Kolik stojí vaše oblíbená kapela? Podívejte se na odhady promotérů

Kurz s názvem „Ústní projev“ založil na instituci v provincii Jiangsu bývalý televizní producent a režisér Xu Kai v roce 2015. Seminář, který se mezi studenty v průběhu let stal jedním z nejoblíbenějších, zahrnuje na první pohled snadný úkol: studenti musí zavolat náhodnému cizímu člověku a popovídat si s ním. Pro několik studentů však šlo o náročnou výzvu, a to nejen kvůli vlastním obavám.

Když jedna ze studentek vystupující pod jménem Connie začala obvolávat neznámá čísla, lidé hovor okamžitě ukončili v obavách, že jde o podvodný telefonát. Po několika pokusech a hledání dobrovolníků na sociálních sítích se jí nakonec podařilo spojit se s jinou studentkou v Nankingu, která s rozhovorem souhlasila.

Další student Hong Yiming se snažil navázat kontakt s více než 30 lidmi. Rozhovor mu poskytl až poslední volaný. Podle studentů je v současnosti stále těžší přimět neznámé lidi, aby telefon vůbec zvedli, protože se obávají podvodných nebo obtěžujících hovorů, píše web South China Morning Post.

Podle zakladatele předmětu se v Číně mnoho mladých označuje za introverty nebo tvrdí, že trpí sociální fobií. Xu však uvedl, že jim jednoduše chybí příležitosti naučit se komunikovat. Kurz proto navrhl tak, aby pomohl studentům budovat sebevědomí, zlepšit komunikační dovednosti a stát se zralejšími.

Podobné obavy z komunikace zkoumala v roce 2021 odborná studie v časopise Journal of Personality and Social Psychology, o níž informovala Americká psychologická asociace. Výzkum ukázal, že lidé mnohdy přeceňují, jak nepříjemné budou osobnější rozhovory s neznámými lidmi, a naopak podceňují, jak přínosné a příjemné pro ně vlastně můžou být.

Série dvanácti experimentů se zúčastnilo více než 1800 lidí. Před samotnými rozhovory účastníci předpovídali, jak trapně se budou během hovorů s cizími lidmi cítit nebo jak moc se při dialogu dokážou propojit. Na konci experimentu vědci z univerzit v Texasu či Chicagu zjistili, že účastníci vedli jak hluboké, tak povrchní rozhovory – oba typy interakcí v nich přitom vyvolaly větší pocit sounáležitosti a radosti a menší pocit trapnosti, než původně očekávali.

Ústředním místem dokumentu je SegriLife House, rezidenční zařízení, které se prezentuje jako nový model sociálního bydlení. Díky profesionálnímu marketingu a přesvědčivým propagačním materiálům nabízí zdánlivě soucitné a praktické řešení finančních nákladů spojených s podporou samostatného života a práce osob se zdravotním postižením. Ve skutečnosti ale nejde o skutečný domov, ale o pokus, na němž se podíleli herci s postižením a neurodivergencí.

„Jen málo momentů v letošní televizní tvorbě bylo tak znepokojivých jako ten, kdy tři náhodní účastníci společně s manažerem rozebírají „náklady“ na mladou ženu se zdravotním postižením. Ta přitom sedí tiše ve stejné místnosti, zatímco na displeji iPadu svítí údaj o úspoře, kterou stát získal jejím umístěním do ústavu,“ popisuje jednu ze sekvencí filmu komentátorka a recenzentka listu The Guardian Frances Ryan.

„Člověk zoufale čeká, že se někdo, kdokoli, ozve. Čekání je však dlouhé. Najdou se sice ženy, které projeví určité znepokojení, ale vzhledem k tomu, co mají před očima, je jejich reakce až příliš vlažná. Když jeden z účastníků prohlídky konečně prohlásí: 'Tohle je peklo na zemi', nevím, zda mám jásat, nebo plakat,“ napsala Ryan.

Návštěvníci byli pozváni k prohlídce SegriLife v domnění, že se jedná o skutečné zařízení, které nabízí „radikální model podporovaného bydlení“, vysvětluje web Independent. Následně byli vyzváni, aby se zapojili do interakce s pacienty-herci, kteří byli nuceni vykonávat podřadné práce, spát v ložnicích připomínajících vězeňské cely.

Projekt se snaží nastínit, jak s takovými lidmi zacházelo ve 30. a 40. letech minulého století nacistické Německo. „Experiment, čerpající z nacistické propagandy a skutečných myšlenek a jazyka používaných k ospravedlnění systematické segregace, nucené sterilizace a vyhlazování postižených osob v nacistickém Německu, zkoumá, jak lze takové nebezpečné myšlenky přebalit a učinit přijatelnými,“ uvedl Channel 4 před odvysíláním dokumentu.

I když hosté museli dlouhodobě hradit poplatek za úklid, bylo po nich před odjezdem požadováno, aby sami uklidili. Podle nových informací na webových stránkách Airbnb lidé už domácí práce plnit nebudou. „Domácí řád pomáhá hostům pochopit, co hostitelé očekávají, ale od naší komunity jsme slyšeli, že může být matoucí a zatěžující,“ reagovala společnost pro BBC na dlouhodobé stížnosti hostů.

Nová pravidla uvádějí, že majitelé nemovitostí nebudou smět vyžadovat po svých hostech činnosti, které zaberou výraznější množství času nebo. Kromě mytí nádobí půjde například o svlékání povlečení, zapínání pračky nebo vynášení odpadků.

To ale neznamená, že hosté můžou opustit své pronajaté ubytování v naprostém nepořádku, upozorňuje web Dexerto. Hostitelé můžou i nadále vyžadovat po návštěvnících, aby odložili špinavé nádobí do dřezu, shromáždili použité ručníky a třídili odpad a recyklovatelný materiál do vyhrazených vnitřních košů. Airbnb dál očekává, že hosté zanechají nemovitosti v takovém stavu, aby po nich nebylo nutné nadměrně uklízet.

Aktualizované zásady začnou platit 20. listopadu. Změny se vztahují na rezervace provedené v tento den nebo později a jejich účelem je ujasnit pravidla jak pro hosty, tak pro majitele ubytování.

Nařízení zároveň stanovují, že veškeré podmínky pobytu musí být zřetelné už při rezervaci a nelze je stanovovat prostřednictvím zpráv, cedulí uvnitř objektu ani ústních pokynů hostitelů. V případě, že majitelé nemovitostí nová pravidla poruší, můžou od společnosti dostat varování a v konečném důsledky by se mohla snížit viditelnost jejich nabídek ve výsledcích vyhledávání Airbnb.

Dříve se předpokládalo, že sošku Oscara, odlitou z bronzu a pokrytou 24karátovým zlatem, inspiroval křižácký rytíř. Odborník na starožitnosti tvrdí, že design ceny Oscar byl nejspíš inspirován sochou staroegyptského boha Ptaha. Tu kdysi vlastnil konzervativní poslanec lord Amherst. 2700 let starou bronzovou sochu egyptského boha stvořitele a mistra architektury později prodala rodina Amherstů americkému mediálnímu magnátovi Randolphu Hearstovi, uvádí deník The Telegraph.

Design sošky navrhl Cedric Gibbons, přítel Randolpha Hearsta. Tuto souvislost si před veletrhem uvědomil obchodník se starožitnostmi Rupert Wace. Hearst měl podle něj ve svém domě v New Yorku speciální místnost věnovanou egyptské sbírce. Gibbons podle Euro News zemřel v roce 1960 a nikdy přímo nepojmenoval své inspirace. Podle Wace to nelze dokázat, ale podobnost mezi díly je až zarážející a soška Ptaha se ocitla na správném místě se správnými lidmi ve správný čas, takže to podle něj nemůže být pouhá náhoda.

Akademie nikdy nepotvrdila souvislost s Ptahem. Naopak tvrdí, že její socha znázorňuje stylizovanou postavu rytíře držícího křižácký meč, stojícího na filmové cívce, napsal The Telegraph.

I když její spojitost s Hollywoodem zůstává záhadou, soška Ptaha i nadále významným a fascinujícím dílem staroegyptského umění. Podle webu Euronews pochází z pozdního období starověkého Egypta, krátce předtím, než byl tento region podmaněn Achaimenovskou perskou říší. Soška byla prodána v den zahájení veletrhu Frieze Masters za nezveřejněnou částku.

Oba podali samostatné hromadné žaloby proti společnostem Coco Robotics a Serve Robotics. Tvrdí, že firmy porušily zákon o ochraně osobních údajů. Roboti prý při doručování jídla skenovali jejich obličeje a ruce bez jejich vědomí nebo souhlasu. Obě společnosti podle serveru Block Club Chicago obvinění popírají.

