„Zničilo mi to život.“ Pacienti žádají spravedlnost kvůli vedlejším účinkům dopaminergních léků

Tématem se zabýval americký list The New York Times (NYT), který odkazuje na analýzu společnosti Oumi. Vyhledávač Google zpracuje každý rok přes 5 bilionů dotazů. Na základě zjištěné chybovosti to znamená, že každou hodinu poskytuje desítky milionů špatných odpovědí. Samotný Google přiznává, že AI nástroj může dělat chyby. Takové sdělení je napsané drobným písmem pod každým přehledem.

Víc než polovina správných odpovědí, vygenerované AI přehledem, zároveň odkazovala na stránky, které plně nepodporovaly poskytnuté informace. To ověřování přesnosti nástroje komplikuje. Generální ředitel společnosti Okahu, která pomáhá lidem porozumět technologiím umělé inteligence, pak zdůrazňuje, že by si lidé informace od AI měli vždy ověřit a nespoléhat jen na jeden zdroj. Autoři také zdůrazňují, že AI může sice použit například web s patřičnou informací, ale i tak svou odpověď vygenerovat špatně. K nejcitovanějším zdrojům, konkrétně na druhé a čtvrté místo, pak podle analýzy patřil Facebook a Reddit.

Analytici provedli výzkum na modelu Gemini 2 a Gemini 3. Výsledky u prvního zmíněného modelu byly přesné v 85 %, u druhého pak v 91 %. AI přehledy mohou na každý jeden dotaz vygenerovat různé odpovědi. Jedna pak může být správná, ta další nikoliv.

Analýza byla založená na testu SimpleQA, který vytvořila firma OpenAI. Server arstechnica.com poznamenává, že je to v podstatě seznam s více než čtyřmi tisíci ověřitelnými informacemi, které lze do uměle inteligence zadat. Také podotýká, že chybovost, respektive devadesátiprocentní správnost není vůbec tak špatný výsledek. Google nicméně tvrdí, že samotný test obsahoval nesprávné informace, a studie tak má vážné nedostatky. „Nevystihuje to, co lidé ve skutečnosti na Googlu vyhledávají,“ uvedl v prohlášení pro NYT mluvčí amerického technologického giganta Ned Adriance.

Stres podle výzkumu společnosti Gallup, který zahrnoval 160 zemí, pociťuje asi 39 procent pracujících Evropanů, píše server Euronews. Nejvíce vystresovaní jsou zaměstnanci ve Spojených státech a Kanadě, na druhé příčce je Austrálie a Nový Zéland.

Zpráva také ukazuje, že globálně klesá takzvaná angažovanost zaměstnanců. Tu odborníci měří na základě psychologické vazby, kterou mají zaměstnanci ke své práci, týmu a svému zaměstnavateli. Loni znovu klesla, a to na 20 procent. Je to to nejnižší hodnota od roku 2020.

Euronews uvádí, že se pracovníci celosvětově cítí méně motivovaní, zapojení a oddaní. Vystresování nebo neangažovaní pak mohou potenciálně snížit produktivitu. Ztrátu výsledky studie odhadují na 9 procent světového HDP.

Starý kontinent má, již šestý rok v pořadí, nejnižší míru angažovanosti. Nízké hodnoty výzkumníci zaznamenali například v Chorvatsku, Polsku nebo Švýcarsku. V celosvětovém porovnání jsou na tom pak nejlépe Spojené státy a Kanada. Právě pohled na data stresu a angažovanosti odhalují nápadnou dichotomii, dodává Euronews.

Výzkumníci se dotazovaných ptali také na hodnocení vlastního života. Celosvětově má pocit prosperity 34 procent zaměstnanců. Z regionálního hlediska je na tom nejlépe Latinská Amerika a země Karibiku. Evropa pak v této kategorii s 49 procenty obsadila čtvrté místo.

Incident se stal v Zoo America, která je součástí zábavního parku Hersheypark. Sedmnáctiměsíční dítě se podle místních úřadů protáhlo malým otvorem v dřevěném plotu, který obklopuje výběh, píše server USA Today. Batole se pak dostalo až k hlavnímu kovovému plotu a poranilo si ruku, když ji prostrčilo skrz mříže. „Jeden z vlků instinktivně vzal ruku dítěte do tlamy,“ uvedla policie ve svém prohlášení s tím, že několik kolemjdoucích pomohlo dítě od vlků odtáhnout.

