Nová komiksová kniha dává hlas přeživším sexualizovaného násilí. Vykresluje ponížení i bagatelizaci
Poslechněte si rozhovor s Barborou Václavíkovou a Dianou Hájkovou ze spolku NA*HLAS
Kniha Šl* jsme to nahlásit nabízí dvanáct výpovědí přeživších sexualizovaného násilí. Intimní zpovědi jsou zpracované do komiksové podoby a osvětlují jaké překážky mohou přeživší zažít a překonat, pokud se svou zkušenost rozhodnout nahlásit autoritám. Nový knižní titul rovněž nabízí kritické texty několika odbornic, které odráží pohled spolku NA*HLAS na řešení sexualizovaného násilí.
„Sexualizované násilí můžeme primárně chápat jako pokusy o znásilnění a dokonané znásilnění. To je téma, kterým se zabýváme. Řešíme proč se útok někdo rozhodl nenahlásit nebo jak probíhalo, když se ho nahlásit rozhodl. Pod sexualizované násilí ale spadá i sexuální obtěžování. To mohou být verbální, neverbální nebo fyzické projevy,” říká Barbora Václavíková ze spolku NA*HLAS.
Podle výzkumu neziskové organizace proFem se s nějakou podobou sexualizovaného násilí setkalo 58 % dotazovaných žen. Konkrétně se znásilněním má pak zkušenost každá pátá žena. Většina přeživších se pro pomoc či podporu neobrátila na žádnou z veřejných instituci. Reprezentativní výzkum z roku 2023 pracoval s daty od 5000 žen.
Čtěte také
Proč se přeživší ve většině případů rozhodnou útok nenahlásit? „Z našeho výzkumu jsme zjistili, že jim v tom brání řada mechanismů, které dohromady vytváří něco, co označujeme jako kulturu znásilnění. To je způsob, jakým se společnost staví k sexualizovanému násilí. Mezi tyto mechanismy spadá normalizace sexualizovaného násilí nebo překračování tělesných autonomních hranic,” popisuje Diana Hájková výzkum, který je k dispozici zde.
Mechanismů je ale daleko víc. „Dále tam zaznívala nedůvěra vůči systému. Spousta přeživších má buď vlastní špatnou zkušenost nebo špatnou zprostředkovanou zkušenost s přístupem policie. Bojí se, že jim nebudou věřit, zažijí ponížení nebo bagatelizaci jejich zkušenosti. Roli v tom má ale také řada kulturních faktorů, které se mezigeneračně přenášejí. Například přítomnost mocenské nerovnosti nebo stereotypizace znásilnění,” vysvětluje Hájková.
Jak se správně zachovat, pokud se nám rozhodně někdo z blízkých svěřit svou zkušenost se sexualizovaném násilí? Co čekat, pokud se ho rozhodneme jít nahlásit? A jaké proměny české legislativy přinesla nová redefinice znásilnění? Poslechněte si celý rozhovor se členkami spolku NA*HLAS.
Související
-
„Dítě není slepé střevo.“ Kdo interrupce v Česku hájí a kdo je proti nim?
Poslechněte si, o co jde pro choice a pro-life hnutím. V šesté a poslední epizodě série Přerušení sledujeme českou veřejnou debatu od devadesátek do současnosti.
-
Kdo se postará o starající? I lidé v pomáhajících profesích jsou zranitelní
Lidé v pomáhajících profesích se často setkávají s náročnými situacemi a těžkými příběhy, které v nich mohou vyvolávat silné emoce.
-
Můj mozek se třikrát zamotá do sebe a už se nerozmotá. Jak lidé na spektru prožívají emoce?
Představa, že lidé na spektru nejsou schopni hlubokých emocí a empatie, je jeden z nejběžnějších a zároveň velmi zraňujících mýtů. Jak ale emoce skutečně vnímají?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
