Moja šimrá Richarda

Informuje o tom The Guardian. Snímek pořídil Brian Duffy a fotografie se stala jedním z nejslavnějších obrazů v historii rockové hudby. Součástí dražby je i stolička, na níž Bowie seděl při focení v roce 1973 a originální fotoaparát Hasselblad 500C, který Duffy použil. Do aukce míří také původní artwork postavy Bowieho jako Aladdina Sanea, který byl prostřední dvoustranou prvních 5 000 prodaných desek. Jeho odhadní cena je 150 000–200 000 liber.

V posledním desetiletí viděly Duffyho snímek Bowieho tisíce lidí po celém světě. Duffyho archiv zapůjčil artwork Aladdin Sane pro světovou putovní výstavu David Bowie Is pořádanou muzeem V&A. Minulý týden otevřel V&A East Storehouse v Londýně nový archiv věnovaný Bowiemu. Fotografie byla také ústředním exponátem výstavy Southbank Centre k 50. výročí Aladdin Sane v roce 2023. Duffyho syn Chris tehdy obraz označil za „Mona Lisu popu“.

Chris Duffy prozradil deníku The Guardian, že slavný blesk přes Bowieho víčko byl původně jen malý emblém na lícní kosti, než jeho otec zasáhl: „...popadl rtěnku a načrtl obrys mnohem většího blesku, a Aladdin Sane byl na světě“. K výslednému obrazu nepřispěla jen Duffyho invence. Spolupracovník Stanleyho Kubricka Philip Castle, autor plakátů k Mechanickému pomeranči, snímek retušoval airbrushem, doplnil vodoznak na Bowieho rameni a upravil řasy.

„Je to dye transfer print, což je v podstatě jeden z nejkvalitnějších tiskových procesů, jaký vůbec existuje,“ vysvětlila Tole-Moir. „V roce 1973, kdy vznikl, to byl také nejdražší dostupný postup. Už tehdy to byla výsada.“ Aukce se otevře 22. října.

Informuje o tom server Euronews. Třeba rakouský Hallstatt, památka UNESCO, byl vytížený už před pandemií. Po premiéře filmu Frozen, který je městem inspirován, šla ale čísla prudce nahoru. Město muselo zavést denní limit na vjezd autobusů a aut.

Stejně tak sicilská Taormina byla vždy oblíbeným letním cílem, další boom ale zaznamenala po vydání druhé série HBO seriálu The White Lotus. Podobně Dubrovník, kde se natáčela druhá řada Game of Thrones, se potýká s obrovským náporem. Podle portálu Statista je chorvatské letovisko jedním z nejvíce zasažených míst overtourismem na světě.

Podle vyhledávače Expedia byly v roce 2023 filmy a seriály hlavním zdrojem cestovní inspirace (44 %), zatímco sociální média tvořila jen 15 %. Ve Spojeném království uvažovalo 46 % cestovatelů o návštěvě místa poté, co ho viděli na streamovací platformě, a 36 % si cestu rovnou rezervovalo.

Dalším příkladem negativního dopadu set-jettingu je thajská Maya Bay. Pobřežní místo se objevilo ve filmu The Beach (2000) s Leonardem DiCapriem a okamžitě přitáhlo masy turistů. Z původně nedotčené pláže se stalo přelidněné místo s minimálním respektem k přírodě. Čluny poškodily korálové útesy natolik, že úřady oblast uzavřely na téměř čtyři roky, aby se mořský život mohl obnovit.

Čtvrtá série The White Lotus, která by měla vyjít koncem roku 2026 nebo začátkem 2027, se bude odehrávat ve Francii. Francie byla v roce 2024 nejnavštěvovanější zemí světa s více než 100 miliony návštěvníků. Například obyvatelé pařížského Montmartru brojí proti overtourismu už teď a mluví o „disneyfikaci“ kdysi bohémské čtvrti. Přesto se Francie ale obecně k problémům masového turismu staví méně ostře než sousední Španělsko nebo Itálie a snaží se dlouhodobě investovat do odpovědnějšího cestování.

