Nejistý návrat viktoriánského šviháka

Neodpustím si na začátek jednu čtyři roky starou vzpomínku. Právě v roce 2007 se Alfred Darlington alias Daedelus poprvé naživo představil v Praze. Stalo se tak na druhém ročníku festivalu Sperm. Namlsán prvotřídními studiovými cut'n'paste hrátkami jsem od tohoto Američana čekal žonglování se samply i melodiemi, ale místo toho jsem obdržel narovnaný techno set na tehdejší výkřik techniky – blikající pultík Monome. Zmizel jsem tehdy zprostřed spokojeného davu po necelé půlhodině vystoupení.

Koncertování se v posledních letech stalo Alfredovou velkou vášní a není divu, že rozjetá party nálada neovládla pouze koncertní podobu čtyři roky starého vystoupení, ale i jeho album Love To Make Music To. Po dalších třech náročných letech na turné a remixování se Daedelus vrací s novou dlouhohrající deskou Bespoke. Její název pěkně shrnuje ambivalentnost, která milovníka viktoriánské módy provází po celou jeho kariéru. Zatímco se svými bohatě řasenými obleky nechává vzpomenout na „staré dobré časy“, jeho vize s přívěškem nostalgie neposkvrněného mládí se snaží posunout hudební hranice směrem do budoucnosti. Bespoke je terminus technikus pro výrobky „tvořené na míru na základě individuální objednávky“. Darlington vysvětluje, že „tím není myšleno, že by desku stvořil pouze sám pro sebe, ale jedná se o hudební koncept jako jedinečný autoportrét a zároveň i subjektivní pohled na život“.

Daedelus|foto: Laura Darlington

Našláplý otvírák Tailor-Made nás vrátil čtyři roky nazpět do roztančeného Abatonu, kam se s nekompromisními tanečními kousky ještě několikrát vrátí. Naštěstí se Daedelus na novince vrací i do komplikovanějšího předtanečního období. Znovu tedy máme co do činění s divokou míchanicí, která tentokrát spíše než technickými kousky zaujme svou stylovou rozkročeností. Uptempo tracky jsou velmi často obtěžkány velkokapelními samply jak ze „Studia Jezerka“, jinde se dostane ke slovu módní analogová elektronika, trip hop nebo odlesky loungového muzaku. To všechno je velmi odvážná hra, která ale postrádá výraznější jednotící prvek. Oldřich Janota sice zpívá, že „i cesta může být cíl“, při poslechu Bespoke se ale na mysl vkrádá myšlenka, že letošní Alfredova pěšina se tu a tam točí nesmyslně v kruhu. Na albu se vystřídá celkem sedm vokalistů, ale ani jejich nasazení nezakryje momentálně slabší Daedelusovu formu. Dobrý koncept – skloubit starý rukopis s novým – ztroskotal na příliš urputném „vymetání nepořádku ze všech hudebních zákoutí“, na které ale nenavázala stejně promyšlená fáze zpracování nashromážděného materiálu.

Daedelus - Bespoke|foto: Ninja Tune

Po formální stránce není nové desce 33letého hudebníka co vytknout. Zatímco ale na deskách Invention nebo Exquisite Corpse myšlenkové sloupy pomohly vystavět Daedelusovi elegantní a hlavně originalitou a energií sršící novostavby, u Bespoke ty stejné podpěry trčí z šedivé stavby jako nepříjemná mementa pomalu uvadající slávy. Daedelus došel v letošním roce na konec dlouhou dobu pěstěné cesty. Bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří najít si podobně plodnou podobu, s jakou se před lety uvedl na scénu. Nebude to mít vůbec jednoduché.