Album Labutě od yeezuz2020? Je to dospělej zářez na našem kontě, říká znojemsko-pražský rapper
Téměř dva roky od vydání společného alba Amore zavítalo nerozlučné duo yeezuz2020 & mdmx znovu do studia Radia Wave. Rapper Boris Sabáček a jeho dvorní producent Zdeněk Pejchal mají čerstvě venku dlouhohrající novinku Labutě, na které jsou trochu překvapivě ke slyšení i vlivy post-punku, coldwave nebo osmdesátkové syntezátory. Na otázku, jestli už vydání nového alba stihli oslavit, mají nejasnou odpověď: „Až moc dobře. Ale na naše poměry pořád střídmě.“
Co už překvapením spíš není, je to, že rok 2020 projektu yeezuz2020 tak trochu patřil. Tehdy vydali dvě alba – RIOT a Leopard. A po Leopardovi se nabízí otázka, čím si právě labutě vysloužili být v názvu nového projektu. „Labutě jsou strašně symbolický, honosný a krásný. Celkově mě to zvíře dostalo, až možná jim nadržuju vůči jiným zvířatům,“ vysvětluje Boris. V rozhovoru všechny ujišťuje, že labuť na fotce z obalu alba nezabil. Na desku si přizval dva hosty: Hugo Toxxxe a Rohonyho.
Z beatů a textů na nahrávce je patrná i dávka dříve nepřiznané zranitelnosti. „Co se týká dosavadní tvorby, je to dospělej zářez na našem kontě. Emoce u naší hudby byly vždycky a jsou pro mě důležitý, tohle má ale pro mě takovej větší význam,“ říká znojemsko-pražský rapper. Změnu nálady instrumentálů Labutí dává do srovnání s předchozí tvorbou producent mdmx: „Udělali jsme za sebou dva striktní rapový projekty a už jsme si řekli, že toho zvuku bylo dost. Začal jsem jít za tím, co sám poslouchám a snažil jsem se z toho čerpat inspiraci.“ Křest nové desky od yeezuz2020 proběhne 9. května v pražském klubu Bike Jesus.
Kdo jiný měl být na albu Labutě? A jak se na projekt dostala citace textu Aleše Brichty? Pusťte si celý záznam rozhovoru z živého vysílání Radia Wave.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.