Následujte bílého králíka. Alenka se vrátí do Říše divů

Přesně v ten den společnost Meta zrušila své programy pro podporu diverzity, rovnoprávnosti a inkluze (DEI). Zuckerbergův povzdech byl ale nakonec zbytečný. Maskulinita a agresivita, které mu tak chyběly, celou dobu vzkvétají. To je jeden z hlavních závěrů nedávného rozsáhlého průzkumu magazínu WIRED mezi ženami v technologickém sektoru.

„Kolegové se mnou jednají povýšeně, jako bych byla idiot,“ řekla magazínu WIRED jedna z žen, přestože má ve svém oboru třicetiletou praxi. „Zažila jsem, že mě klienti považovali za sekretářku nebo dispečerku a ušklíbali se, když zjistili, že jsem výkonná ředitelka,“ dodala další.

Celkem 634 žen, které WIRED oslovil, se vyjádřilo k umělé inteligenci, předsudkům a stavu technologické kultury. Jejich odpovědi jsou ostrou obžalobou technologického vedení. „Dozvěděla jsem se, že skupina kolegů na Slacku pravidelně hodnotí části ženských těl a že já jsem jejich favoritka,“ podotkla třetí žena.

V průzkumu WIRED samozřejmě spousta žen uvedla, že jsou se svou kariérou spokojené, a ne každá byla vystavena nevhodnému zacházení. Týká se to ale obrovského množství z nich. Více než třetina dotázaných žen uvedla, že na pracovišti zažila obtěžování nebo předsudky na základě pohlaví. Hlásily, že je sexuálně obtěžovali nadřízení muži, dostávaly nižší plat než jejich mužští kolegové, byly přehlíženy při povyšování nebo jim muži na schůzkách skákali do řeči.

Ženy loni tvořily pouhých 26 procent nově přijatých zaměstnanců v americkém sektoru umělé inteligence, zatímco v oborech mimo AI představovaly celou polovinu všech nástupů, píše magazín Forbes. Při pohledu na globální nejvyšší vedení firem zastávají ženy pouze 13 procent vedoucích pozic v oblasti umělé inteligence.

Současný boom umělé inteligence navíc funguje jako urychlovač odcizení. Pracovnice v IT si stěžují na neustálý tlak chrlit kód pomocí umělé inteligence, přičemž většinu času tráví úklidem vzniklého digitálního balastu. Upozorňují navíc na zjevný dvojí metr – zatímco muži často sklízejí chválu i za odfláknutou práci odevzdanou s pomocí AI, ženy by za stejný výsledek s největší pravděpodobností dostaly výpověď. Ruku v ruce s obavami z ekologických dopadů, krádeží duševního vlastnictví a úbytku pracovních míst to vede ke zcela novému typu vyhoření. Oslabený trh práce navíc v lidech vyvolává pocit pasti a strach promluvit, což logicky ústí v rezignovaný cynismus, uzavírá WIRED.

Vybraní zákazníci cloudové služby Amazon Web Services (AWS) v rámci omezeného předběžného přístupu získají k dispozici model umělé inteligence s „krysím mozkem“ od The Biological Computing Company (TBC). Technologie startupu je podle magazínu WIRED navržena specificky pro vylepšení umělé inteligence při generování videí. Společnosti čekají, že se technologie brzy rozšíří mezi všechny firemní zákazníky AWS.

„Přišli jsme na způsob, jak do biologického materiálu zakódovat informace, například obraz,“ vysvětluje spoluzakladatel TBC Alexander Ksendzovsky. „Poté sledujeme, jak biologický systém tyto informace zpracovává a následně vytváříme nástroj, který tento proces napodobuje.“

Nejde o první biologickou výpočetní platformu, kterou Amazon na svém tržišti zpřístupnil. Cloudový gigant spolupracuje také s australskou společností Cortical Labs, která kombinuje v laboratoři vypěstované neurony s křemíkovými čipy a pomáhá tak firmám zpracovávat data. Vědci naučili tyto buňky hrát kultovní střílečku DOOM, jak jsme na webu Radia Wave již dříve psali.

