Nešťastná zvířata nebo „hybridní produkty“? Jsme o krok blíž zákazu chovu pro kožešiny

25. říjen 2016
03730920.jpeg

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání chce zakázat chovy lišek a norků pro kožešiny. Podobnou legislativu přijaly například i Velká Británie nebo Nizozemí, třetí největší producent kožešin na světě se sto padesáti farmami. V České republice je jich devět. „Lidským zásahem jsme vyrobili upravený produkt, který je schopen žít v podmínkách, jež mu nastavujeme,“ brání farmy generální sekretář Českého svazu chovatelů David Rameš. Čeští vědci tvrdí opak.

Nizozemí je rovněž druhým největším producentem kožešin v Evropě s ročním obratem 190 milionů eur. Přesto se země chov kožešinových zvířat rozhodla před třemi lety zakázat. Oficiální datum ukončení je ovšem stanoveno až k 1. lednu 2024. „Existovala poměrně velká opozice. Kožešinové farmy měly silnou lobby. V kontextu nizozemské politiky proto bohužel nebylo možné zákaz přijmout dříve, ale doufám, že vám se to podaří. Směr je doufám díky tomu, že existuje více zemí s podobným zákazem, jasný. Doufejme, že nastane celoevropský zákaz během několika let,“ řekla na mezinárodním semináři v českém parlamentu Inez Staarink, poslankyně dolní komory parlamentu za socialistickou stranu. Přednášku pořádala organizace Svoboda zvířat a sešli se na ní zákonodárci a vědci z Velké Británie, Rakouska nebo Nizozemí. Tyto země už mají zákaz kožešinových farem za sebou. V Evropě ostatně zákaz spojuje pás dvanácti států od Velké Británie po Bulharsko.

Právě Inez Staarink převzala v roce 2009 nad prosazením zákona zakazujícího chov norků v Nizozemí záštitu. Oproti Velké Británii ale nizozemský zákon chovatelům nenabízí významnou finanční kompenzaci. „Podle nás není kompenzace potřeba, k tomu slouží dlouhá přechodná doba. Ostatně kožešiny jsou velmi lukrativní byznys, toto většinou nejsou chudí lidé. Čas mohou využít k tomu, aby začali podnikat v jiné oblasti. Máme také k dispozici rozpočet 28 milionů eur. Použijeme je ke zboření stálých farem a k poskytnutí financí starším a tím pádem opravdu znevýhodněným farmářům,“ vysvětluje.

03730921.jpeg

„Zájem o seminář byl k mému překvapení mezi poslanci opravdu obrovský. Možná je to tím mezinárodním rozměrem a také tím, že je zaměřen prakticky. Kromě toho tu máme i zástupce z řad ‚oponentů‘ jako Státní veterinární správu nebo Českou zemědělskou univerzitu,“ říká pořadatelka akce Lucie Moravcová ze Svobody zvířat. Český svaz chovatelů zvířat se přednášky neúčastnil, ale za farmáři stojí. „Jsme s chovateli v úzkém kontaktu a jejich zájmy hájíme. Nicméně po konzultacích na Ministerstvu zemědělství, které opakovaně vyslalo signál, že vyjadřuje podporu pro zachování tohoto odvětví v České republice, dále situaci v Poslanecké sněmovně sledujeme, ale nijak do ní nezasahujeme,“ říká generální sekretář ČSCH David Rameš. Pokud by novela zákona prošla, nepředstavuje si příliš pozitivní scénář. „Můžeme se jenom domnívat, ale víme, jak to probíhalo v zemích, kde k zákazu došlo. Někteří z chovatelů se jen přesunuli do jiného státu, kde taková legislativa není. Pořád proto zastáváme názor, že je rozumnější, aby chovy oficiálně existovaly a byly legální, sledované a pod rozumnou kontrolou ze strany státních orgánů, což se děje, než aby existovaly chovy na černo,“ dodává Rameš.

03730933.jpeg

Podle výzkumů veřejného mínění agentury CVVM se zrušením farem souhlasí 70 % Čechů a novelu podpisem podpořilo padesát poslanců a poslankyň. „Za svoji poslaneckou kariéru nepamatuji mnoho podobných zákonů, které by vzbudily takový zájem, co se týká podpisů. Připojili ho i předseda vlády Bohuslav Sobotka, ministr vnitra Milan Chovanec a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Návrh podepsali poslanci napříč politickým spektrem, snad s výjimkou ODS, ale i tam se situace začíná měnit. To nám samozřejmě vlévá optimismus do žil,“ říká předseda Výboru pro životní prostředí Robert Böhnisch (ČSSD), který vzal nad novelou záštitu.

Největší překážkou přijetí novely je konzervativní přístup k ekonomice oponentů, ale také obava o lidi, kteří na farmách pracují nebo je vlastní. „Nemůžeme je nechat na holičkách, byť jich v České republice je do dvou desítek. Navrhovali jsme, že Ministerstvo zemědělství bude moci kompenzovat majitelům farem investice, které museli udělat v době změn evropských a českých předpisů, co se týče velikostí klecí a welfare obecně. Vláda toto nepovažuje za legislativně úplně čisté, takže budeme hledat další právně konformnější způsoby, jak kompenzovat těmto hospodářům ztráty,“ popisuje Böhnisch.

03730924.jpeg

Na semináři se hovořilo také o podmínkách zvířat na farmách, tedy zmíněném animal welfare, kterému se v kožešinovém kontextu říká „welfur“. K tomuto tématu vystoupil odborník na etologii lišek Stephen Harris z Bristolské univerzity. „Není možné tato zvířata v zajetí držet za nějakých lepších podmínek. Jsou to divoká zvířata, která nikdy nebyla domestikována. Musíte je držet v malých individuálních klecích, protože nemáte prostředky na to, abyste jim dopřáli prostor, který by potřebovala. Není to ekonomické. Proto je zrušení farem jedinou možností,“ říká autor vědecké zprávy The Case Against Fur Factory Farming. Podle otevřeného dopisu, který poslancům v září zaslalo 42 českých biologů, veterinářů a odborníků na welfare z českých univerzit a vědeckých institucí, se lišky a norci pohybují na přirozeném teritoriu několik kilometrů čtverečních. „Jsme proto přesvědčeni, že komerční chov divokých šelem v klecích je v zásadním rozporu se současnými poznatky o potřebách těchto zvířat, a vzhledem k zanedbatelnému významu tohoto odvětví pro lidskou společnost 21. století považujeme za vhodné chovy tohoto typu zrušit,“ píší. Právě nesouhlas „zevnitř“ podle Harrise spojuje oněch dvanáct zemí, kde byl už zákon přijat. Stejně jako Inez Staarink, i on doufá v plošný evropský zákaz.

David Rameš s takovým názorem nesouhlasí. „Chovaná zvířata už nejsou ta divoká, žijící v přírodě. Můžeme je přirovnat k jakémusi hybridu, který používáme běžně například v oblasti drůbeže. Nemůžeme si představit, že pokud zrušíme chovy, tak zvířata pustíme do přírody a ona tam budou schopna žít,“ říká zástupce Svazu českých chovatelů. „Lidským zásahem jsme vyrobili upravený produkt, který je schopen žít v podmínkách, jež mu nastavujeme,“ dodává.