Čtyřletá Johanka dostala loni v dubnu od lékařů 9 měsíců života. Zásadní je naděje, říká její máma

24. prosinec 2025

Johanka má neléčitelný nádor na mozku. Od lékařů dostala loni v dubnu spolu s diagnózou prognózu devíti až dvanácti měsíců života. Právě na Štědrý den se holčička dožívá dvojnásobku - je to už rok a půl, co rodina zná jméno nemoci. Ve Francii podstupuje Johanka experimentální léčbu. „Je lepší dělat něco, než neudělat nic,“ říká její máma Denisa Hořáková Neprašová.

„Od Johančiny magnetické rezonance si pamatuju každou vteřinu,“ vzpomíná Denisa na moment, kdy se od lékařů dozvěděli, že na Johančin nádor na mozku neexistuje léčba. „Když vás někdo postaví takhle před hotovou věc, máte pocit, že konec není za devět nebo dvanáct měsíců, ale že je teď. Že ta holčička umře zítra.“

„První dny po diagnóze byly asi nejhorší z celé téhle cesty. Byli jsme doma a já jsem nedělala nic jiného, než že jsem Johanku fotila a natáčela. Nebyla jsem schopná si s ní povídat, ani hrát. Pořád jsem si říkala, že umře zítra nebo za týden a že si ji musím nafotit, abych ji měla.“

„Ten, kdo sedl k internetu a začal hledat, byla moje maminka. Já jsem toho nebyla v dobu vůbec schopná. Maminka se s tím odmítla smířit a kontaktovat nadační fond Nina,“ vypráví Denisa cestu, která rodinu dovedla až k experimentální léčbě nádoru v Paříži.

„Pomáhá mi o tom mluvit, říká Denisa. „S mužem o tom mluvíme pořád. Já jsem ten pesimista, on naopak. Muž je ten, kdo říká ´Podívej, není to tak blbý, je to vlastně dobrý.´ A syn je jediný na světě, který se k Johance chová, jakoby jí nic nebylo, což ona miluje.“

„Komunikovat o nemoci nás naučili Francouzi.“ Poslechněte si rozhovor s Denisou Hořákovou Neprašovou o její dceři Johance.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.