Násilníky tu nechceme, říkají jihoafričtí aktivisté na plánovaný koncert Chrise Browna

K editaci genů využívají technologii CRISPR, která levně, jednoduše a neuvěřitelně efektivně upravuje DNA. Výsledkem jsou plemena hospodářských zvířat odolnější vůči různým typům produkčního stresu, jako je horko nebo sucho. Ale především vůči nemocem. O výzkumném projektu Roslin Institute informuje El País.

„Už mě nebaví odpovídat na otázky o Dolly,“ vysvětluje Bruce Whitelaw, který vede Roslin Institute nedaleko Edinburghu. A vysvětluje jeho nové směřování: „Nyní děláme fantastickou vědu, vytvořili jsme prasata odolná vůči prasečímu reprodukčnímu a respiračnímu syndromu. Počet farmářů, který kvůli této nemoci krachuje, je obrovský.“

Nemoci studované v Roslinu tvoří dlouhý seznam strastí hospodářských zvířat, drůbeže, a někdy i lidí: klasický mor prasat, ptačí chřipka, západonilský virus a další. Nová ohniska tzv. zoonóz, tedy nemocí, kterými se od zvířat mohou nakazit lidé, navíc ukazují úzkou souvislost mezi zdravím hospodářských zvířat a životem lidí.

Whitelaw a jeho kolegové například upravili genom prasat tak, že jsou odolná vůči viru způsobujícímu reprodukční a respirační syndrom. To je onemocnění, které jen v Evropě způsobuje ztráty na produktivitě chovů ve výši 1,5 miliardy eur ročně. K tomu použili právě technologii CRISPR.

Prasata odolná vůči syndromu jsou nyní ve Wisconsinu na farmách společnosti Genus PLC, které tým z Roslin Institut poskytl licenci. Aktuálně probíhá proces schvalování americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Ředitel institutu Whitelaw odhaduje, že by mohla být schválená už do konce roku.

Čtyřnohý plaz, pojmenovaný Gondwanax paraisensis, byl velký zhruba jako pes s dlouhým ocasem a vážil mezi třemi a šesti kilogramy. Pravděpodobně se pohyboval na území dnešní jižní Brazílie, když bylo na Zemi mnohem tepleji než dnes. O objevu informuje Reuters a také kanadská CBC.

Fosilie byla identifikována jako nový silesaurid, což je vyhynulá skupina plazů. Paleontologové diskutují o tom, zda silesauridi byli skutečnými dinosaury, nebo zda šlo o předchůdce těchto tvorů, kteří kdysi ovládali Zemi. „Pochopení vlastností dinosaurů by mohlo objasnit, co bylo pro jejich evoluční úspěch klíčové,“ tvrdí vědci.

Fosilii Gondwanax paraisensis našel lékař Pedro Lucas Porcela Aurelio ve městě Paraiso do Sul v nejjižnějším brazilském státě Rio Grande do Sul. Objevil ji v horninové vrstvě z období triasu, tedy z doby, kdy se poprvé objevili jak dinosauři, tak i savci, krokodýli nebo želvy. V roce 2021 ji daroval místní univerzitě, čímž odstartoval tříletý výzkum. „Být prvním člověkem, který se dotkl něčeho z doby před 237 miliony let, je mimořádné,“ říká Aurelio, kterého paleontologie fascinuje už od dětství.

Objev je podrobně popsán v článku Rodriga Tempa Müllera, který vyšel ve vědeckém časopise Gondwana Research. „Nejdůležitější na tomto nálezu je jeho stáří,“ říká Müller. Dodal, že ostatky byly v době, kdy je Aurelio daroval, zakryty silnou vrstvou horniny a zpočátku byly vidět jen části obratlů. „Gondwanax znamená pán Gondwany,“ vysvětluje vědec. Jméno odkazuje na pevninu Gondwana v jižní oblasti superkontinentu Pangaea před rozpadem kontinentů, zatímco paraisensis je poctou městu Paraiso do Sul.

