Neúnavná hra se světlem. Rozdělovat fotografie Josefa Sudka na zakázky a volnou tvorbu není třeba, říká historička umění

10. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Sudek s kamerou, Praha, 1967

Nejznámější zátiší, portréty a pohledy z okna nejsou jedinou dochovanou prací fotografa Josefa Sudka. Historička umění Hana Buddeus spolu se svými kolegy pracuje na obsáhlém projektu s názvem Sudek Project. Hlavním cílem, vedle vydání publikace, výstav a workshopů, je digitalizace archivu uměleckých reprodukcí, které Josef Sudek tvořil na zakázku a jsou dostupné v Ústavu dějin umění v Praze.

„U Sudka je právě krásně vidět, že to, že za něco dostal zaplaceno, neznamená, že ho to míň bavilo nebo tomu nevěnoval autorský zájem,“ vysvětluje Buddeus. Na rozdíl od mnoha svých současníků, kteří se reprodukcím uměleckých děl věnovali, je u Sudka výrazný rukopis, jedinečný přístup, který ho už za jeho života charakterizoval.

„Ve srovnání s prací třeba Josefa Ehma, který fotil takovým víc dokumentárním způsobem, si Sudek víc hrál se světlem. Snažil se pro sebe najít význam těch daných děl, který bude moct fotografií posunout jinam,“ říká.

Hana Buddeus

„Propojování práce na zakázku a té takzvané volné tvorby můžeme najít u většiny fotografů, protože každý se musí něčím živit,“ mluví o často opomíjeném aspektu práce vizuálních tvůrců historička. Jako příklad uvádí práci dalšího fotografa Pavla Štechy. „V 70. letech pracoval pro různé sociology a fotografoval řadu kampaní pro vědecké studie,“ pokračuje Buddeus a připomíná, že se nejedná vždy o čistě komerční sféru.

Podzim letošního roku není pro návštěvu výstav příznivý, práce Josefa Sudka jsou tak aktuálně dostupné hlavně v katalogu Sudek a sochy. Jednou z těch i v době pandemie a vládních restrikcí přístupných výstav je pak Josef Sudek: Tzv. volná tvorba ve Window Gallery Ústavu dějin umění.

„V Husově 4 v přízemí jsou zvenku viditelné výlohy, kde se prezentují vědecké výstupy pro veřejnost. Výstava vznikla pro letošní Fotograf Festival a vybrala jsem z archivu naopak fotografie, které nezobrazují umělecká díla,“ popisuje Hana výstavu v podstatě omylů, které bez kontextu působí až magickým a matoucím dojmem.

Dalším projektem, který je dostupný i cestou do práce, je Mapa 1945. Na jeho webu jsou dostupné fotografie poválečné Prahy.

K čemu může sloužit digitalizovaný archiv? Kolik lidí se věnuje celému Sudek Projectu a jak může oslovit širokou veřejnost? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio