MS MR: Kouzelnická show o dvou tricích
MS MR zaujali hudební veřejnost trojicí silných singlů. Možná až zbrkle tak vystříleli všechny trumfy, které měla v souvislosti s debutem Secondhand Rapture dvojice v rukávu. I přes perfektní produkci a hitovost většiny písniček totiž kolekce trpí jistou šedivostí.
Kde jsou ty doby, kdy hudební veřejnost i nahrávací firmy nechávaly kapely postupně dozrát?! Jejich příběh měl děj a jako u správného seriálu jsme měli důvod se těšit na pokračování. Na svět totiž přicházela alba, na která nejlépe sedělo přirovnání „naděje do budoucna“. Nedokonalá nahrávky měly potenciál, který se zúročoval zlepšováním se skupiny každou další deskou. Dnes na takové pokusy není čas. Hudební průmysl není v kondici, aby čekal, zda se ze svěřeného koně v budoucnu něco vyklube. Chce výsledky ihned. A tak se příběh dnešních nováčků výrazně zkracuje o předehru, která tomu všemu vlastně dávala smysl. Takové úvahy mne napadají, když poslouchám téměř dokonalý produkt – debutovou desku Secondhand Rapture elektropopové dvojice MS MR.
Lizzy Plapinger (MS) a Max Hershenow (MR) se potkali v prosinci roku 2010, v soukromém nahrávacím studiu Hershenowa v newyorském Brooklynu vzniklo nejdříve Candy Bar Creep Show EP, které připravilo hudební veřejnost na debutové album Secondhand Rapture. Už trojice úspěšných singlů naznačovala, že od Američanů máme čekat přímočarý elektropop postavený na silných melodiích a především Lizzyně vokálu. Kapela sama přiznává ovlivnění Massive Attack a Adele, na své vlastní desce se ale zvukem blíží spíše někam mezi Bat For Lashes, Austra a Zolu Jesus. MS MR jsou sice veskrze pozitivní kapelou, naivními synthpopaři snícími o novovlnném nebi z 80. let ale také rozhodně nejsou.
Secondhand Rapture je deska, které se toho po hudební stránce nedá mnoho vytknout. Hudebně nabízí až na dvě oddechové balady temnější popové jednohubky, které se pyšní perfektní produkcí, v rámci DIY estetiky mohutnými aranžemi, jak vypůjčenými od Lany Del Rey. Jenže stejně tak, jak se rychle deska „navalí“ do hlavy, tak rychle ji opouští.
Výjimkami jsou singlová Bones (podle které autoři obšlehli ještě nejméně dva kousky), která výborně pracuje s dynamikou, nebo naopak bezstarostně houpavá Salty Sweet. Dvojice si osvojila všechny žánrové fígle a v podstatě dotáhla, podobně jako třeba Charlie XX, svůj rukopis na debutu do dokonalého tvaru. Na čem ale musí MS MR ještě zapracovat, je jeho barevnost, která je právě tím důvodem, proč první kolekce prozatím neuvízne pevněji v paměti.
MS MR – Secondhand Rapture (Sony Music, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