Lidský mozek dokáže velmi efektivně proměnit malé množství informací v komplexní porozumění světu. To je něco, s čím dnešní počítače stále těžko drží krok, a to i přesto, že disponují nesrovnatelně vyšším výkonem podpořeným stále dokonalejšími čipy pro umělou inteligenci. „Mozek zpracovává informace úplně jinak než křemík, a to mnohonásobně efektivněji,“ řekl letos asijskému webu Nikkei Asia během prohlídky laboratoře Jon Pomeraniec, druhý ze spoluzakladatelů a provozní ředitel společnosti TBC.

Biologické výpočty však s sebou nesou specifické výzvy. Obor vyžaduje provoz skutečných biologických, ne jen počítačových laboratoří, ve kterých se mozkové buňky, kmenové buňky nebo syntetické biomateriály musí udržovat při životě nebo konzervovat, pečlivě sledovat a nějakým způsobem překládat do smysluplných digitálních informací. Přestože některé startupy v tomto oboru dosáhly pokroku, překlenutí propasti mezi přírodou a programovým kódem zůstává složité.

Areál by v konečné fázi mohl podle webu Politico spotřebovávat ekvivalent sedmi procent současné rakouské poptávky po elektřině. Rostoucí odpor místních ale může ambice korporace zkomplikovat.

Před sídlem hornorakouské zemské vlády v Linci demonstrovaly začátkem tohoto měsíce proti plánovanému padesátihektarovému komplexu asi čtyři stovky lidí, píše web Euronews. Kronstorf, kde se datové centrum staví, má přibližně 3500 obyvatel.

„Chceme jim to pořádně ztížit,“ říká pro Politico Harald Müllner, IT specialista z nedalekého Lince a spoluzakladatel místní iniciativy sdružující vědce, umělce a aktivisty vystupující proti projektu. „Musí vidět, že lidé s tímto záměrem nejsou spokojeni.“

Za Atlantikem odporu proti datacentrům před letošními volbami do Kongresu využívají demokraté. Prezident Donald Trump se naopak postavil na stranu velkých technologických firem a na sociálních sítích uvedl, že komunity odmítající datacentra „skončí zaostalé a chudé“.

V Evropě aktivisté míří na projekty ve Francii, místní protestují také v Itálii. V Irsku, kde datová centra polykají už pětinu veškeré elektrické energie, se odpůrci pokusili výstavbu zastavit u soudu, ale neúspěšně. Zatím obavy evropské veřejnosti narážely na postoje vlád, které se strachují, že kontinent v závodu o umělou inteligenci zaostává za Spojenými státy a Čínou.

V první fázi rakouský projekt počítá s příkonem 150 megawattů, který by v případě rozšíření mohl vzrůst až na 500 MW. Vzhledem k nepřetržitému provozu se očekává, že areál v první fázi spotřebuje 1,31 terawatthodiny ročně.

Výstavba v Kronstorfu již běží na plné obrátky, odpůrci uznávají, že úplné zastavení projektu je nereálné. Soustředí se proto na omezení druhé etapy plánovaného rozšíření, které by spotřebu elektřiny ztrojnásobilo

Náplasti na pupínky jsou současným beauty trendem. Technologie, na které stojí, je ale mnohem starší. Využívají hydrokoloidy, tedy látky, které zadržují vodu a v kontaktu s tekutinou vytváří gel. Dříve se využívaly hlavně pro ošetřování ran, dermatologové je ale časem začali přizpůsobovat pro léčbu kožních problémů, jako jsou pupínky a akné.

Jako kosmetický produkt se uchytily v Jižní Koreji téměř před 20 lety, než se kolem roku 2012 dostaly i na západní trh. Hydrokoloidní vrstva náplasti z pupínku vysává hnis a maz. Vnější vrstva udržuje danou oblast zakrytou, zatímco se pleť zotavuje. Díky ní je zároveň těžší se pupínku dotýkat, což by jinak mohlo do místa zanést další bakterie a zhoršit zánět.

Podle serveru ABC News se ale většina důkazů o účinnosti hydrokoloidních náplastí týká oblasti péče o rány, nikoli léčby akné. Z malého množství studií, které se zabývají přímo náplastmi na pupínky, je navíc řada velmi malých a často je financují sami výrobci náplastí, kteří testují své vlastní produkty.

