The Mountain Goats: Dělejte si, co chcete

02711401.jpeg
02711401.jpeg
John Darnielle, který stojí za kapelou The Mountain Goats, pravidelně vydává desky plné naštvaného i poetického folku. Ta nejnovější nese název Transcendental Youth a Darnielle na ní ukazuje, že má i po téměř 20 letech působení na scéně co říct.

John Darnielle, prakticky jediný stálý člen americké kapely The Mountain Goats, už v prvních verších aktuální desky Transcendental Youth načrtává velké téma, které naplňuje celých čtyřicet minut. „Jsem ukrytý v koutě, protože mám svůj kout rád. Je mi dobře tam, kde si hraje havěť.“ Patnácté oficiální album The Mountain Goats pojednává o strategiích přežití v dnešní době – o tvoření vlastních světů, eskapismu, o nutnosti každého člověka mít svůj vlastní úkryt. Desku je možné vnímat jako Darniellův zhudebněný světonázor, jako svého druhu manifest.

V prvním singlu z desky nazvaném Cry For Judas Darnielle vzkazuje světu něco, co o něm jeho věrní posluchači dávno ví: „Jsem smutný, naštvaný a neumím se chovat.“ Přesto není autor sebelítostivý, naopak – nabourává představu o folkovém písničkáři, který lituje sám sebe a jeho hlavním životním úkolem je svůj stesk zhudebnit. Darnielle zhudebňuje především svůj vztek, pryští z něj zdravá naštvanost.

Právě fakt, že pod hlavičkou The Mountain Goats dokáže přetavit svůj pesimistický pohled na svět do třaskavých a silných písní, dělá z nového alba a z celé tvorby kapely něco výjimečného. Transcendental Youth je dalším krokem v cestě, kterou The Mountain Goats započali už s deskou The Sunset Tree v roce 2005 – tehdy Darnielle upustil od přísně lo-fi přístupu, najal si producenta Johna Vanderslice a svůj zvuk vyčistil.

02711402.jpeg

Transcendental Youth jde ještě dál – na albu je ke slyšení kompletní dechová sekce, nechybí ani klavírní balady. Darnielle, který ve volném čase recenzuje metalová alba a napsal i knihu o Black Sabbath, ale vysílá jasný signál – podstata The Mountain Goats je pořád stejná.

Zpěvák a skladatel v létě vydal reedici svých kazetových releasů, které natočil na počátku 90. let a vzkazuje tak fanouškům, že přestože zvukově je mezi ranými The Mountain Goats a jejich současnou podobou nepřekročitelná propast, jádro je stále stejné. Pořád je zásadní sdělení a příběh, který Darnielle podává s takovou samozřejmostí a razancí, že mu titul „nejlepšího amerického textaře od dob Dylana“ právem patří. Jeho tvorba je nebývale vrstevnatá.

Transcendental Youth zní, máme-li opět citovat z písní The Mountain Goats, jako tiše odbíjející hodiny ve zničených Drážďanech – na první poslech působí album klidně a meditativně, pod vrstvou promyšlených aranží ale nenápadně tepe fatalismus každodenního života.

Forma, s jakou The Mountain Goats svoji hudbu servírují, může někomu přijít nestravitelná – Darniellův vokál rozhodně nepatří k těm, které by člověka pohladily a zpříjemnily mu den. Ti nejlepší písničkáří se ale nikdy neotvírají všem.

The Mountain Goats – Transcendental Youth (Merge Records, 2012)