Zprávu přinesla televizní stanice ABC, která mluvila i s několika majiteli hacknutných vysavačů. Jedním z nich byl třeba minesotský právník Daniel Swenson - zrovna díval na televizi, když jeho robot začal zlobit.

„Znělo to jako rozbité rádio- Nejprve jsem slyšel jenom malé útržky slov,“ řekl Swenson serveru ABC. Skrze online aplikaci vysavače zjistil, že se někdo naboural do jeho live kamery a převzal kontrolu nad celým vysavačem. Řekl, že poté, co resetoval heslo a restartoval robota, začal zvuk znovu, jenže tentokrát to byl zřetelně hlas - hádal, že hlas teenagera - který křičel urážky.

ABC News přináší i další svědectví různých majitelů. Například jeden robotický vysavač v Los Angeles po celém domě honil psa. Robota někdo řídil z dálky a i v tomto případě se z reproduktorů ozývaly urážlivé komentáře.

Ve všech případech se jedná o stejný model Ecovacs Deebot X2s. Do něj se před několika měsíci zvládl nabourat i redaktor serveru ABC. Výzkumníci v loňském roce prokázali chybu, která jim umožnila obejít zadávání PIN kódu zařízení Deebot X2 a získat přístup k vysavači. Společnost Ecovacs ve svém prohlášení uvádí, že ji vyřešila a že v listopadu plánuje také „další zvýšení bezpečnosti“ pomocí aktualizace.

V roce 2019 podal šestačtyřicetiletý Tony Finn žalobu proti společnosti British Bung Company. Tvrdil, že se během hádky se svým šéfem stal obětí sexismu. Jeho nadřízený Jamie King měl údajně během hádky poznámky o jeho plešatosti.

Podle tříčlenné komise pracovního soudu poznámka „překročila hranici.“ Podle ní argument, že poznámka nebyla sexistická, protože ženy mohou být taky plešaté, není dostatečný. Komentování mužské plešatosti na pracovišti se rovná poznámce o velikosti ženských prsou, vyplývá z nálezu. Podle deníku The Guardian přelomové rozhodnutí pracovního soudu vynesl tribunál složený ze tří holohlavých mužů.

Rozhodnutí odvolacího pracovního soudu bylo vyneseno v listopadu loňského roku, ale teprve nyní byl zveřejněn celý rozsudek.

Důvěřiví Britové se ale nemuseli bát pohromy a mohli schovat deštníky, jednalo se totiž pouze o chybu v aplikaci, za kterou se britská veřejnoprávní stanice omluvila v přímém přenosu.

„Jsme si vědomi této chyby, kterou způsobila třetí strana dodávající data naší aplikaci. To má za následek, že naše aplikace i webové stránky špatně předpovídají hurikány nebo rychlost větru,“ uvedla BBC v prohlášení.

Ani za velkou louží ale podle serveru Euronews nemělo být lépe. Například obyvatelé New Yorku měli totiž počítat s 384 stupni celsia. Děsivá předpověď se přitom podle Euronews objevila v době, kdy Floridu pustošil hurikán Milton, při kterém podle serveru NBC News zemřelo nejméně 14 lidí.

Žena, jejíž identitu úřady nezveřejnily, nechávala zbytky jídla na zahradě více než 35 let. Tucet mývalů si na to zvykl a na zahradu se pro mls opakovaně vracel. A právě slovo tucet hraje podle amerického deníku New York Times v příběhu důležitou roli. Před několika týdny se totiž z tuctu staly desítky.

„Nějak se to v mývalově rozkřiklo a zvířata se hromadně vydala na zahradu v domnění, že tam na ně bude čekat jídlo,” řekl mluvčí šerifa okrsku Kitsap Kevin McCarty americké televizi 9News.