Jedna taková studie z roku 2025 sledovala 37 osob po dobu deseti dnů. Pupínky pokryté náplastmi byly už po dvou dnech o 35 procent menší a vypadaly o 44 procent méně zanícené. U neléčených pupínků přitom nedošlo k téměř žádné změně. Desátý den bylo u ošetřených pupínků také méně pravděpodobné, že se u nich objeví tmavé skvrny po zahojení.

Studie ale varuje, že náplasti nejsou vhodné pro všechny typy akné. U bolestivých cystických pupínků nefungují dobře, protože léčivá látka nedokáže proniknout k zánětu, který se nachází hlouběji v kůži. Opatrní by měli být také lidé s tmavším odstínem pleti, protože podráždění může zvýšit riziko vzniku tmavých skvrn po zahojení pupínku. K tomu sice může dojít u jakéhokoli odstínu pleti, kůže s větším množstvím melaninu má ovšem tendenci v reakci na zánět produkovat více pigmentu. Pozor by si měli dávat i lidé s citlivou pletí nebo alergií na lepidla, kterým náplasti mohou způsobit zarudnutí, svědění nebo vyrážku.

Podle Světové zdravotnické organizace dýchá 99 % světové populace znečištěný vzduch, což vede k 6,7 milionu předčasných úmrtí ročně. „Dříve jsme si mysleli, že jde pouze o onemocnění dýchacích cest, ale souvisí to také s kardiovaskulárními onemocněními, cukrovkou, kognitivními funkcemi a má to dopad i na reprodukční schopnosti,“ uvedla pro server BBC Audrey de Nazelle, docentka na Imperial College London. Při běhu, jízdě na kole nebo intenzivním cvičení dýcháme rychleji a hlouběji, a proto do plic dostáváme více znečištěného vzduchu než při chůzi. Při stejné vzdálenosti tak lidé cvičící s vyšší intenzitou vdechnou více toxických částic.

Studie de Nazelle a jejích kolegů z roku 2016 se proto zabývala otázkou, zda je cvičení v rušném městě pro zdraví spíše přínosné, nebo škodlivé. „Dobrou zprávou je, že přínosy, které vám cvičení ve znečištěných městech přináší, převažují nad riziky,“ okomentovala výsledky a dodala, že samotné cvičení může naše tělo před znečištěním chránit. Teprve při mimořádně vysoké úrovni znečištění, například v indickém Dillí, se rizika začínají přibližovat přínosům dlouhodobého cvičení nebo je převyšují. Obecně opatrnější by měli být lidé s astmatem nebo kardiovaskulárními problémy.

Ačkoliv přínosy převažují nad riziky, cvičit ve znečištěném ovzduší stále není ideální. Studie publikovaná v srpnu v časopise Frontiers in Sustainable Cities radí přesunout se o jednu nebo dvě ulice dál od hustého provozu. Podle de Nazelle tím můžeme kontakt se znečištěným ovzduším snížit o 20 % až 30 %. Server BBC také doporučuje vyhýbat se dopravní špičce, kdy auta v zácpě vytvářejí „ohniska znečištění“. Pomoci může i kontrola místního indexu kvality ovzduší a při vysokém znečištění cvičit uvnitř nebo aspoň v parcích. Podle vědců ale mají větší význam systémová opatření a nejúčinnější ochranou zdraví lidí je snižování emisí přímo u jejich zdrojů.

Průzkum analytické společnosti Ipsos z roku 2019 zjistil, že stárnutí se obává každý druhý Němec. Podle rakouského deníku Kurier své obavy 25 procent z nich zdůvodnilo strachem ze smrti blízkých, 20 procent obavou z bolesti a 18 procent strachem ze sociální izolace. Výzkumnice Tatjana Schnell uvádí, že ze stárnutí mají překvapivě největší obavy především mladší lidé.

