Když Brunej v roce 2013 ohlásila, že přijme přísné islámské zákony, a to včetně smrti ukamenováním za stejnopohlavní sex, mnozí lidé z LGBT komunity se rozhodli uprchnout. Někteří ale v Bruneji zůstali v naději, že zákon nikdy neprojde. Nový trestní zákoník ale začal platit na začátku letošního dubna. Khairul je devatenáctiletý gay žijící v Bruneji. Kvůli jeho bezpečnosti jsme změnili jméno. Redakce jeho identitu zná. Pod podmínkou anonymity nám poskytl exkluzivní rozhovor.
Většina západních mainstreamových médií informovala o tom, že tvá země přijala islámské zákony, podle kterých se má nově trestat homosexuální styk a nevěra ukamenováním a krádež amputací končetiny. Můžeš vysvětlit důvody, proč takové zákony začaly v Bruneji platit a jak to ovlivní život místních obyvatel?
Jeden z jasných důvodů, proč se u nás zavedly islámské zákony, je ten náboženský. Lidé věří tomu, že zavedením této části šaríi se dostanou blíž k víře. Myslím si, že v lidech, jako jsem já, mají tyto zákony vyvolat strach. Zákony mají dopad nejen na muslimy, ale na všechny lidi v Bruneji, bez ohledu na to, kdo jsou.
Brunej nikdy nebyla úplně přátelským místem pro LGBT komunitu. Jaký byl život sexuálních menšin před zavedením islámských práv?
I před zavedením nových zákonů tu existoval útlak LGBT lidí, ale v menší míře. Vždycky tu existovalo přesvědčení, že být gayem je hřích, což hlásá islám jako takový. Je tu hodně homofobních lidí. Média si nyní všímají ohrožení LGBT lidí, ke kterému ale ovšem nemusí vůbec dojít. Ty tresty jsou totiž už teď tak vysoké, že se k homosexualitě stejně nikdo nepřihlásí.
Logo|foto:Český rozhlas
Platí nové zákony pouze pro muslimy, nebo se týkají i dalších národností, a případně i cizinců, kteří přijedou do Bruneje?
Platí to technicky pro všechny, bez ohledu na rasu, vyznání nebo občanství, protože jakmile se ocitnete v Bruneji, měli byste dodržovat zdejší právo. Říká se ale, že místní právo neplatí pro královskou rodinu. V takovém případě má sultán možnost rozhodnout se, jestli chce její členy potrestat, nebo ne.
Moje další otázka je možná trochu osobní. Vědí tví rodiče o tom, že jsi gay?
Nemohu být ve své zemi otevřeně sám sebou, protože vůči LGBT lidem tu existuje útlak ze strany většinové společnosti. Paradoxně tu diskriminace neexistuje, protože tu o sobě nikdo dobrovolně neřekne, že je gay. Pokud by to udělal, veřejnost by ho začala otevřeně šikanovat. Přesně to se stalo jednomu muži, který sdělil svou sexuální orientaci ve vysílání CNN, a proto to od té doby nikdo neudělá. Nemůžeme tu být sami sebou.
Takže nemůžeš být sám sebou ani doma…
Nemůžu být sám sebou ani v rodině, u nás doma jsou všichni hluboce věřící. Nemůžu to ale tvrdit i o ostatních. Znám některé gay lidi, které jejich rodina přijala, zároveň znám ale takové, které nepřijala. Moje rodina neví, že jsem gay, dost možná by mě odstřihli.
Coming out představuje jeden z nejdůležitějších a nejtěžších kroků v životě člověka. Je jedno, jestli jste gay, lesba, trans, nebo třeba muslim. Svému okolí se svěřujete pořád, nejvíc vám ale záleží na reakci rodiny a blízkých. Jak coming out zvládnout? Jak se srovnat sama se sebou? A kdo vám může podat pomocnou ruku? I o tom je aktuální Kvér Radia Wave. Pozvání přijali psychoterapeut Honza Vojtko a jedna z mentorek projektu S barvou ven Nikola Viktorinová.
To znamená, že neexistuje žádná možnost veřejně se vyoutovat jako gay, bez toho, aby ti nehrozil trest nebo vyloučení ze společnosti?
Je těžké se tu vyoutovat, protože je tady mnoho homofobů a dalších lidí, kteří LGBT komunitu nepodporují. A takoví lidé mohou být i ve vaší rodině. Proto mám pocit, že vlastně nemůžu věřit nikomu.
Nové islámské zákony vyvolaly po celém světě spoustu reakcí. Lidskoprávní organizace Amnesty International označila tresty za nelidské a vyzvala Brunej k jejich zrušení. Některé západní celebrity, jako třeba George Clooney nebo Elton John, vybídly k bojkotu hotelů, které patří brunejskému sultánovi. Myslíš si, že tyto reakce můžou mít na situaci ve tvé zemi nějaký dopad?
První věc, o které chci mluvit, jsou reakce světových médií. Přijdou mi přehnané, protože vytvářejí domnění, že v Bruneji můžeme ukamenovat kohokoliv, kdo je gay, což opravdu není pravda. Zavádění tvrdších náboženských pravidel může podporovat rozšíření homofobie. To je to, co se tu opravdu děje, a to, kvůli čemu je stále těžší být veřejností přijat a žít otevřeně.
Druhá část tvé otázky byla o bojkotu hotelů. Do jisté míry si myslím, že to může mít dvojí důsledky. Může to opravdu ovlivnit finance sultána, ale myslím, že jen na krátkou dobu. Nevíme totiž, do čeho dalšího sultán investoval a z čeho má peníze. Na druhou stranu, pokud bude bojkot silný, může mít dopad i na ekonomiku celé země. Nemáme tu jen hotely, proti kterým celebrity brojí, ale také třeba letecký průmysl, který bojkotují ostatní vlády a velcí hráči na trhu, anebo místní turismus, který nechtějí cestovní společnosti nabízet. To může mít na Brunej těžké dopady – o to více, že v poslední době naše ekonomika zrovna neroste, i když vláda veřejně říká, že se nám daří dobře, protože rosteme o jednu desetinu procenta.
Máš strach žít ve své zemi?
Vzhledem k tomu, co jsem udělal v minulých týdnech, musím říct, že ano. Kdybych nebyl aktivní, tak bych se neměl čeho bát – tedy dokud nebude toto právo implementováno v plné míře. Proč se bojím žít ve své zemi? Protože mé rozhovory v médiích mohou naštvat většinovou společnost a o to víc zhoršit postavení LGBT lidí, protože v těchto rozhovorech vystupuji jako Brunejec, který zde stále žije a zároveň je gay. Zatím ale nikdo nezná moji identitu.
Jak by měla v praxi vypadat poprava ukamenováním? Mění se v Bruneji pohled většinové společnosti na sexuální menšiny? A jakou podporu má mezi obyvateli sultán Hassanal Bolkiah? Poslechněte si celý rozhovor.
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
