„Musíte si myslet, že jste nejlepší. Ale to je tady jenom začátek.“ Jak vidí promotéři podobu showcase festivalů

25. říjen 2018
Publikum na vystoupení Kygo na Colours of Ostrava 2018

Nejstarší a největší Eurosonic v holandském Groningenu, středoevropský Vienna Waves ve Vídni nebo menší Nouvelle Prague u nás. Jenom v Evropě je showcaseů – přehlídek dosud neobjevených kapel spojených s tematickými konferencemi  – víc než šest desítek. Je ale model showcase festivalů funkční?

Stejnou otázku si několik let pokládá i projekt Czeching. Zda vůbec existuje klíč k tomu, se přes showcase festivaly prosadit za hranicemi, a jestli konference fungují taky jako platforma pro diskuzi, jsme se ve Vídni na festivalu Vienna Waves ptali evropských hudebních promotérů a manažerů kapel.

Showcase festivaly připomínají hudební mikrosvět, ve kterém se jako návštěvník musíte smířit s tím, že nejde stihnout všechno, a jako interpret se naopak připravit na hodně specifické publikum. „Tohle je poprvé, co jsem jako delegát na Waves Vienna, a už teď hraje asi deset kapel ve stejný čas. Na těchhle akcích mám vždy takový pocit, že určitě o něco přicházím,“ popisuje Koen Ter Taag, ředitel agentury Yugofuturism, jeden z převládajících pocitů premiérového návštěvníka showcaseových festivalů. Neustálou, až těkavou aktivitu. Jako zástupce svého labelu se do Vídně přijel hlavně podívat na kapely, které by mohl zabookovat na festivaly a koncerty v Německu a Holandsku. A právě aktivita a často až nucená sebepropagace je podle hudebních profesionálů na showcase festivalech tou jedinou cestou.

„Jděte a bavte se s lidmi tak, abyste zjistili, jak to opravdu funguje, nespoléhejte jen na to, co vám vzkáže manažer,“ radí kapelám, které chtějí prorazit, Anastasia Connor, promotérka na volné noze v rámci INES (sdružení evropských showcase festivalů, pozn. autora). S tím, že samotné hraní na showcaseu vlastně ještě nic neznamená, se ztotožňuje i Olya Moldavská, promotérka zaměřující se na kapely z východní Evropy, která pro ně vytváří i strategie propagace: „Pro export kapely musíte mít plán alespoň na pár let dopředu s tím, co budete dělat. Už mít svou vlastní tvář.“

Přesně to zdůrazňuje i Koen Ter: „Není to tak, že zahraješ na SHARPu v Bratislavě, Waves ve Vídni, MENTu v Lublani, na Moscow Music Weeku a najednou se o tobě ví a všimnou si tě všichni mezinárodní delegáti, kteří vystřelí kariéru kapely nahoru. Tak to nefunguje, tohle není začátek.“ V souvislosti s tím Anastasia zdůrazňuje, že nahrávací společnost kapelu paradoxně často podepíše až v době, kdy to sama kapela potřebuje nejméně. A „nabízet sebe sama“ je pro zahraniční kapely naprosto normální praxí. „Snažím se vždy přijít, vidět, co všechno se děje, a poslouchat. Největší část festivalu ale stejně trávím mluvením s lidmi a seznamováním se s dalšími z podobného prostředí. Hlavně proto, abych viděla, jakým směrem právě průmysl a jeho jednotlivé části směřují,“ shrnuje svůj přístup k showcase festivalům a konferencím Olya Moldavska.

S tím, že základním klíčem k úspěchu ale není jen rozdávání vizitek a byznys s úsměvem, rozhovor uzavírá Koen Ter Taag: „Jezdím sem pro ten pocit, že stojím v publiku a konečně naživo uvidím něco, co mě dostane tak, že si řeknu: ,No, tak tohle chci fakt někomu ukázat. Chci, aby tohle naživo slyšeli v Amsterdamu, Rotterdamu nebo Berlíně.‘ Kvůli tomuhle okamžiku mají showcase festivaly smysl.“

Poslechněte si rozhovory s evropskými hudebními promotéry o tom, jestli jsou showcaseové festivaly cestou, jak prorazit v zahraničí.

Spustit audio
autor: Jiří Kordík