Okresní státní zástupce Fran Chardo agentuře AP sdělil, že podání trestního oznámení pečlivě zvažoval. „Zohlednili jsme spoustu faktorů – věk dítěte, okolnosti, i potenciální nebezpečí,“ řekl. Podle důkazů se rodiče dívali do svých mobilních telefonů. Policie nicméně poznamenala, že není jasné, jak dlouho dítěti nevěnovali pozornost.

Zoologická zahrada uvedla, že reakce vlka nebyla agreseivní, cituje server stanice NBC News. Odpovídala interakci zvířete s jinými neznámými objekty v okolí. „Vlci používají tlamu podobně jako lidé ruce,“ uvedla zoo. Potvrdila také, že vlk má platné očkování a zůstává ve výběhu.

Jedním z nejviditelnějších příkladů je podle webu Dazed trio GLXE, které debutovalo bez klasické kampaně – prostě jen začalo zveřejňovat videa na TikToku. Vzhled členů, hlasy i hudební doprovod jsou kompletně vytvořené pomocí AI. Přesto GLXE na první pohled fungují jako běžná K-popová skupina: mají komunitu fanoušků, s níž komunikují, přidávají příspěvky na sociální sítě a vydávají hudební novinky.

Použití nejnovějších technologií přitom v K-popu není žádnou novinkou. Už dříve se objevily virtuální avatary zpěváků nebo experimenty s digitálními identitami. Nově ale AI zasahuje přímo do samotné tvorby – vznikají plně generované videoklipy, upozorňuje server VMan. Některé firmy podle Dazed plánují využití AI i při výběru umělců nebo produkci skladeb.

To vyvolává kritiku části fanoušků. Podle nich není K-pop jen výsledný singl nebo deska, ale i proces, který tomu předchází – zkoušení a vývoj originálního stylu, osobní příběhy a emoce interpretů. A to jsou stále sféry, v kterých AI nemusí umět živého člověka autenticky napodobit. Dalším problémem je také nedostatek transparentnosti: fanoušci často nevědí, co je práce člověka a co už generovaný obsah.

Zastánci použití umělé inteligence naopak tvrdí, že jde jen o další přelomový nástroj, podobně jako v minulosti třeba hudební software. AI podle nich navíc může otevřít dveře novým tvůrcům.

A ve hře je i otázka identity. Podle některých expertů hrozí, že by mohl vzniknout „K-pop bez Koreje“ – tedy projekty vytvořené umělou inteligencí bez kulturního kontextu, na kterém celý žánr stojí.

Jakou roli bude AI v K-popu do budoucna hrát, zatím není jasné. Jisté ale je, že o její budoucnosti nebudou rozhodovat jen labely a technologie, ale podle všeho i samotní fanoušci.

Seriál z roku 2006 sledoval dívku, která vede dvojí život – přes den obyčejná teenagerka, večer slavná popová hvězda. Právě tato dvojkolejnost ale podle serveru CNN silně zasáhla i děti, které samy balancovaly mezi různými identitami. Třeba děti imigrantů, které doma mluvily jiným jazykem a ve škole se snažily zapadnout, nebo mladé lidi, kteří skrývali svou queer identitu.

„Přechod mezi domovem a školou byl jako přepínání kódů,“ popisuje jedna z fanynek, která vyrůstala v konzervativní rodině přistěhovalců. Podobně mluví i další – o pocitu, že v každém prostředí je trochu jinou verzí sebe sama.

Pro některé fanoušky měl symbolický význam i samotný vzhled postavy. Paruka, kterou si Hannah nasazovala, aby se proměnila, připomínala zkušenost lidí, kteří se přizpůsobují okolí, aby zapadli. „Někdy si prostě nasadíte masku, abyste patřili do určitého prostoru, nebo kolektivu,“ říká další z nich.

Silný vztah k seriálu popisuje na Instagramu i Kendall Knight, který vyrůstal v konzervativním prostředí a skrýval svou queer identitu. Doma si jako dítě tajně hrál na Hannah Montanu, dnes vystupuje jako drag performer. Svou proměnu chápe jako rozšíření sebe sama – už ne jako masku, ale jako autentickou část identity.