Mikroplasty nevědomky konzumujeme neustále. Informuje o tom server BBC. Mikroplasty a nanoplasty jsou částice menší než 5 mm respektive v rozmezí 1 až 1 000 nanometrů. Odlupují se z vařečky, kterou připravujeme snídani, uvolňují se z plastové láhve na vodu a plavou i v šálku čaje. Najdeme je i hluboko ve zpracovaných potravinách od hamburgerů až po med.

Podle studie ze 109 zemí bylo množství plastů, které lidé zkonzumovali v roce 2018, více než šestkrát vyšší než v roce 1990. Australská studie zase zjistila, že lidé přijímají obvykle 3–4 mg plastu na porci doma vařené rýže a až 13 mg na porci rýže předvařené. Mikroplasty se přitom objevily jak v rýži balené v papíru, tak v rýži v plastu.

Vědci také zjistili, že propláchnutí rýže snížilo množství podaných mikroplastů o 20–40 %. Oplachování masa a ryb také pomůže, ale částice zcela neodstraní. U jiných potravin ani částečné odstranění není možné. Sůl často obsahuje mikroplasty ze znečištění při těžbě a zpracování. Studie z roku 2018 zjistila, že mikroplasty byly přítomné ve 36 z 39 zkoumaných značek soli. Nejvyšší úroveň měly mořské soli, pravděpodobně kvůli vysokému podílu plastového odpadu v mořích.

Sathyanarayana i Annelise Adrian, pracovnice týmu pro výzkum plastů společnosti World Wildlife Fund, doporučují přechod na čerstvé, nezpracované potraviny, nebo se alespoň vyhýbat těm ultrazpracovaným, kdykoli je to možné. „Čím víc je potravina zpracovaná, tím větší je pravděpodobnost její kontaminace plasty,“ upozorňuje Sathyanarayana.

Do soutěže se letos přihlásily stovky projektů z oblasti produktového, interiérového, módního i 3D designu nebo užitého umění. Odborná porota z nich vybrala finálové práce, mezi nimiž se nyní uděluje Cena veřejnosti. Každý hlasující může rozdělit tři hlasy, výsledky budou vyhlášeny 7. listopadu v Městské knihovně v Praze. Oceněné práce se následně představí na výstavách Nový (z)boží! V Praze a New G(o)ods!, která proběhne v zahraničí.

Soutěž tradičně rozděluje ceny v několika kategoriích – vedle hlavní Národní ceny také ocenění Excelentní studentský design a Dobrý studentský design.

V loňském ročníku zvítězily například práce inspirované historickou typografií nebo projekty odhalující zákulisí modelingu. Odborná i veřejná ocenění tak často upozorňují nejen na estetické kvality, ale i na společenský přesah studentských návrhů.

Průlomové pozorování pořídil mořský biolog Hugo Lassauce z australské University of the Sunshine Coast. Při šnorchlování u pobřeží hlavního města Nové Kaledonie Nouméy si všiml samice, kterou z obou stran svírali dva samci. „Tušil jsem, že se něco stane, tak jsem zůstal na místě se svými GoPro kamerami,“ popsal. Po hodině čekání se scéna odehrála přímo před ním.

Celé páření pak podle deníku The Guardian netrvalo ani dvě minuty. První samec byl hotový za 63 sekund, druhý za 47. Oba následně zůstali vyčerpaně ležet na dně, zatímco samice odplavala pryč.

Chování leopardích žraloků při rozmnožování ve volné přírodě dosud nikdo nezaznamenal, takže jde o úplnou premiéru. „Nejsou to delfíni,“ poznamenal Lassauce s tím, že u těch bývá páření časté a mnohem snáz pozorovatelné.

Podle expertky na mořskou ekologii Christine Dudgeon, která se leopardím žralokům věnuje přes dvacet let, jde o zásadní poznatek pro jejich ochranu. Video naznačuje, že lokalita v Nové Kaledonii je pro páření žraloků oblíbeným místem a v budoucnu tak bude zřejmě podléhat přísnější kontrole ochránců přírody.

A pozorování má i další přínos. Získané informace by mohly přispět k výzkumu umělého oplodnění žraloků, který v několika zemích včetně Austrálie běží s cílem posílit v budoucnu žraločí populaci. Dudgeon dodává, že z genetického hlediska je například důležité zjistit, kolik otců se každoročně podílí na snůškách vajec.

