Mogwai: Come On Die Old
Skotští post-rockoví pionýři Mogwai si svůj status stylotvorné kapely vysloužili především schopností kombinovat melodické rify, chytrou rytmiku, pekelné kytarové stěny a ambientní klid do náležitě emocionálních kompozic.
Mistrovství jejich převážně instrumentální tvorby spočívalo hlavně v umění invenčně obrábět jediný motiv na sto způsobů a rozemlít jej na spoustu poutavých detailů. Kapela, jež nápaditě čerpá ze stylů jako jsou art-rock, shoegaze nebo metal, do dějin pop-kultury zasáhla rovněž vtipnými tituly skladeb, jimiž jako by ironicky komentovala omezené možnosti sdělení hudby se zpívanými texty.
Aktuální novinka s poučným názvem Hardcore Will Never Die But You Will se nese v předvídatelném duchu: hymnické kytarové kejkle, jemná příměs kláves a vokálů, střídání eruptivních okamžiků a jemných zklidnění, byť ve formátu mnohem kratších kompozic, než bývalo dříve zvykem. Osvědčená dynamika, soustředěně klenuté zvukové melodrama, nic nového ani zvlášť překvapivého.
Na druhou stranu má v sobě tahle deska náboj, který předchozí dvě nahrávky do jisté míry postrádaly. Většina tracků je navíc strukturována natolik důmyslně a s citem pro melodii, že by bylo příkré nazvat Mogwai pouhými rutinéry. Řekněme, že se na novince představují coby parta zkušených profesionálů, jež důvtipně vybrušuje svůj epický post-rockový standard. Album jistě má svá problematičtější místa (sirupovitý otvírák White Noise, trochu únavná krautrocková lekce Mexican Grand Prix, sentimentální valčíček Letters to the Metro), ale disponuje i mnoha subtilními zvraty a občas i nečekaným manévrem: viz využití vokodéru v George Square.
Síla Mogwai spočívá především v tom, jak výraznou je koncertní kapelou: živě dokáže jejich mohutný sound a invenční práce se zvukem nástrojů bezmála omráčit. Z nahrávky člověk jejich čtyřhlavou kytarovou saň vnímá jako přeci jen trochu zkrocenou. Tím spíš, že formace, která se proslavila tím, že dala průchod sonickým extrémům (klíčové album Come on Die Young), zní v roce Jedenáct o poznání popověji než v druhé polovině 90. let minulého století. Jenže kapele, která svou poslední - nejdelší a typicky bombastickou - skladbu na desce nazve You´re Lionel Ritchie, člověk odpustí leccos…
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
