Nebezpečí show
Český sen? Spíš zklamání. Celá "akce" měla výrazný nástup i slibný průběh, ale když koukám na její filmový výsledek, tak se mi zdá, že se žádný opravdový zásah nekoná.
Vít Klusák (autor dokumentů Ocet, Vlast a Burian) a Filip Remunda (Obec B., A.B.C.D. T.O.P.O.L.) zvolili pro svůj absolventský film Český sen výrazně příběhovou strukturu. Původně plánovali natáčet i po známém "otevření" falešného hypermarketu. Ve filmu z této fáze zůstalo jen několik vteřin, které mají spíš povahu závěrečné katarze. Celý příběh začíná sebepředstavením tvůrců na prázdné letňanské pláni, pokračuje jejich přípravami na celou akci a vrcholí dnem D, kdy mystifikace Český sen definitivně vychází najevo. Právě ve skladbě příběhu je podle mě křemen úrazu.
Happeningová složka Českého snu, tedy téma distribuovaného filmu, byla podle mého názoru výtečným, velmi razantním a viditelným úvodním šťouchancem. Cílem bylo rozpoutat debatu o vlivu a povaze reklamy a médií, otevřeně a s nadsázkou zkoumat související faktory, jako je životní styl ve společnosti, v níž právě reklama a média hrají ústřední roli. Tvůrci sami označili svůj projekt za "vstup do diskuse" - oni sami vcházeli do nových a nečekaných situací. Odtud také slogan "první česká filmová reality show". Silný dopad jakékoli akce lze zužitkovat a pokusit se zabránit plochosti následné debaty hned na počátku. (Zájem širších vrstev společnosti například bere médiím šanci vymlouvat se na chybějící čtenářskou poptávku, výrazné a ostře sledované události je přece třeba rozebrat důkladně.) Film bohužel v bodě počátečního diskusního šťouchance nezačíná, ale končí. Zůstává, jak řekl jeho dramaturg Jan Gogola, reklamou na myšlení. Což je vtipný výrok, jenž zároveň vystihuje, že o myšlení samotné se nejedná.
Narativní rámec dokumentu je přitažlivý, protože film se snadněji sleduje. Natáčení, ve kterém jsou tvůrci hlavní součástí lineárně se odvíjejícího děje, umožňuje podat spoustu situací v akci, nikoli pomocí nudných mluvících hlav. Ale vyprávění je zrádné, protože často strhává k sledování konkrétních následků, spíše než by přibližoval příčiny společenských jevů nebo hloubkových vzorců chování. Vyprávění strhává pozornost samo na sebe. Je to nebezpečí fikce, nebezpečí show. Český sen tomuto nebezpečí podléhá. Blíží se Baudrillardově definici simulacra, tedy objektu, který namísto označování simuluje, a za touto simulací samotná skutečnost mizí. (Jiný francouzský filosof kultury, Paul Virilio, podobně uvažuje o zbožštělé rychlosti naší civilizace.) Obvyklým současným příkladem simulace je právě reklama. Český sen, odhalující reklamní praxi, se přísně vzato ocitá s reklamou na stejné úrovni a v označování konkrétních problémů selhává.
Většinu času filmu sledujeme navoňování zdechliny. Nahlédneme do kuchyně jedné reklamní agentury, ve které se výroky pohybují mezi dvěma mantinely: 1. (proneseno s radostí:) "Uděláme vám reklamu, i když vaše zboží stojí úplně za hovno, nebo dokonce neexistuje!" a 2. (ostře, v diskusi:) "Jestli vy dokumentaristi lidem lžete, tak my v reklamě to neděláme!" Nevidím nic nového na faktu, že pro reklamní účely a pro úspěšné přesvědčování je třeba toto: draze a elegantně se ošatit, mít smajl a happy image, vsadit na osvědčené prostředky kýče (v hudebním doprovodu například), nebát se být až úchylně vlezlý, mít peníze na průzkum trhu a na profesionální výběr nejvhodnější reklamní strategie... Výčet zobrazovaných "odhalení" by mohl pokračovat. I pokud bychom v něm nalezli nějaké zásadně nové sdělení o persvazivních technikách současnosti, nebyl by to dostačující důvod k tomu, abychom film hodnotili kladně. Odhalení samo o sobě nemusí být (a nejčastěji není) myšlení filmem, není-li doprovozeno úvahou o příčinách, kontextech a pod.
Několik přesahů film přece jenom má. Na úvod spojuje v krátké montáži předrevoluční frontu před prodejnou potravin v Praze na Jarově s porevolučními "výdobytky", tedy zase s frontou, tentokrát před Electroworldem. Je to vývoj společnosti: její dva podobně úspěšné modely stojí pěkně vedle sebe. Jen ten novější záběr už je v barvě... Škoda, že touto montáží naznačená myšlenková linie končí. Další zajímavá témata se objevují později: proč se nadaní a pracovití lidé prostituují v byznysu, jako je reklama, a proč dělají věci, se kterými nesouhlasí? Do jaké míry je kompromis kvůli výdělku přijatelný? Tyto palčivé otázky bohužel nejsou tematickým jádrem filmu.
Záměrně jsem vyzdvihnul především chyby filmu. Zásadní je podle mě už jenom možné přednastavení stupnice pro hodnocení filmu. Mezi pochvalou a kritikou Českého snu se rozhoduju především podle toho, jestli rozkrývá důležité pochody ve společnosti, nebo jde naopak po povrchu. Případně jakou filmovou řeč k tomu volí. Zábavnost nebo jiná kritéria nejsou důležitá. A takové přednastavení je a priori správné. Jděte na Český sen a budete mít třeba jiný názor než já. Tvůrcům přece kráčelo o diskusi.
Český sen (ČR, 2004) Scénář a režie: Vít Klusák a Filip Remunda; kamera: Vít Klusák; hudba Hynek Schneider; účinkují: oba autoři a další obyvatelé ČR.
Česká premiéra: 3. června 2004
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
