„Nemusím existovat a nikoho se tím nedotknu.“ Rave jako inspirativní, bezpečný i výdělečný prostor
Často slyšíme, že se „chodí na rave“. Co to rave je, kam se od 80. let posunula klubová kultura kolem elektronické hudby a jak se rave scéna propisuje do našich měst? V prvním dílu podcastu Vlna nás zajímaly postřehy lidí, pro které je rave životním stylem a kteří rozvádí myšlenky této kultury i do umělecké nebo akademické sféry.
„Vždycky jsem silně vnímala, že právě tohle mi techno nebo elektronická hudba umožňuje. Dává mi pocit, že nemusím existovat, něco dělat, můžu se od sebe odpojit a pak se zase připojit a nikoho se tím nedotknout,“ popisuje svoje zážitky z techna Rebecca Salvadori.
Tahle multidisciplinární umělkyně pracuje s něčím, čemu můžeme říkat poetický dokument. Klasickou naraci tady střídají autentické obrazy, které se prolínají s hudbou a také voice overem různých textů. Natočila už filmy například o londýnském klubu Fold nebo berlínském Trezoru.
České klubové a festivalové prostředí reflektuje novinářka Tereza Patočková ve své kvalifikační práci na Univerzitě Karlově. V rámci oboru mediálních studii řeší současnou scénu v kontextu města, práva na veřejný prostor a kulturního přínosu.
„Jeden rok jsem byla na venkovní tzv. warehouse akci na nevyužitém místě a ta akce mu vetkla nový význam. Další rok už to z různých důvodů nešlo, což mi přišlo jako škoda, a zajímalo mě, proč se to děje,“ vzpomíná Tereza na své motivace ke zkoumání rave kultury ve městě.
Další umělecké a akademické přesahy zmiňuje hudební publicista Miloš Hroch z Katedry mediálních studií UK. „Rave bylo něco svobodnýho, do nějaký míry i trochu nebezpečnýho. Dnes máme tendenci rave vidět víc jako průmysl,“ srovnává 80. léta se současným světem rave turistiky Miloš Hroch.
Kde se rave vzal a jaké společenské principy symbolizuje? Poslechněte si celý příspěvek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.