Kvér o coming outech: Nenesete žádnou vinu, nemáte za co

„Nejdřív se o to o mně dozvěděla mamka,“ říká trans žena Sylvie. „To už bylo před pár lety. V momentě, kdy jsem se rozhodla začít s tranzicí, tak jsem se svěřila i otci, sourozencům a nejbližším přátelům. Reakce byly moc hezké. Táta se těšil, jako kdyby se mu mělo narodit dítě. Nejhůř to nesla moje macecha. Když zjistila, že jsem transgender, tak se rozhodla to ignorovat. Já jsem pořád podle ní kluk. Tím to pro ni hasne. Oslovuje mě i předchozím jménem.“

Coming outem si musel projít i pětadvacetiletý gay Jakub. „V rámci mojí rodiny to jako první věděla matka. Nebylo to úplně příjemné. Dodnes si nesu takovou křivdu, a to je fakt, že mě připravila o coming out vůči mému otci, kterému to ze své vlastní loajality řekla dřív, než jsem to řekl já. Otec za mnou přišel sám a začal si stěžovat, proč jsem mu to neřekl dřív. Ze zpětného pohledu to ale proběhlo vcelku v pohodě.“

Coming out je podle Vojtka celoživotním zápasem. „Vždycky potkáte někoho nového, komu se budete muset svěřit. Mně to přijde ve 21. století jako pekelná věc, že musí člověk chodit za někým a přiznávat se k něčemu, za co nemůže.“ |foto: Brett Sayles, Pexels,CC0

Je to celoživotní zápas

Coming out má několik úrovní. Ten vnitřní se začíná projevovat ve chvíli, kdy si člověk uvědomuje svoji vlastní odlišnost a přijímá ji. Dalším stupněm je pak okamžik, kdy se člověk dobrovolně svěří někomu blízkému. „Největším problémem coming outu není ten akt jít za někým a svěřit se, ale přijmout to sám v sobě,“ říká psychoterapeut Honza Vojtko. „Coming out není jen otázkou sexuálních menšin, ale i kulturních, národnostních, náboženských.“

Coming out je podle Vojtka celoživotním zápasem. „Vždycky potkáte někoho nového, komu se budete muset svěřit. Mně to přijde ve 21. století jako pekelná věc, že musí člověk chodit za někým a přiznávat se k něčemu, za co nemůže. Je pravdou, že to člověka psychicky trénuje. Může se vám třeba stát, že je vám 40 let, máte pocit, že už máte coming out za sebou, že už máte všechno zvládnuté, ale najednou přijde homofobní kolegyně do práce a vy budete muset znova ve svém věku aktivovat mentální nastavení hranice, postavit se sami za sebe a vymezit se.“

Neomlouvejte se

Gayové, lesby nebo třeba transgender lidé před svým coming outem často řeší, jakým způsobem se o své odlišnosti svěřit. Bojují také s představami, jak jejich identitu okolí přijme. „Zásadní radou je udělat si scénáře, jak si přeji, aby to vyšlo, a taky co dělat, když to nedopadne. Když reakce druhého člověka bude negativní, nebo dokonce nepřátelská. Já mladým lidem, kteří ke mně chodí na terapii, doporučuji, aby měli připravené náhradní ubytování. Dodnes se děje to, že mladí gayové nebo lesby končí na ulici. Mám čtyřiadvacetiletého klienta, kterého otec vyrazil z baráku. Druhou radou je, aby měl člověk připravené argumenty o tom, co je homosexualita, jak je to vědecky dané, co na to společnost, co na to Bible. Vy nejlépe znáte kontext své rodiny. Důležité je rovněž neomlouvat se. Tím, že se omlouváte, tak taky přiznáváte vinu. Vy ale nemáte za co.“

„Mně většinou píšou lidé, kteří řeší coming out směrem k rodičům. Většinou jde o holky, kterým je zhruba mezi 12 až 20 lety, ale jsou i výjimky,“ říká Nikola |foto: CC0 Public domain, cuncon

Svět se nezboří

Lidem, kteří bojují se svou vlastní identitou, pomáhá také jedna z mentorek internetového projektu S barvou ven – Nikola Viktorinová. „Je důležité těmto lidem poskytnout podporu. Říct jim, že je vše v pořádku a že se svět nezboří. Pokud se s tím jejich rodiče například hned nesrovnají, radíme jim, ať počkají. I oni musí projít nějakém procesem.“

Na webové stránce projektu najdou lidé medailonky jednotlivých mentorů s krátkým příběhem a mohou si vybrat, koho osloví. „Mně většinou píšou lidé, kteří řeší coming out směrem k rodičům. Většinou jde o holky, kterým je zhruba mezi 12 až 20 lety, ale jsou i výjimky. V případě, že mi napíše klient nebo klientka, tak upozorním svého supervizora, který společně se mnou každý ten případ řeší. Často nám píšou teenageři, kteří se bojí, že je rodiče vyhodí z domu. Naším úkolem je především zmapovat situaci a společně přijít na nejlepší a nejhorší scénáře, na které se může člověk připravit.“