Univerzita Sunshine Coast v tiskové zprávě označila video za průlom a „trojku“ mezi dvěma samci a jednou samicí detailně popsala v článku v časopise Journal of Ethology.

Zpráva zveřejněná v časopise PLOS Global Health ukazuje, že mezi lety 1999 a 2024 téměř dvojnásobně narostl počet Američanů, kteří zemřeli přímo na následky pití. Nejhorší situace nastala v roce 2021, tedy během pandemie covidu, kdy alkohol připravil o život přes 54 tisíc obyvatel USA. I když čísla od té doby mírně klesla, stále zůstávají zhruba o čtvrtinu vyšší než před pandemií.

Podle Národního institutu pro zneužívání alkoholu a alkoholismus přitom dlouhodobě platí, že celkově Američanů, kteří pijí alkohol, spíše ubývá. Paradoxně ale ti, kteří v pití pokračují, čelí dnes mnohem horším následkům než před dvěma desetiletími.

Nejde přitom o ojedinělé případy otrav, ty jsou podle statistiky stále spíše výjimečné. Největšími zabijáky jsou dlouhodobé následky nadměrné konzumace alkoholu – jednak onemocnění jater a pak také psychická onemocnění a změny v chování způsobené pitím. Vědci podle webu Vice.com upozorňují, že chroničtí pijáci doslova „stárnou a umírají dřív než v předchozích obdobích.“

Problém se navíc netýká převážně mužů, jak tomu bývalo v minulosti. Nejstrmější nárůst škodlivého pití vykazují ženy ve věku 25 až 34 let. V roce 1999 byl poměr úmrtnosti mužů a žen v této věkové skupině tři ku jedné, letos už jen dva ku jedné. Devastující dopady alkoholismu vědci zaznamenali také u komunit, které už tak žijí ve znevýhodněných podmínkách – například u původních obyvatel Ameriky.

Studie se přitom zaměřuje pouze na úmrtí přímo způsobená alkoholem. Nezapočítává další nemoci, které pití zhoršuje – od srdečních chorob přes rakovinu až po psychické poruchy přímo nezpůsobené alkoholem. Pokud vezmeme v úvahu i tyto souvislosti, celková čísla jsou mnohem vyšší. Jak uvedl server Gizmodo, podle NIAAA zemře v USA kvůli nadměrnému pití přes 178 tisíc lidí ročně.

Americký prezident Donald Trump utahuje šrouby zábavním pořadům, které si z něj dlouhodobě dělají legraci. V posledních týdnech došlo k zrušení show Stephena Colberta i Jimmyho Kimmela, přičemž Trump krok ospravedlňuje údajně nízkou sledovaností pořadů. Ve skutečnosti však podle webu Euronews veřejně vyzývá federální regulátory, aby televizím, které mu „dělají špatnou reklamu“, odebírali vysílací licence.

„Mají licenci, nemůžou si dovolit vysílat o mě jen negativní zprávy,“ prohlásil Trump před novináři. Jeho výroky přitom přímo odporují Prvnímu dodatku americké ústavy, který zaručuje svobodu slova i tisku.

Za Kimmela se okamžitě postavili kolegové. Colbert mluvil o „bezprecedentním útoku na svobodu slova“, Jon Stewart ironicky označil svůj pořad za „vládě loajální“ a Trumpa oslovoval jako „milovaného vůdce“. Seth Meyers reagoval sarkastickou chválou Trumpa jako „vizionáře a skvělého golfisty“.

Jak píše server AP News, ani Fallon a Meyers si ale nemohou být jistí, co s jejich pořady v televizi bude dál. Trump na své síti Truth Social naznačil, že by klidně mohli být další na řadě. A jeho spojenec v čele Federální komunikační komise dokonce před Kimmelovým odstavením varoval, že pokud televize „nezasáhnou dobrovolně“, následovat bude tvrdší zásah státu.

Kritici varují, že jde o bezprecedentní vliv státu na média. Trump přitom zároveň posiluje svoje kanály – nejenže využívá síť Truth Social, podle komentátorů také zvažuje i založení vlastní televize, která by mu dala ještě větší vliv ve veřejné debatě.