Žaloby tvrdí, že kamery robotů a technologie LiDAR, která vysílá laserové impulsy za účelem měření vzdáleností a mapování okolního prostředí, zaznamenávaly rozměry tváří a rukou zákazníků, když se přiblížili ke strojům, aby si vyzvedli své objednávky.

Jeden žalobce, Mitchell Breidinger, si přes DoorDash objednal v září roku 2025 potraviny, ale doručení robotem si nevybral. Jak píše zpravodajská platforma SOFX, objednávka byla přidělena robotu Coco. Briedinger tvrdí, že musel stát blízko robota, aby zadal kód, což kamerám a senzorům LiDAR umožnilo zaznamenat jeho obličej, hlavu a ruce. V žalobě se uvádí, že prostřednictvím živého videa vše sledoval vzdálený operátor. Barry Schain uvedl podobnou zkušenost. Jeho objednávku u Uber Eats vyřizoval robot, o kterého jako zákazník nežádal.

Obě žaloby tvrdí, že společnosti uchovávají videa a senzorová data za účelem trénování systémů umělé inteligence. Zároveň uvádějí, že biometrické údaje zákazníků jsou následně ukládány společně s jejich jmény a adresami do datových systémů těchto společností, čímž se údaje propojují s konkrétními identifikovatelnými osobami. Muži se domáhají zákonného odškodnění ve výši 1000 dolarů za každé porušení způsobené nedbalostí nebo 5000 dolarů za každé úmyslné provinění. Uvádí to Block Club Chicago.

Firmy obvinění odmítají. Jak uvádí SOFX, mluvčí Serve prohlásil, že roboti používají kamery a senzory k bezpečnému pohybu po chodnících a tyto systémy nejsou navrženy k identifikaci jednotlivců ani k vytváření biometrických profilů.

K těmto závěrům došli vědci ze Stockholmské univerzity a Institutu Karolinska ve Švédsku. Jejich studie ukázala, že větší množství zeleně v blízkosti domova snižuje riziko vzniku demence o 20 %. Podle vedoucí výzkumu Cecilie Stenfors to ukazuje, že bezprostřední okolí domova hraje důležitou roli ve zdraví mozku a zdravém stárnutí. Stenfors to řekla deníku Euronews.

Vědci sledovali 2993 lidí ve věku 60 let a starších po dobu 16 let. Během sledovaného období se u 477 účastníků rozvinula demence. Výzkumníci každoročně podle magazínu Newsweek měřili množství vegetace v okolí domovů účastníků pomocí satelitních snímků a geografických informačních systémů. Posuzovali množství zeleně v okruhu zhruba 100, 250 a 500 metrů od každého bydliště a zároveň opakovaně hodnotili kognitivní zdraví účastníků prostřednictvím rutinních vyšetření.

Nejsilnější vliv mají na lidi oblasti nejblíž k domu. Sice více zeleně ve všech vzdálenostech vykazovalo jistou souvislost s nižším rizikem demence, ale spojitost byla nejvýraznější v okruhu 100 metrů a s rostoucí vzdáleností slábla.

Mezi důvody, proč mají zelené plochy dobrý vliv na zdraví, patří například zmírnění stresu, podpora zdravého životního stylu, lepší spánek, fyzická aktivita nebo sociální kontakty a soudržnost. Příroda může také nepřímo podporovat zdraví tím, že chrání lidi před škodlivými vlivy prostředí, jako je hluk z dopravy, znečištění ovzduší a extrémní vedro, informují Euronews.

Zástavba měst je někdy na úkor zelených ploch. To může, jak uvádí Newsweek, vést k vytváření méně zdravých čtvrtí a ke zvýšení zranitelnosti měst vůči extrémním povětrnostním jevům v době globálního oteplování.

Biodiverzita neboli rozmanitost života zahrnuje vše od nejmenších mikrobů v lidském střevě až po obří velryby v oceánech, píše server DW. Příroda funguje jako propojený systém, v němž má každý druh svou roli.

Podle zprávy Živá planeta organizace WWF se ale za posledních 52 let sledované populace obratlovců zmenšily v průměru o 73 %. U sladkovodních druhů byl pokles ještě výraznější – dosáhl 85 %. Další studie upozorňují, že až milionu živočišných a rostlinných druhů hrozí vyhynutí, pokud lidstvo nesníží svůj tlak na přírodu.

Přibližně 200 zemí se v tomto a následujícím týdnu schází v arménském Jerevanu na konferenci OSN o biodiverzitě COP17. Jejím cílem je urychlit naplňování závazků, podle nichž by se měl do roku 2030 zastavit a zvrátit úbytek přírody. Pokrok je však zatím nedostatečný. Mezi hlavní překážky patří zejména nedostatek financí a problémy s převáděním přijatých závazků do praxe.