Tvůrci seriálu zpětně zdůrazňují, že hlavním poselstvím bylo přijmout sám sebe. A i když by dnes, po dvaceti letech, Hannah Montana možná vypadala jinak, její poselství zůstává. Pro řadu lidí totiž nebyla jen popkulturní ikonou, ale způsobem, jak si pojmenovat vlastní zkušenost.

Termín limerence zavedla v 70. letech psycholožka Dorothy Tennov, píše BBC. Označuje jím intenzívní, vtíravou a všepohlcující touhu po jiné osobě. Nejde přitom nutně o vztah ani o snahu druhého získat – limerentní lidé často touží jen po tom, aby jejich city někdo aspoň trochu opětoval. Klíčovou roli v celém „vztahu“ přitom hraje nejistota. Člověk trpící limerencí zůstává ve fázi očekávání a naděje, že by jeho poblouznění mohlo mít další vývoj, aniž by o to ale skutečně usiloval.

Na rozdíl od běžné zamilovanosti, která obvykle po několika měsících odezní nebo se promění ve stabilnější vztah, může limerence trvat i roky. Výzkumy uvádějí průměrnou délku mezi osmnácti měsíci a třemi lety. Na rozdíl od klasické zamilovanosti má často výrazně negativnější dopady. Lidé ve stavu limerence mohou zanedbávat spánek, jídlo, práci i vztahy s okolím. Místo toho analyzují každou interakci s vysněným člověkem, vracejí se k minulým situacím a jejich myšlenky se stále točí kolem jediné osoby.

Odborníci upozorňují, že limerence není oficiálně uznaná diagnóza a není jasné, kolik lidí ji zažívá. Některé studie ji dávají do souvislosti s úzkostnou vazbou nebo jinými psychickými potížemi, důkazů zatím ale není dostatek. V některých případech pak může přerůst i v problematické chování, například stalking. Většina lidí si ale udrží hranice a uvědomuje si, že jde o jednostrannou náklonost.

Dobrá zpráva je, že limerence může odeznít. Podle webu Living with Limerence pomáhá omezení kontaktu se zbožňovanou osobou nebo pokud přijde z její strany jasné odmítnutí, které naruší iluzi potenciálního vztahu. Jakmile totiž zmizí naděje, odezní i samotná posedlost.

Ženy použily vlastní vajíčka a pečlivě si vybraly jednoho anonymního, zdravého dárce spermatu. Klinice, která pro ně sperma objednávala, zdůraznily, že je pro ně důležité použít stejného dárce pro obě děti, aby byly biologicky příbuzné. Metoda IVF je stála v přepočtu asi 550 000 korun, z toho 56 000 korun zaplatily za sperma. Informuje o tom server BBC.

Po narození mladšího syna Jamese si ale všimly, že se vzhledem výrazně liší. Jak píše server Firstpost, DNA testy po letech potvrdily jejich obavy. Ani jedno dítě nepochází od vybraného dárce a navíc děti nejsou biologicky příbuzné ani mezi sebou. Klinika použila sperma od dvou různých dárců.

BBC zjistila, že podobné podezření mají rodiče nejméně sedmi dětí z britských rodin a všechny případy souvisejí s klinikami na severním Kypru. Ten se stal jednou z nejoblíbenějších destinací pro Brity hledající léčbu neplodnosti nebo asistovanou reprodukci v zahraničí. Kliniky jsou tam málo regulované a slibují nízké ceny i vysokou úspěšnost. Nabízejí také široký výběr anonymních dárců vajíček a spermatu z celého světa, což je atraktivní zejména pro lidi, kteří mají problémy s plodností, LGBT komunitu nebo jednotlivce, kteří takovou možnost ve své zemi hlavně kvůli komplikované legislativě nemají.

Podle odborníků je záměna dárců při IVF velmi vzácná. Opakované případy však mohou naznačovat nedbalost kliniky. Severní Kypr současně nemá nezávislý regulační orgán, který by kliniky kontroloval a lékařka, která je za zákrok odpovědná, pochybení odmítá. Rodiny tak neví, jak se domoct spravedlnosti.

Podle existenciálních psychologů z tohoto základního strachu vychází velká část naší úzkosti, ať už jde o obavy o zdraví, generalizovanou úzkost, fobie nebo reakce na trauma, píše The Guardian.

