Nadnášivá novinka Caribou: samota, slunce, akvabely
Hudba plná opojných melodií, bombastických gradací a při vší zahuštěnosti také svobodného prostoru představuje ideální soundtrack každého moderního útěkáře. Nadaný elektronik a držitel doktorátu z matematiky Dan Snaith to dobře ví. Navzdory vědomé snaze vyvést posluchače z tenat reality ale jeho muzika neupadá do banality; i při uplatnění maximálních nároků tu rádi podléháme promyšleným svodům a omamné hýřivosti halucinogenního „hipísáckého" retra.
Ačkoli ve svých kompozicích klade důraz především na logaritmickým pravítkem vyměřené akordové postupy a náladotvorné harmonie popového charakteru, nezříká se podvratných kompozičních manévrů.
Snaithův debut pod jménem Manitoba, nazvaný Start Breaking My Heart (2001), se nesl na vlně tehdy aktuálních elektronických trendů, jak je prezentovali géniové svého oboru Boards of Canada. Najdeme zde glitch-pop, experimentální ambientní plochy, minimalistické repetice i jazzové vyhrávky. Následující přelomový počin Up In Flames (2003) předznamenal jeden z typických znaků tohoto umělce - jeho neochotu ustrnout na (jakkoli osobním a přívětivém) místě a potřebu proměnit zvuk s každou následující nahrávkou. Spontánní, excentrické, avšak vysoce sofistikované album ukrývá pod retro-popovým hávem nejedno překvapení; jde vlastně o antitezi popu, která přitom zázračně nepozbývá svou chytlavost.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Rozhovor s Caribou o jeho nové desce Swim
Tři roky starý, už současným pseudonymem Caribou podepsaný opus Milk of Human Kindness byl znovu odvážným krokem vpřed (jistou odvahu chtělo jistě i rozhodnutí nazvat desku Mléko lidské něhy - jak patetické a surrealistické zároveň!). Vrch tu mají inspirace posbírané z krautrockových dílen legend sedmdesátých let Can či Neu!, doteky psychedelie a pestrá rytmika připomínající skutečnost, že Snaith je rovněž výborným bubeníkem. Všechny výše jmenované vlivy, smotané do ambiciózního žánrového kokonu, pak lze nalézt na předchozím albu Andorra. Mazaně vystavěný dream-pop z podstatné části evokoval medovou chuť psychedelického soundu šedesátých let a mění posluchačovu realitu v dynamický kaleidoskop barev.
Něco podobného, ovšem v jiném dobovém kontextu, platí i o novince Swim, jeho dosud nejpřístupnějším albu. Snaithův poněkud nečekaný průnik na pole klubového techna a housu je obdivuhodný z mnoha důvodů: pro svůj svěží organický zvuk, melodickou invenci, vkusné zapojení (svých nepříliš výrazných) vokálů, lahodné textury i typický fokus na detail.
Chytrá práce s beaty a nakažlivými groovy se odráží i ve spektru nálad, které na nás album přenáší: chvílemi tu vládne prosluněná atmosféra dovádění v akvaparku, jindy se zde pomocí výrazně melancholických motivů tematizuje lidská osamělost. V tomhle všem má novinka Caribou mnoho společného s letošním tanečně orientovaným opusem There Is Love In You od Four Tet. Ve svém účinku až fluidní album Swim, však odkazuje až někam k duchu amerického cellisty a disco vizionáře Artura Russela.
Snad jste se nenechali zmást prvním singlem Odessa, ten je totiž suverénně nejméně výraznou skladbou ze všech devíti. Zbytek materiálu na desce Swim si ale rozhodně zaslouží vaši pozornost. Caribou na ní totiž znovu projevuje mimořádnou schopnost udržet své skladby ve stavu jakési organizované anarchie; její poslech připomíná vycházku k hlídané plovárně, za níž ale spontánně bují zrádná vegetace. Dan Snaith zkrátka umí dobře plavat v nebezpečných mainstreamových vodách a přitom umělecky netonout. Na jeho nadnášivou hudbu bych rád viděl tančit akvabely.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