Nově příchozí mývalové se nashromáždili v okolí domu v městečku Poulsbo u hranic s Kanadou a vyžadovali jídlo. „Kdykoliv žena vyšla z domu, tak ji obklíčili a čekali, než jim něco hodí,” popsal dobromyslnou ženu mluvčí šerifa. Mývalů nakonec bylo až sto a jejich agresivita stoupala, vyděšená žena tak raději zavolala policii.

Odchytová služba si za odchyt jednoho mývala podle šerifa chtěla účtovat až 500 dolarů, tedy více než 11 tisíc korun. Když se žena poté obrátila na místní úřady, ty jí doporučily, aby mývaly zkrátka přestala krmit.

„Zdá se, že se mývalové pomalu odporoučeli, když už na ně žádné jídlo nečekalo, takže jsme rádi, že můžeme příběh uzavřít šťastným koncem,” uvedla Bridget Mire z washingtonského Úřadu pro rybolov a divokou přírodu.

Úřad poté uvedl, že žena sice neporušila žádný zákon, ale zvířatům mohla ublížit. Zvířata krmená lidmi totiž ztrácí přirozený strach a mohou být agresivní. Mývalové poblíž lidských sídel zase mohou například přenést nemoci na domestikovaná zvířata nebo dokonce lidi. Jídlo navíc může nalákat například medvědy nebo kojoty.

Nejrychlejší úbytek volně žijících zvířat a rostlin, a to v průměru o 93 procent, zaznamenaly v posledních padesáti letech podle letošní zprávy Living Planet Latinská Amerika a Karibik. Následuje Afrika se 76 procenty. V Evropě byl úbytek od roku 1970 pomalejší, a to v průměru o 35 procent.

Důvodem je podle vědců to, že Evropa nebo Severní Amerika zaznamenaly strmější úbytek zvířat a rostlin dávno před rokem 1970 a ostatní části světa je teď pouze dohánějí. Přední experti varují, že svět může v budoucnu zaznamenat ještě rychlejší úpadek divoké přírody, a to kvůli zrychlování globálního oteplování, devastaci Amazonského pralesa nebo tání ledovců.

„Jsme nebezpečně blízko bodu zvratu, pokud jde o úbytek přírody a změnu klimatu. Víme ale, že se příroda může zotavit, pokud bude mít příležitost a my budeme mít šanci s tím něco dělat,” řekl Matthew Gould z Londýnské zoologické společnosti.

Britský The Guardian připomíná, že žebříček Living Planet Index je tvořený porovnáním populačních trendů u skoro 35 tisíc živočichů z celého světa, ať už se jedná o savce, ryby, ptáky nebo plazy. V posledních letech se ale podle The Guardianu objevila i kritika tohoto žebříčku. Důvodem jsou nedůvěryhodné informace od úřadů z některých afrických nebo latinskoamerických zemí.

„Žebříček není dokonalý, ale dokud nebudeme mít k dispozici systematický odběr vzorků biologické rozmanitosti na celém světě, určitá forma takového výzkumu bude nadále nezbytná,” říká Hannah Wauchope z Edinburské univerzity.

Americká viceprezidentka Kamala Harris nosila kočičí mašle během své prezidentské kampaně celkem často; od srpnové Národní konference Demokratické strany až po její televizní prezidentskou debatu s Donaldem Trumpem. Naposledy si ji oblékla k rozhovoru s Billem Whitakerem v pořadu 60 minut. Pro Harris se prostě kočičí mašle stala politickým stejnokrojem. Názory na ni se však liší. Podle některých jde o symbol ženského osvobození, jiní ji zase vnímají jako zastaralou připomínku tlaku, kterému ženy na pracovištích čelí. Informuje o tom server CNN.