Teorie zvládání strachu říká, že se s tímto strachem vyrovnáváme různými způsoby, například vírou v pokračování života, tedy skrze náboženství, budováním odkazu nebo posilováním vlastní hodnoty. Většinou si pomáháme také tím, že realitu smrti popíráme nebo si ji racionalizujeme, když si říkáme: „jsem mladý a zdravý.“

Pro zvládání této situace doporučuje psychiatr Kazuhiro Tajima získávat pouze nezbytné množství informací o krizi a posilovat sociální vztahy, které jsou klíčové pro udržení psychické pohody v době nestability. Na serveru Euronews dál zdůrazňuje třeba důležitost zachování návyků a každodenních činností.

„Neměli bychom přerušovat své denní rutiny, ať už jde o volnočasové aktivity, sport nebo jiné činnosti. Bohužel právě to lidé v krizových situacích často dělají, což jejich úzkost ještě zvyšuje,“ říká. „Sociální kontakt pomáhá zmírnit dopady, které mohou narušit naše duševní zdraví. Pokud nám chybí rutina nebo sociální kontakt, máme tendenci neustále přemýšlet o problémech.“

V době krize se lidé často vzdávají volnočasových aktivit a sportu, aby ušetřili. Podle Tajimy je to ale chyba. „Omezování volnočasových nebo sportovních aktivit je omyl, protože nám pomáhají odpoutat se od starostí. Je nutné je zachovat, nebo dokonce posilovat, abychom si mentálně odpočinuli,“ říká.

Psychiatr také doporučuje hledat smysl a pocit užitečnosti. „Není nic horšího než pocit, že jsme k ničemu. Proto je důležité věnovat se aktivitám, ať už pracovním nebo volnočasovým, které nám přinášejí dobrý pocit,“ dodává.

Slavnostní obřad vedla krátce po půlnoci starostka Femke Halsema. Navázala tak na historický okamžik z roku 2001, kdy její předchůdce Job Cohen oddal první čtyři páry. Jak píše agentura AP, právě tento krok otevřel cestu k legalizaci stejnopohlavních sňatků v téměř 40 zemích světa. Podle serveru EuroNews jsou dnes taková manželství v Nizozemsku běžná. Od roku 2001 jich bylo uzavřeno více než 36 tisíc, uvádí tamní statistický úřad.

Výročí má i osobní rozměr pro nizozemského premiéra Roba Jettena, prvního otevřeně homosexuálního předsedu vlády v zemi. Ten plánuje svatbu se svým partnerem Nicolásem Keenanem, argentinským reprezentantem v pozemním hokeji a bronzovým medailistou z olympiády v Paříži 2024. Jetten si vzpomněl na své dospívání: „Pamatuji si, jak jsem ve čtrnácti sledoval v televizi první páry, které se v Amsterdamu braly. Bylo to pro mě nesmírně inspirující a osvobozující.“

Legalizace stejnopohlavních sňatků se postupně rozšířila i do dalších částí světa. Ve Spojených státech je uznal Nejvyšší soud v roce 2015 poté, co je již řada států povolila. Podle loňské studie tam žije více než 800 tisíc sezdaných stejnopohlavních párů. Čeští zákonodárci se jejich zavedení dál vyhýbají. Od roku 2025 u nás existuje partnerství, které přináší stejná práva jako manželství kromě společné adopce dětí.

Podle Philipa Tijsmy z nizozemské organizace COC je výročí příležitostí nejen k oslavě, ale i k zamyšlení. Nizozemsko podle něj v některých ohledech zaostává, například v legislativě týkající se transgender osob. „Trochu jsme usnuli na vavřínech,“ říká. Připomíná, že LGBTQ lidé v Nizozemsku stále čelí šikaně ve školách nebo obtěžování na ulici.

Na amsterdamském ceremoniálu panovala radostná atmosféra. Mezi hosty byli i Gert Kasteel a Dolf Pasker, kteří se vzali právě 1. dubna 2001. „Jsme nesmírně šťastní,“ řekl Kasteel. „Je neuvěřitelné, že už je to 25 let,“ dodal Pasker. „A je krásné, kolik pozornosti tomu lidé věnují.“