Na posmrtném stém albu je Frank Zappa uměřeně působivý

Gail Zappová je vdova, která odkaz svého geniálního muže Franka střeží s příslovečnou důsledností, nejednou skončila i u soudu. Kromě toho ale paní Gail stojí v čele obnovené značky Zappa Records, která od roku 2012 vydává sérii Zappových remasterovaných alb a dělá v nich pořádek tím, že určuje, co z hudebníkova rozsáhlého díla je „oficiální release“ a co ne. Oficiálním releasem s kulatým číslem sto se stalo album Dance Me This, poslední, které dvaapadesátiletý Frank Zappa dokončil před svou smrtí v prosinci roku 1993.

Zappa v 60. letech proslul coby leader a autor veškerého repertoáru losangeleské skupiny Mothers of Invention, která realizovala jeho tvorbu dotýkající se kromě rocku a jazzu i soudobé vážné hudby, elektronických úletů a happeningu, to vše s řádnou dávkou sarkasmu řezajícího do politiky, do klišé populární kultury i do právě probíhající hippie éry. Okamžitě se stal ikonou amerického hudebního undergroundu a hvězdou, která to dělá po svém, chytře a přitom zvesela. V 70. letech, to už Mothers of Invention neměl, sice často ulítl na vlně samoúčelné virtuozity a druhořadého, o to prodejnějšího humoru, reputaci získanou v letech šedesátých si ale udržel a na svých albech, z nichž mnohá byla kombinací studiových a živých nahrávek, pořád dokázal pobavit i zaujmout.

V 80. letech si konečně získal uznání i coby seriózní skladatel a průkopník nových technologií. Zahořel totiž pro Synclavier, raný digitální samplovací systém, syntetizér a workstation v jednom. Dnes už nezměrně dokonalejší systém leží v kdejakém laptopu, aniž by jeho majitel často věděl, co všechno ten freeware umí, Zappa ale tehdejší možnosti pekelně drahého Synclavieru využil beze zbytku. Nahradil jím orchestry a námezdní hudebníky, kteří jsou drazí, chlastají a zakládají odbory, a nahrál na něj třeba album Jazz from Hell, za něž v roce 1986 získal Grammy. Téměř výhradně synclavierové je i Dance Me This.

Frank Zappa – Dance Me This |foto: Zappa Records

Nahrazovat živé nástroje jejich digitálními imitacemi může působit poněkud lacině a kýčovitě, asi jako když malujete exotickou krajinku podle pohlednice. Dance Me This je ale překvapivě uměřené, vkusné a konzistentní, byť je Zappa sestavil z nejrůznějších fragmentů, jež ve svém studiu na sklonku života nahrál. Mezi nimi jsou i vokály trojice tuvánských hrdelních zpěváků a Zappův, zdá se, vůbec poslední kytarový part. Prim ale hraje Synclavier, často imitující bicí nástroje. Více než polovinu alba totiž tvoří pětidílná kompozice Wolf Harbor, výrazně perkusivní a podmanivá skoro půlhodinka úderů, elektronických ruchů a duchařských atmosfér.

Frank Zappa - přípitek, Praha 1990 |foto: Jef Kratochvil

To, že tenhle majstrštyk poučený současnou vážnou kompozicí, obklopuje několik skočnějších a veselejších kusů a přitom jej neruší, budiž důkazem Zappovy pozdní skladatelské a aranžérské kázně a citu pro správné dávkování pestrosti i legrácek. Nejsem takový zappožrout, abych okamžitě rozpoznal, zda ten který kus alba již nebyl v jiné verzi použit někde jinde, a nehodlám se po tom nijak pídit. Dance Me This mě totiž uspokojuje jako celek a je jedním z mála titulů, jež omlouvají existenci nekrofilního průmyslového odvětví vydávání posmrtných desek.

Hodnocení: 100 %Frank Zappa – Dance Me This (Zappa Records, 2015)