Úzkosti z přibývajícího věku čelí většina z nás. Pokud však přeroste v patologický strach, vědci ji označují jako gerontofobii. Nový výzkum nyní ukazuje, že tento strach nezatěžuje jen psychiku, ale může také urychlovat biologické stárnutí na buněčné úrovni. V časopise Psychoneuroendocrinology byla v únoru publikována studie vědců z NYU School of Global Public Health, která dospěla k paradoxnímu zjištění: lidé, kteří se stárnutí více obávají, stárnou měřitelně rychleji.

Výzkumný tým analyzoval data 726 žen, které popisovaly míru úzkosti spojené s věkem klesajícím zdravím, atraktivitou a plodností. Z jejich krve pak vědci pomocí tzv. epigenetických hodin zjišťovali skutečný biologický věk a rychlost stárnutí. Zjistili, že větší úzkost ze stárnutí souvisela se zrychleným biologickým stárnutím, přičemž nejsilnější korelace byla u obav o vlastní zdraví.

„Naše zjištění naznačují, že subjektivní zkušenosti by mohly ovlivňovat objektivní procesy stárnutí,“ říká hlavní autorka studie Mariana Rodrigues. U žen středního věku podle ní strach ze stárnutí může souviset také se společenskými ideály krásy, obavami o plodnost a zátěží spojenou s péčí o děti i stárnoucí rodiče.

Výzkumníci vysvětlili, že pokud si negativní postoj ke stárnutí internalizujeme, veškeré známky stárnutí nám způsobí chronický stres. A ten zase urychluje proces stárnutí. Autoři studie NYU ale zdůrazňují, že k tomuto efektu by mohly přispívat i faktory životního stylu, jako je kouření nebo konzumace alkoholu. Vědci každopádně doporučují zaujmout ke stárnutí pozitivnější postoj. „Podle výzkumu lidé, kteří přijímají stárnutí jako přirozenou součást života a nadále žijí aktivně a smysluplně, prožívají pozdější fáze života nejpozitivněji,“ uvádí Schnell.

Začal si víc střežit jídlo, nenechá se pohladit, nezastavitelně štěká na kolemjdoucí, neustále ničí nábytek – vztah mezi psem a člověkem nemusí být vždy harmonický a mohou ho provázet každodenní strasti, na které lidé před pořízením zvířecího parťáka ne vždy myslí. Místo radosti tak častěji prožívají stres, stud a v nejhorších případech i strach. Řešením ale nemusí být útulek.

Lidem, kteří se trápí, ale nechtějí to vzdát, pomáhá nezisková organizace Dogs Anonymous, založená v roce 2025. Její prezidentka a spoluzakladatelka Louise Crane se v rámci ní chtěla zaměřit na emocionální podporu chovatelů, doporučení odborníků i výcvik zvířat. Podle zakladatelek nespočívá účinnost této skupiny nutně v radách, které členům poskytují, ale v tom, že se členové sbližují díky společným obtížím. „Chtěli jsme lidem nabídnout nejen prostor, kterému mohou důvěřovat, když potřebují radu ohledně chování psa nebo pokud se s ním dostanou do krizové situace, ale také místo, kde se necítí souzeni, když přiznají, že je toho na ně možná trochu moc,“ říká spoluzakladatelka Daphne Mendoza-Tervanis.

Podle průzkumu zveřejněného v červnu ve vědeckém časopise Pets, který se zabýval pocity viny, zátěží a duševní pohodou majitelů psů s behaviorálními problémy, 53 procent respondentů uvedlo, že se cítí osamělí, a 78 procent přiznalo „zvýšenou zátěž pečovatele“ – termín označující emocionální a finanční zátěž spojenou s rolí pečovatele.

Setkání skupin se konají jednou týdně a účastní se jich jak noví, tak zkušení majitelé psů, lidé, kteří si psa adoptovali, pěstouni a občas i trenéři, kteří hledají rady, jak řešit případy agresivity, popisuje web WIRED. Žádné setkání skupiny není stejné. Někdy účastníci diskutují o tom, jaké to je vyrovnávat se s úzkostnými problémy svých psů, nebo také žádají o radu ohledně procesu eutanázie. Jindy si zase jen tak vylévají srdce. Nejde proto o platformu, kde se jedná pouze o výcviku neposlušných mazlíčků. Organizace nabízí prostor, kde mohou lidé beze studu přiznat, že je jejich pes někdy jednoduše štve. A místo odsouzení se dostaví pochopení těch, kteří to mají podobně.

