvíjí obal, který umí rozpoznat přítomnost škodlivých nebo nežádoucích bakterií a jiných chemikálií. „Do obalu umíme včlenit snímací mechanismus, který rozpozná kažení, nebo dokonce i nedostatečné chlazení,“ vysvětlila ředitelka Primitives Viirj Kan serveru Fast Company. Technologie, která rozpozná kazící se jídlo, není ale jediným cílem zakladatelek Primitives. Vymýšlí rovnou kompostovatelnou verzi obalu, které se půjde zbavit jednoduše – kompostováním na zahradě. Neziskovka už vyvíjí produkci na bázi řas, zkoumá ale také potenciál jiných kompostovatelných materiálů, jako je konopí a další zemědělský odpad. Tyhle druhy biomateriálů totiž blokují kyslík ještě efektivněji než plast a zároveň pohlcují UV záření, které je další z příčin kažení potravin.

  • Američané a Švédové se mohou po smrti stát kompostem, obyvatelé ostatních zemí chtějí taky

    17. únor 2020
    Zahrádkaření

    Zatím to byl ideální konec pro banánovou slupku nebo kávovou sedlinu. Ve státě Washington a ve Švédsku teď ale můžete zkompostovat posmrtně sami sebe. Po proceduře z vás zbyde necelý kubík humusu, kterým mohou pozůstalí pohnojit vaši sbírku zahradních růží nebo oblíbený jabloňový sad.

    Kompostování představuje ekologickou alternativu ke kremaci nebo klasickému pohřbu a poptávka po jeho legalizaci stoupá i v ostatních zemích napříč Evropou. Probíhá tak, že jsou lidské ostatky uložené společně s dřevěnými třískami, vojtěškou nebo slámou do speciálního válce na více použití. V něm se směs tři dny ohřívá na 55 stupňů Celsia. Tělo se včetně kostí a zubů rozloží do 30 dnů a vzniklý necelý kubík humusu je předán pozůstalým. „Smrt rozhodně není naší největší ekologickou zátěží, můžeme ale i v této oblasti hledat ohleduplné varianty,“ řekla deníku The Guardian profesorka půdní vědy a udržitelného zemědělství na Washingtonské státní univerzitě Lynne Carpenter-Boggs. Proces, známý jako přirozená organická redukce, přemění mrtvolu na živnou půdu za čtyři až šest týdnů. Tělo je umístěno do ocelové nádoby spolu s organickým materiálem a díky pečlivé regulaci vlhkosti a poměru oxidu uhličitého, dusíku a kyslíku vytváří systém ideální podmínky pro třídu teplomilných mikrobů, které podle vědců dramaticky urychlují normální rychlost rozkladu. Při pilotních kompostováních se zjistilo, že se všechno včetně kostí a zubů spolehlivě změní na kompost, je třeba jen vytřídit a recyklovat umělé klouby, zubní náhrady nebo kardiostimulátory. Kompostovací proces spotřebuje osminu energie kremace, která podle Carpenter-Boggs jen v USA vyprodukuje za jedno tělo tolik oxidu uhličitého jako spálení 800 000 barelů ropy nebo jako jeden let z Londýna do Říma.

    Ekologické nakládání s mrtvými lidmi je trendy i v Británii. Tam se sice zatím nekompostuje, můžete se ale po smrti nechat zpracovat alkalickou hydrolýzou, známou jako kremace vodou. Její výhodou jsou nízké náklady a šetrnost k životnímu prostředí. Zemřelý člověk se naloží do tlakové nádrže s vodou smíchanou s hydroxidem draselným. Ta se zahřívá na teplotu kolem 150 °C. Po čtyřech hodinách zůstanou jen kosti, které se rozmělní na bílý prášek. Pro koho je i tato varianta pořád trochu moc, alternativou je taky nechat se pohřbít v lese pod stromem v biologicky rozložitelné rakvi a pouze s jednoduchou dřevěnou jmenovkou.

  • Česká osamělá borovice vede anketu mezi šestnácti nejkrásnějšími stromy Evropy

    17. únor 2020
    Chudobínská borovice – Strom roku 2019

    Osamělá borovice na břehu Vírské přehrady, takzvaná Chudobínská borovice, už týden vede hlasování desátého ročníku ankety Evropský strom roku. V soutěži se česká zástupkyně objevuje vůbec poprvé. V hlasování ji zatím podpořilo víc než jednadvacet tisíc lidí a podle organizátora soutěže Nadace Partnerství přibývají každou hodinu další.

