Mrtvá komora na ČVUT. Nejtišší místo v Praze se používá k akustickým měřením
Mrtvá komora je historický název pro bezodrazovou komoru konstruovanou tak, aby se v ní zvukové vlny od ničeho neodrážely. Připomíná hudební zkušebny oblepené kartony od vajíček. V místnosti je skoro absolutní ticho, speciální stěny tlumí všechny dozvuky. Říká se, že lidé v takovém tichu začínají šílet. Podle Ondřeje Jiříčka, jednoho ze stavitelů komory na ČVUT, je ale ticho spíš příjemné.
„Citliví lidé prý v komoře slyší i tep krve ve spáncích, ale k zešílení to určitě není. Rozhodně to ale není nic pro klaustrofobiky a hlavně pro lidi se sluchovými vadami, třeba s pískáním v uchu. V komoře by totiž neslyšeli nic jiného a to by asi opravdu bylo k zbláznění,“ uvádí na pravou míru fámy o bezodrazových místnostech Ondřej Jiříček, profesor na katedře fyziky na Fakultě elektrotechnické. Tlumené světlo a ticho, které se rozhostí poté, co se neprodyšně zavřou těžká vrata, ale lehké točení hlavy způsobit může.
Komora na FELu je jedna z nejlepších v republice a s rozměry 7,7 x 8,5 x 9,5 metrů také jedna z největších. Stěny včetně podlahy a stropu jsou obloženy béžovými klíny, v této komoře je jich asi šest tisíc a jsou 105 centimetrů dlouhé. Aby komora byla skutečně plně bezodrazová, musí být izolována od zbytku stavby. Má vlastní základy a více než 50 centimetrů tlusté stěny. Po podlaze z klínů se nedá chodit, nad podlahou je proto natažená pevná kovová síť.
Jiříček potvrzuje, že tato bezodrazová místnost je skutečně nejtišším místem v Praze. Jestli je i nejtišším v republice si netroufne odhadnout ani on, protože například armáda disponuje podobnými zařízeními, do kterých se nikdo běžně nedostane.
Akustická laboratoř na ČVUT testuje reproduktory a mikrofony, ale také třeba kvalitu zvuku u domácích spotřebičů. Fyzici se tu zabývají i možnostmi, jak zaměřit a vyslat zvuk na konkrétní místo, například do davu na demonstracích. Využití zvuku jako zbraně nebo jako mučícího nástroje zůstane ale podle Jiříčka s největší pravděpodobností doménou sci-fi : „Zvuk jako zbraň není úplně efektivní, výroba takového zvuku je finančně a energeticky náročná. Existují určitě jednodušší způsoby, jak někoho mučit, a co se týče zbraní, vsadil bych spíš na normální flintu.“
Zvuk naše zdraví ale přesto ohrožuje. Vedle hluku způsobeného dopravou považuje Jiříček za problematické především hlučné pracovní prostředí. Z práce totiž lidé nemohou jen tak odejít, musí v nevhodném prostředí fungovat. „Nejhorší pro naše zdraví často bývají zvuky, které hlukové limity vůbec nepřekračují. Stačí, když máte trochu víc hlasité sousedy, kteří pouštějí televizi, když chcete spát, nebo hudbu, co se vám nelíbí. To jsou vysoké stresové faktory, které mohou vyústit i ve vážné dopady na zdraví.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
