Monografie Ondřeje Sekory představuje autora jako kosmopolitního kreslíře komiksů i komunistického agitátora

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ondřej Sekora & Dokreslený Ferda

V domácím komiksu 20. století jsou s určitostí dva autoři, kteří i kdyby se narodili za hranicemi, prorazili by – Ondřej Sekora a Kája Saudek. Téměř pět let měl tým historika komiksu Tomáše Prokůpka na zkoumání pozůstalosti prvního z nich, která se v roce 2015 ocitla v péči Moravského zemského muzea v Brně. Nakonec vytvořili výstavu a především obsáhlou monografii Sekora: Mravenčí a jiné práce, snažící se podat úplnou zprávu o kontroverzním autorovi.

Sekora byl podobně jako Josef Lada, s nímž byl (nejen) ve své době často srovnáván, samoukem z početné rodiny, pro nějž se stala profese kreslíře dílem náhody a především tvrdé práce. Původně měl být právníkem, ale brzy studií zanechal, aby se mohl věnovat kreslení. Nastoupil do brněnské redakce Lidových novin na začátku jejich hvězdné éry, kdy se automaticky předpokládalo, že novinář je člověk všestranný a osobnost navrch.

Obálka knihy Ondřej Sekora: Mravenčí a jiné práce

Reportážní charakter jeho raných příspěvků společně s kreslířskou zručností jej přirozeně přivedly k médiu komiksu. Jeho kreslené vtipy se v době, kdy na začátku 20. let pobýval coby zpravodaj Lidovek v Paříži, začaly stále více a více proměňovat. Statičnost nahrazoval pohyb, přibylo opatrné fázování do více panelů, i když souvislost mezi nimi zatím byla stále spíše volná. Už v roce 1923 vychází jeho první obrázkový cyklus Voříšek a ke komiksu zbývá jen krůček.

Studie o Sekorovi žurnalistovi od Hany Kraflové, odbornice na novinařinu první Československé republiky, uvozuje celou obrazově nabitou a chronologicky řazenou monografii. Důvod je podle ní jednoduchý, jakkoliv jde o Sekorovo nejméně známé životní období, nejvíce jej formovalo. Za zmínku stojí, že doba, kterou s drobnými přestávkami a na různých pozicích Sekora strávil v Lidových novinách od roku 1921 do března roku 1941, patřila také v jeho životě k nejšťastnějším. Oženil se (dvakrát a podruhé šťastně), narodil se mu syn a objevil pro sebe i čtenáře postavu nezdolného mravence s puntíkovaným šátkem. Shodou okolností v době, kdy se v Německu stává Adolf Hitler kancléřem, vychází na stránkách Lidových novin první epizoda obrázkového seriálu o Ferdovi Mravencovi. V té době už měl Sekora za sebou stovky epizod kreslených příběhů, a jak Prokůpek připomíná v kapitole o komiksu, do poloviny 30. let se pravděpodobně jednalo o nejpřirozenější způsob jeho autorského vyjádření.

Ondřej Sekora, Ferda Mravenec,1936

Fakt, že komiks hrál v Sekorově tvorbě dlouho první housle, potvrzují i v pozůstalosti nalezené a nikdy nevydané komiksové knihy. Prokůpek připomíná, že mezi lety 1931 a 1932 připravil Sekora k publikaci tři „obrázkovoseriálová“ alba, bohužel ale jejich vydání považovali tehdejší nakladatelé za přílišný risk navzdory obrovské popularitě Ferdy Mravence. S rostoucí nacistickou hrozbou Sekora rekrutoval komiks do služeb vlastenectví. Vzkaz, který jeho prostřednictvím posílal čtenářům Ferda Mravenec nebo hrdinové seriálu Julkova armáda, byl prostý – vždy je dobré přiložit ruku k dílu a nevzdávat se přesile.

Ostatně takový byl on sám v pracovním táboře Klein Stein, kde byl uvězněn, protože odmítl opustit svou manželku židovského původu a jejich syna. Když jej pustili, uvěznili nacisté pro změnu jeho ženu v Terezíně, přesto se Sekorovi po válce, jako nemnozí, setkali v plném počtu.

Ondřej Sekora, Sedm pohádek

Právě přes Sekorovu činorodost nakonec Prokůpek interpretuje i jeho postupné odvržení komiksu coby nástroje imperialistické propagandy a prosazování jediné správné – popisné a srozumitelné – ilustrace pro děti, ke kterému dostal široký prostor coby šéfredaktor Knižnice pro nejmenší. Helena Zmatlíková zde vzpomíná, jak ji Sekora nutil kreslit jinak a jeho manželka si pak přítelkyni v dopise stěžuje, že se hádají kvůli politice. Ona jako Židovka vidí jasnou paralelu mezi svým mužem, který dětem kreslí protiamerické plakáty s mandelinkami, a vlastní válečnou zkušeností, kdy na ni pětiletý chlapec řval, že coby Židovka už měla být dávno zatčena.

Zajímavými citacemi, dokumenty, obrazovými materiály je kniha nabitá a tvoří opravdu působivý artefakt, jen je škoda, že v místech, kde by to Sekorův komplikovaný život vyžadoval, šetří interpretacemi. Čtenář tak má před sebou cyklus poctivě propracovaných skic, výsledný obraz o Sekorově životě si ale musí vytvořit sám.

Jaké bylo Sekorovo nejšťastnější životní období? A jakou roli v něm hrál komiks? Poslechněte si celou recenzi monografie jednoho z nejvýraznějších českých kreslířů.

Tomáš Prokůpek a kol.: Sekora: Mravenčí a jiné práce, 334 stran, Aktopolis a Moravské zemské muzeum 2019.

Stejnojmenná výstava probíhá v Moravském zemském muzeu do 3. 1. 2021