Modelovost i interes gigantyczny. Rok vdovy je důležitý český film, jen se o pár let opozdil

Podle Aleše, Vítka a Tondy Rok vdovy stojí za vidění, i když v rámci současných trendů na světových filmových přehlídkách přišel možná trochu pozdě. „V některých situacích cítím, jako by tam něco emočně nedolíhalo, ale musím říct, že přesto jsem rád, že tady podobný typ filmu fixovaný na ženskou hrdinku a její vnitřní svět a proměnu vzniknul,“ pochvaluje si Vítek.

I Aleš má drobné výhrady: „Vršení různých překážek, záseků a klopýtnutí tu není dynamické, působí stereotypně. A ten závěrečný pohled do kamery je něco, co bych ve filmech už zakázal.“ Tondovi také chyběla větší osobitost: „Mám pocit, jako by ten film plnil zadání – jak natočit film o obecně srozumitelné situaci trochu rafinovanějšími filmařskými prostředky.“ Přesto ale všichni tři tenhle český film výrazně doporučují.

Nechal Vítek Rozzum v divočině? Vysálo filmové Prokletí Salemu z Kingovy předlohy všechen život? Vyrostlo Mohammadu Rasoulofovi ze Semínka posvátného fíkovníku působivé sociální drama, nebo tuhá metafora? Zaslouží si Tomák titul Fotograf v pivní linii? Je Taneční Jiřího Vejdělka otřesnější než StarDance? A proč animovaným Transformerům chybí cog? Čelisti – fekální gejzír, v něm já a spol., léčí váš světabol.