    Teď se mikroregion Bystřicko, který byl jedním z navrhovatelů borovice do soutěže, rozhodl hlasování pro českou zástupkyni podpořit. Za každý hlas, který 350 let stará favoritka z břehu Vírské přehrady získá, vysadí jeden strom. „Rozhodli jsme se dát účasti Chudobínské borovice v anketě hlubší smysl. Mikroregion Bystřicko zajistí dobrovolnickou výsadbu tolika stromů, kolik hlasů borovice v anketě Evropský strom roku obdrží. Jsme přesvědčeni, že na tuto výzvu uslyší všichni její obdivovatelé a že nám pomohou náš závazek naplnit,“ řekl starosta Víra Ladislav Stalmach serveru Naše voda. Dobrovolníci vysadí stromy v lesích v okolí přehrady, které je sužované kůrovcovou kalamitou. Už teď je jasné, že dobrovolníci vysází desítky tisíc sazenic. Borovice se v soutěži ocitá v konkurenci dalších patnácti stromů, na záda jí momentálně dýchá chorvatský jinan z Daruvaru. Letos soutěží stromy například z Anglie, Španělska, Ruska nebo Francie. Loňská vítězná mandloň z Maďarska získala přes 45 tisíc hlasů. Hlasování v anketě na www.evropskystromroku.cz končí 29. února, 17. března si vítězové přeberou svá ocenění v Evropském parlamentu v Bruselu.

    O českém vítězství borovice jsme psali zde.

     

  • „Nemluvte tak sprostě!“ žádají své starší spolužáky děti na finské základní škole

    17. únor 2020
    Chlapec - dítě ukazující prstem

    Zkraje roku děti z prvních tříd školy Nilakka v městečku Keitele, nacházejícím se v centrální části Finska, vznesly žádost, aby jejich starší spolužáci mluvili méně sprostě. Vedení instituce zareagovalo promptně s kampaní zaměřenou proti hrubým a vulgárním výrazům, která poběží celé jaro.

    Učitelský svaz OAJ viní z neblahého trendu negativní vliv internetu a sociálních médií. Spojují to i s všeobecným úpadkem mravů a zdvořilosti. „Už hodně malé děti používají v mluvě velmi hrubý jazyk,“ všímá si Pauliina Viitamies, odbornice OAJ na tuto problematiku. Souhlasí s ní ředitel základní školy Nilakka Ville Ahonen, který učí od 90. let. Mladí lidé podle něj běžně užívají různé vulgární výrazy pro vyplnění pauz ve výpovědi nebo pro jejich překlenutí. „Dříve se děti většinou omluvily, když jim náhodou utekla nějaká nadávka. To už dnes neplatí,“ doplňuje své pozorování Ahonen.

    Právě tomuto tématu se ve své diplomové práci věnuje Noora Koponen z Východofinské univerzity. Z jejího výzkumu, který však ještě není uzavřený, vyplývá, že finští teenageři pravidelně prokládají své promluvy vulgárními výrazy a zároveň přiznávají, že sprostá slova patří mezi ta nejčastější, která ve svém okolí zaslechnou. „Analýza nového korpusu slov ještě probíhá, ale i tak už můžeme říct, že nejčastěji používaným vulgárním výrazem je ‚vittu‘,“ potvrzuje Koponen déle známý fakt, že nejfrekventovanější nadávkou ve finských konverzacích už není legendární perkele (pojmenování ďábla, zlého ducha), ale toto široce vymezované označení pro ženské pohlavní orgány.

    Sami mladí lidé jmenují jako hlavní zdroj svého zlozvyku vyjadřování hvězd z prostředí YouTube a herního prostředí. To potvrdili i žáci druhého stupně ze školy v Keitele Ossi Vuorela a Miska Paananen, kteří se podle vlastních slov k sprostým výrazům uchylují denně, přitom to ale vnímají jako špatný příklad pro mladší. „Já fakt nechci mluvit sprostě, ale je to už něco tak běžného,“ potvrzuje Vuorela, že živnou půdou pro vulgarismy je prostředí dětských skupin ve školách i mimo ně. Jejich mladší spolužáci už toho ale mají dost, nadávky vnímají jako něco špatného, co jim znepříjemňuje pobyt ve škole. A evidentně nejen jim, protože když se v Nilakka zjišťovalo, co by ze vzdělávací instituce učinilo lepší místo, mezi prvními třemi požadavky se umístilo „mluvit s ostatními slušně“. Zprávu přinesl web finské veřejnoprávní televize a rozhlasu Yle.