Mudhoney: Jsem to já jak zamlada
Někdejší pionýři seattleské grungeové exploze Mudhoney letos slaví čtvrt století existence. Stejně jako kultovní label Sub Pop, jehož vlajkovou lodí zpočátku byli. Ani na svém aktuálním, devátém albu Vanishing Point, které Mudhoney v Praze koncertně představí 29. května, se veteráni neženou do neznáma.
Mudhoney přečkali svých pětadvacet let trochu za větrem, skrytí před masovým úspěchem Nirvany, jíž prošlápli cestu, i před jeho odvrácenou tváří. V devadesátkách zkusili štěstí u velkého labelu, odkud se po třech albech a odchodu zakládajícího basáka Matta Lukina vrátili do přátelské náruče Sub Popu. V novém miléniu tam vydali další čtyři desky, mezi kterými si dopřávali dlouhé pauzy (poslední dvě od sebe dělí hned pět let).
Mudhoney verze 2013, to jsou čtyři dávno ne mladí muži (frontman Mark Arm už přesáhl padesátku), obtěžkaní potomstvem i regulérními nehudebnickými zaměstnáními, která pomalu ukrajují z hypoték. Muži definitivně smíření s tím, že vyprodané stadióny uvidí maximálně z pozice předskokanů Pearl Jam. A zdá se, že je jim to upřímně fu(c)k. Kapela aspoň víceméně ve zdraví přežila roky, kdy byl Seattle pod drobnohledem šíbrů hudebněprůmyslové branže.
Nakonec z toho Mudhoney pro sebe vytěžili celkem příjemnou situaci. Muziku si dělají, kdy a jak se jim zachce, a nemusí nikomu vysvětlovat ani to, že je vlastně celé čtvrtstoletí prakticky stejná. Aktuální Vanishing Point je toho nejlepším důkazem. Je to opět typický rozdrbaný kříženec proto-punkového drajvu Stooges s hendrixovsky ježatou psychedelií (tentokrát nechybí dokonce ani hudební a textové narážky na Jimiho Purple Haze), kočírovaný temperamentní garážovou rytmikou a hnaný na zteč Armovým syčáckým halekáním.
S Vanishing Point se to tedy má dost podobně jako s posledními alby generačních souputníků Mudhoney, Mascisových Dinosaur Jr. V duchu hesla „co není rozbité, nepotřebuje opravit“ si pohodlně jedou to, co umí nejlíp, a nesnaží se o nějaké nečekané zatáčky ke strašidlu. Výsledkem je deska, která potěší hlavně skalního fanouška. Ten ocení nuance zrajícího muzikantství i neuvadající sarkasmus textů, asi mu nebude zásadně vadit ani několik míň výrazných skladeb ve druhé půlce krátkého alba, a se závěrečnou Douchebags on Parade si bude prozpěvovat jako kdysi s Touch Me, I’m Sick.
Mudhoney – Vanishing Point (Sub Pop, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
