Největší nesmysly ve veřejném prostoru Prahy: Cirkus na Klárově

13. červen 2014
03143490.jpeg

„Klárov není úplně zničený, ale objevují se tam zásahy hlavně z posledních let, které to místo ničí, posouvají ho dolů,“ říká sochař a pedagog Pavel Karous, který se stará i o to, aby z českých sídlišť nemizeli Vetřelci a volavky. Ve druhém dílu výběru největších nesmyslů v pražském veřejném prostoru se soustředil na oblast Klárova a okomentoval čtveřici prvků, které ho podle něj zabíjí.

Vlajka na třech soklech
Památník druhému odboji od Vladimíra Preclíka z roku 2008. Na něm je vidět neschopnost Prahy vypisovat soutěže a potom je dodržovat, moc nám ty památníky nejdou. Tenhle památník je příklad toho, jak to přesně vypadat nemá. Nepředcházela mu regulérní soutěž, byla to výběrová soutěž, kde byli osloveni jenom Jaroslav Róna, David Černý, Ivan Theimer, Michal Gabriel a Vladimír Preclík, a i když byl vybrán David Černý, nebylo to reflektováno a přistoupilo se k hyperkonzervativnímu řešení Preclíka. Smutné na tom je, že úvaha, že to bude drapérie vlajky na třech soklech, je strašně nízký intelektuální vklad do toho, jak by měl památník vypadat. Další věc je, že místa paměti mají být zaměřená na nastupující generaci, které to má něco připomínat, ne na generaci, která to zažila. A když ho uděláte bronzový, polychromovaný, pozlacený na bronzovém soklu, na mramorovém soklu a na prstenci ze žuly, otočíte to tak nazpátek, že to nastupující generaci nemůže absolutně žádným způsobem oslovit. Ta věc svou popisností, totalitárním umístěním a pyramidálním uspořádáním těch soklů připomíná paradoxně národně socialistický realismus třetí říše, přitom je to památník druhému odboji, který proti fašismu bojoval.

03143483.jpeg

Metro není vidět přes vizuální smog
Je škoda, že se nedodržela spousta zajímavých detailů v architektuře výstupu metra, který je ze 70. let, a při divoké komercionalizaci toho prostoru se hodně věcí ztupilo. Kromě toho, že to je zaflákané komerčním vizuálním smogem, se zaslepily některé světelné komíny a devalvovala se kvalita mimořádně zajímavé architektury původního projektu stanice metra.

Muž s kytarou a v klobouku
Na zámeckých schodech vznikla v roce 2009 také bez soutěže figurativní socha zpěváka Karla Hašlera od Stanislava Hanzíka. A to je zase příklad toho, jak se to nemá dělat – výtvarné umění se od moderny nějakým způsobem vyvinulo a tohle nerespektuje ani tu modernu. Tohle je příklad hodně špatné sochy z 19. století – když někdo na téma „zpěvák Karel Hašler“ vytvoří muže s kytarou a v klobouku, je to opravdu nepochopení, je to mimo současnou podobu vizuálního umění ve veřejném prostoru. Myslím si, že kdyby se pořádaly veřejné transparentní soutěže s odbornou volenou komisí, takhle konzervativní soše by se vůbec nepodařilo prosadit. Je také řemeslně hodně špatná a disproporční, nejsou tam správně ani vztahy v anatomii těla, takže selhává i jako realistická socha, pokud bychom připustili, že ještě mohou ve 21. století vznikat ve veřejném prostoru figury jako autentické umělecké dílo. Stálo to 1,1 milionu korun, dokážu si za ty peníze ve veřejném prostoru představit něco daleko živějšího. Nemusí vznikat další kamenná nebo bronzová věc zrovna na Pražském hradě, který má nastálo tolik kvalitních věcí, že by se mělo s velkou rozvahou přemýšlet o tom, s čím se tam dá vstoupit, protože to místo můžete velmi snadno spíš poškodit než zlepšit. A tomu zlepšování by měla určitě předcházet nějaká solidní rešerše, příprava a architektonická a výtvarná soutěž.

03143482.jpeg
03143484.jpeg

Lev s křídly ze shopping mallu
Momentálně se na Klárově plánuje osazení okřídleným lvem, což má být pomník českým pilotům RAF, opět bez výběrového řízení, bez nějakého projektu, urbanistického uvažování, šoupne se tam prostě něco, co je darem. Je to tím, že hlavní město Praha nemá dosud žádný koncept, jak toto dělat. Takže přijmou dar, což je mimořádně špatně namodelovaný lev s křídly od sochaře Colina Spoffortha, který tvoří pro shopping mally kýčovité plastiky. V oficiálním prostoru měst se nikde neobjevuje, ale tady ho šoupneme na velmi prestižní prostor, který je znehodnocený už tou vlajkou. Jestli se z toho stane časem zahrádka těchhle příšerných realizací, možná bychom mohli klidně přitvrdit a opravdu z toho udělat cirkus, aby to dostalo nějakou novou výtvarnou kvalitu.

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová