Přísně zakázané uvolnění. Spalující rivalita je queer romantika s tahem na branku

Lehce proti byl jen Honza Vejnar, který je pověstný dlouhými rozcvičkami v útrobách stadionu a snad až příliš pečlivou studií soupeře u videa. Proto z šesti třetin seriálu odehrál jen první dvě, které skutečně neslibovaly nijak zázračnou podívanou. Uspěchané tempo, nepřesné přihrávky, prvky bulvární přehlídky kinky momentů u mantinelu… Náznaky queer verze různých odstínů šedi se výhružně vznášely nad ledem. Jakmile ale překonáme rozpačitý úvod, rozjede se showrunner Jacob Tierney a jeho skvěle vybraný herecký ansámbl k ohromujícímu sólu zakončenému mazáckým chalupářským blafákem.

Odchovanci Dusíkovy školy práce s elektronickou tužkou Aleš s Vítem tak mohou jen pochvalně konstatovat, že jakmile přestane Spalující rivalita skákat od souloži k souloži a začne si své romantické akce svědomitě připravovat ve vlastním obranném pásmu, je výsledkem oku lahodící, elegantní a dojemná romantická komedie, ve které vrcholový hokej slouží jako vzrušující kulisa příběhu o popírání a nacházení sebe sama.

Nebudeme nijak tajit, že v pátém díle jsme už dobrovolně odvolali brankáře a nechali si od dua Rozanov – Hollander sázet do prázdné svatyně jeden fík za druhým. Aneb jak říká klasik české sportovní novinařiny s křehkými hlasivkami Robert Záruba: „Roztáhni mi nohy a já tam dám kotouč, tak jak se sluší a patří.“

Vyřešil by Případ 137 spíše Zeman, nebo Stejskal? Je lepší čelní střet, nebo Drobná nehoda? Kdo má navrch ve Spalující rivalitě, domácí, nebo hosté? Byl Čarodějem z Kremlu Saruman, Gandalf, nebo Čáryfuk? A proč se zadřela Švédská spojka? Čelisti, jediný filmově-kritický pořad s osmirychlostní verbální převodovkou.