V amerických médiích tak panuje zvláštní atmosféra: komici se semkli na obranu svých pořadů a profesní svazy připomínají ústavní práva, zatímco prezident mezitím stále otevřeně působí na televize i regulátory. Otázka proto zní nejen, kdo bude další, ale hlavně jestli tradiční média dokážou vzdorovat tlaku, jaký ještě nezažila.

Mezinárodní mistrovství v kopání hrobů se letos konalo 6. září a přilákalo profesionální hrobníky z celé Evropy. Rozkaz zněl jasně: vykopat dva metry dlouhý, 80 centimetrů široký a 160 centimetrů hluboký hrob a poté odstraněné zhruba 2,5 tuny zeminy zase zarovnat zpátky.

O vítězství v klání rozhodovala podle webu Thanos.org nejen rychlost, ale i přesnost práce a vzhled celého díla. Čistě srovnané stěny a úhledná mohyla byly pro hodnotitele stejně důležité jako výsledný čas provedení. Letošní prvenství obhájila maďarská dvojice László Kiss a Róbert Nagy, která úkol zvládla za hodinu a půl. Na posledním místě skončil tým z ruského Novosibirsku, který svůj podprůměrný výkon omlouval úmorným vedrem.

Jak píše web Vice.com, na „sportovní“ událost, která by v jiné zemi působila jako bizarní nápad, si už Maďaři zvykli. První ročník soutěže proběhl v roce 2016 a od té doby každoroční poměřování sil hrobařů přerušila jen jednou covidová pandemie. Podle organizátorů soutěže nejde o recesi, ale o snahu upozornit na profesi, která obvykle zůstává běžným lidem skrytá. Kopání hrobů vyžaduje fyzickou sílu, přesnost a současně i psychickou odolnost – a šampionát má ukázat, že jde o náročné řemeslo hodné uznání.

Sex je v obecné rovině vnímán jako samozřejmá a všeobecná součást života: podle různých průzkumů má prospívat zdraví, zlepšovat náladu a dokonce i prospívat finanční situaci, pokud spolu sexuální partneři začnou žít. Jenže nová studie publikovaná v prestižním časopise PNAS ukazuje, že realita je mnohem rozmanitější. Jak píše server Vice, tým vědců z Univerzitního lékařského centra v Amsterdamu analyzoval data z Britské biobanky a také z Austrálie a zjistil, že asi jedno procento dospělých nikdy sex nezažije.

Genetika přitom vysvětluje zhruba 15 procent těchto případů. Neexistuje sice žádný „gen celibátu“, některé dědičné vlohy ale souvisejí s vyšší inteligencí, delším časem věnovaným vzdělání a také sklonem k introverzi – tedy s osobnostními rysy, které mohou snižovat šance na zahájení intimního života. Do hry navíc vstupuje i prostředí: muži žijící v regionech s nedostatkem žen nebo ve společnostech s velkými příjmovými rozdíly častěji zůstávají celoživotně bez sexu.

A roli pochopitelně hraje i fyzická stránka. Muži se slabším stiskem ruky a méně rozvinutými svaly mají nižší pravděpodobnost sexuálních zkušeností. Bez ohledu na pohlaví lidé žijící bez sexu častěji vnímají silnější pocity osamělosti, nižší úroveň štěstí a slabší sociální vazby. Zároveň méně pijí alkohol, užívají drogy a častěji už od raného věku nosí brýle. Výzkum tak s nadsázkou vykresluje obraz člověka, který sexuálně nežije, jako „inteligentního outsidera“, vymykajícího se společenským očekáváním.

Autoři studie podle webu Science Alert ale zdůrazňují, že příčiny a následky nelze v tomto případě jednoduše oddělit. Není například jasné, zda absence sexu způsobuje nedostatek životního štěstí, nebo naopak málo štěstí brání v sexuálních vztazích. Část účastníků průzkumu může být navíc podle statistiky jednoduše asexuální.

Studie každopádně bourá představu o tom, že sex je nevyhnutelným bodem dospělosti. Ukazuje, že zahájení intimního života není univerzální checkpoint na životní cestě, ale spíš výsledek složité směsi genů, prostředí, sebevědomí a náhody.