Kočičí mašle se poprvé do módy dostala v polovině století jako základ šatníku nové vlny pracujících žen. Mezi lety 1950 a 1970 se podíl vdaných žen ve věku 35 až 44 let na pracovní síle v USA zvýšil z 25 % na 46 %. Otázka, co by měly nosit, představovala skutečnou starost a pro některé i mezeru na trhu. Ve své velmi populární knize „Dámské šaty pro úspěch“, vydané v roce 1977, doporučil autor John T. Malloy halenky s vázáním ke krku jako uniformu pro ambiciózní ženy. Dodal, že by se měly nosit k sukňovým kostýmům, protože kalhoty nejsou vhodné do kanceláře.

Řada nově zaměstnaných žen v 70. a 80. letech s tím souhlasila a náhlá všudypřítomnost halenek s mašlí v kancelářích je upevnila jako symbol firemního feminismu druhé vlny. Dlouhý ocas košile Lavallière připomínal tradiční kravatu a spíš signalizoval asimilaci, aniž by předpokládal rovnocennost.

„Je to způsob, jak říct: ,Jsem profesionálka‘ a zjemnit to,“ řekla newyorská návrhářka dámských oděvů Nina McLemoreová televizi CNN v pořadu Zoom. „Pokud jste příliš ,mužná‘, pak jste vnímána jako hrozba,“ dodala McLemoreová, která oblékala političky od Hilary Clintonové a Elizabeth Warrenové po demokratickou poslankyni Maxine Watersovou a soudkyni Nejvyššího soudu Elenu Kaganovou.

Jednou ze studentek, které se do Španělska chystají, je i 23letá Lucie. Na pražské Filozofické fakultě právě dokončila obor překlad a tlumočení. „Ke Španělsku mám vztah úplně odmalička, moje mamka učí španělštinu a co si pamatuju, tak jsme tam jezdili každé léto na dovolenou. Sama jsem si pak vybrala španělštinu na gymplu a pokračovala jsem v ní i na vysoké škole.“ V letním semestru pojede do Malagy. Vybrala si tam předměty zaměřené na výzkum médií a publik v Evropě. „Mělo by to všechno být ve španělštině, což upřímně bude podle mě docela výzva. Pořád jsem si přece jen jistější v angličtině než ve španělštině,“ dodává.

Španělsko je podle Eurostatu nejatraktivnější destinací pro krátkodobé studium v zahraničí právě mezi evropskými studenty. Ve Španělsku v roce 2022 studovalo 11 % všech zahraničních studentů z Evropy. Informuje o tom server Euronews.

Evropští studenti taky tvoří téměř polovinu (43 %) všech zahraničních studentů. Přibližně 25 % přijelo do Evropy studovat z Asie a 17 % z Afriky. Podle údajů Eurostatu tvořili studenti z Asie 40 až 50 % všech zahraničních studentů na Kypru, v Irsku, Lotyšsku, Maďarsku a Finsku.

Jennifer (25) z Madagaskaru studovala na Sciences Po Paris ve Francii a jako studentka strávila jeden rok v zahraničí v Edinburgu. Měla „zájem vyzkoušet si britský vzdělávací systém“, město bylo „přátelské ke studentům“ a poplatky před brexitem byly „rozumné“, vysvětlila pro Euronews.

Magdaléna (23) jela během bakalářského studia na Erasmus dokonce dvakrát. „Jela jsem na Erasmus do Helsinek a byly to pro mě asi nejkrásnější měsíce v životě. V Praze studuji žurnalistiku, ale v Helsinkách jsem si zapsala i předměty z politologie,“ uvedla. Díky skvělým zkušenostem z tamní univerzity si hned po návratu do Prahy podala přihlášku na magisterský obor Mezinárodní vztahy, který nyní studuje.

Od roku 1998 do roku 2023 se na studium nebo stáž do zahraničí dostalo přes 411 tisíc českých účastníků, naopak do Česka jich zavítalo kolem 450 tisíc. Nejvíc do zahraničí vyjížděli studenti a pracovníci vysokých škol. Do roku 2023 se studenti vysokých škol zúčastnili 121 540 studijních pobytů a 22 628 praktických stáží. Vyplývá to z dat Domu zahraniční spolupráce (DZS).