Změnu náboženská společnost vycházející z křesťanství představila v pátek. Nová politika stanoví, že jednotlivci mohou dostávat produkty z krve darované jinými lidmi. Členové organizace tak smí přijmout léčbu využívající čtyři hlavní složky krve – plazmu, krevní destičky a červené a bílé krvinky. „Každý křesťan se musí sám rozhodnout, jak bude tyto čtyři základní složky používat ve veškeré lékařské a chirurgické péči,“ cituje web AP News Geoffreyho W. Jacksona, člena vedoucího sboru organizace se sídlem ve státě New York.

Členové se zároveň mohou sami rozhodnout, zda darují krev, která bude následně zpracována pro léčbu dalších lidí. Transfuzi krve, stejně jako darování krve přímo pro tento účel, ale organizace dál odmítá. V březnu vedoucí rada také oznámila, že si svědkové Jehovovi nově mohou při lékařských zákrocích nechat odebrat a uskladnit svou krev pro případnou pozdější léčbu, píše BBC. Ani v tomto případě ale nesmí krev sloužit pro léčbu jiných.

Zákaz transfuzí krve patří k nejkritizovanějším učením svědků Jehovových. Podle odpůrců organizace může toto pravidlo v některých situacích vést k úmrtím, kterým by se dalo doplněním krve zabránit. Skupina své pravidlo týkající se posvátnosti krve odůvodňuje tím, že Starý i Nový zákon „jí přikazují se krve zdržovat“. Zatímco židovské a některé křesťanské náboženské tradice si tuto pasáž vykládají jako pravidlo týkající se stravování, svědkové Jehovovi tento zákaz rozšířili i na krevní transfuze.

Společnost svědků Jehovových vznikla ve Spojených státech v 19. století. Její členové sdílejí mnoho křesťanských přesvědčení s ostatními církvemi, ale rozcházejí se v klíčových teologických otázkách, jako je povaha Ježíše či biblická proroctví.

Nedostatek veřejných toalet je ve městě, které nikdy nespí, dlouhodobým problémem. Nový projekt má zajistit, aby se Newyorčané v případě nouze mohli ve svém okolí spolehnout na čisté, bezpečné a bezbariérové veřejné záchody. „Příliš mnoho Newyorčanů ví, jaké to je, když si na cestách nemáte kam odskočit,“ cituje starostu New Yorku Zohrana Mamdani web Gothamist.

Město proto zavádí 17 nových modulárních toalet v hodnotě téměř 85 milionů korun napříč všemi pěti městskými částmi. Nové kabinky společnosti Throne Labs mají být bezplatné, bezdotykové a nabídnou i přebalovací pult. Jednotky se navíc nepřipojují k newyorské kanalizaci ani vodovodnímu systému, takže je jejich instalace levnější a rychlejší než u běžných veřejných toalet, vysvětluje server Dexerto.

Kdo by se ale chtěl náhodou na záchodě zdržet a například si dopřát rituál doomscrollování na svém mobilu, má na to přesně deset minut. Před vypršením času ho systém upozorní zvukem a blikajícími světly. Pokud ani tehdy uživatel neodejde, dveře se nakonec samy otevřou. A kdyby přeci jen i poté lidé odmítali toaletu opustit, pracovníci provozovatele Throne Labs dostanou upozornění a situaci osobně prověří.

Na chytrý záchod se bude možné dostat prostřednictvím SMS, QR kódu, aplikace Throne Bathroom Network nebo karet distribuovaných místními komunitními partnery, uvádí web USA Today. Prvních sedmnáct toalet se instaluje na veřejných prostranstvích a dalších místech s vysokou frekvencí pohybu. Mezi plánovanými místy s chytrými toaletami jsou Yankee Stadium, Avenue C Plaza v Brooklynu či Columbus Park. Pilotní projekt poběží jeden rok. Pokud se systém osvědčí, může jít o první krok k větší síti veřejných toalet.