Přesto stále existují možnosti, jak dopady lidské činnosti zmírnit a ochránit zbývající druhy na Zemi, upozorňuje web Evolution Berkeley. Zatímco předchozí masová vymírání způsobily například dopady asteroidů nebo sopečná činnost, současný úbytek druhů je z velké části důsledkem činnosti člověka. Právě proto ho lidé mohou také ovlivnit.

„Míru vymírání můžeme snížit změnami politiky, které například zvýší úsilí o ochranu přírody, změní naše vzorce využívání půdy a omezí produkci skleníkových plynů, aby se zpomalila změna klimatu. Musíme však jednat rychle,“ uvádí web Evolution Berkeley.

Čtyřiadvacetiletá Newyorčanka popsala v rozhovoru pro CNN, že hudbu nebo podcasty poslouchá téměř neustále, už od ranní cesty do práce. Sluchátka odkládá jen během schůzek nebo rozhovorů s kolegy, jinak je má na uších i při práci, cestě domů nebo večerních činnostech.

Pokud se zvuková kulisa stane neustálým společníkem, může omezovat kontakt s okolím. Odborníci se proto zabývají i tím, zda může tento návyk ovlivňovat mezilidské vztahy a souviset s pocity osamělosti. Průzkum společnosti Edison Research zveřejněný v květnu ukázal, že lidé ve věku 13 až 34 let tráví poslechem hudby, podcastů a dalšího obsahu v průměru 4,5 hodiny denně. Podle mluvčího digitální platformy Spotify se generace Z mezi 1. lednem a 25. listopadem 2025 podílela na zhruba 56 procentech všech hudebních streamů po celém světě.

Samotná obliba sluchátek ještě neznamená, že se lidé chtějí izolovat od ostatních. Podle profesorky informatiky Glorie Mark z Kalifornské univerzity v Irvine je však někteří mohou používat i jako způsob, jak se před okolím uzavřít. „Lidé používají sluchátka k tomu, aby se před ostatními lidmi chránili,“ řekla serveru CNN.

Podle výzkumu osamělost pociťuje každý pátý Američan. Lidé, kteří se cítili izolovaní, měli také o 36 procent vyšší pravděpodobnost, že budou pociťovat smutek, než ti, kteří samotu neuváděli.

Drobnou průsvitnou medúzu Turritopsis dohrnii je překvapivě těžké zabít, píše server BBC. Mořská bioložka Maria Miglietta z Texaské univerzity A&M v Galvestonu tento druh krájela, vařila, nechávala hladovět, přeplňovala jeho nádrže solí nebo jej ponořovala do sladké vody. Všechny tyto pokusy však mořský živočich přežil.

Druh Turritopsis dohrnii je známý jako „nesmrtelná medúza“ díky své schopnosti vrátit se z dospělé formy do dřívějšího larválního stadia, kdy je vystaven fyzickému stresu. Medúzy se pod tlakem přestanou hýbat a klesnou na dno nádrže. Pak nastane pozoruhodný jev, popisuje bioložka Miglietta: žahavci se promění v kuličky buněk, které se vůbec nepodobají dospělým medúzám s jejich typickým deštníkovým tělem a chapadly. Během jednoho až tří dnů se z těchto kuliček vyvine struktura zvaná polyp, tedy rané vývojové stadium medúzy. Následně vznikne kolonie, z níž nakonec vyrostou nové medúzy.

Studie z roku 2022 zjistila, že Turritopsis dohrnii má další kopie genů zodpovědných za opravu poškozené DNA a udržování telomer, tedy ochranných struktur na koncích řetězců DNA, které se s věkem obvykle zkracují. Jiný výzkum odhalil překrývající se aktivitu genů během omlazování medúzy a genů spojených s dlouhověkostí u lidí, uvádí portál BD News.

Michael Koldobskiy, dětský onkolog, lékař a vědec z nemocnice Johns Hopkins, v rozhovoru pro BBC uvedl, že tato zjištění by mohla mít dalekosáhlé důsledky. Konečným cílem výzkumu by mohlo být nalezení molekulárního přepínače, který by lidským tkáním pomohl vrátit se do mladistvějšího stavu. To by potenciálně mohlo urychlit zotavení po mrtvici nebo infarktu či zvrátit degenerativní změny spojené s onemocněními, jako je Alzheimerova choroba.