Proč se bojíme sprchy? Psycho změnilo horor i naši představu o zlu

2. duben 2026

Psycho

Když se řekne horor, většina lidí si vybaví krev, monstra nebo lekačky. Psycho ale funguje jinak. Děsí tím, jak blízko má k realitě. Ve výročním dvacátém díle podcastu Psycho si Karolína a Pavel povídají s psychologem a filmovým kritikem Mojmírem Sedláčkem o filmu, který zásadně proměnil to, jak přemýšlíme o strachu.

„Ten film je vlastně výstavní skříň psychologických i filmových postupů, které se používají dodnes,“ říká Mojmír Sedláček. A právě v tom je jeho síla i slabina. Mnoho scén už známe z parodií a citací, takže původní efekt se částečně vytrácí. Přesto Psycho stále funguje. Ne kvůli šoku, ale kvůli napětí, nejistotě a precizní práci s diváckým očekáváním.

Jak v epizodě připomíná Karolína: „Bylo to pro mě fakt šokující. Já jsem tu smrt nechápala, myslela jsem si, že se to nějak vrátí.“ Právě v tom je Psycho dodnes silné. Nenabízí jen slavné scény, ale pocit nejistoty, který zůstává.

Psycho není jen klasika. Je to film, ve kterém se horor přesunul od monster k lidské mysli. Epizoda se věnuje i vlivu psychoanalýzy na dobovou popkulturu a mýtům spojeným s psychiatrickými diagnózami.

Pavel v debatě připomíná jednu z nejčastějších psychologických zkratek, které s filmem přežívají dodnes: „Existuje populární představa, že když má člověk schizofrenii, tak má víc osobností. Ale to je skutečně jenom populární představa.“

Výroční díl podcastu Psycho tak není jen návratem ke klasice. Je to epizoda o filmu, který formoval celý žánr a jehož ozvěny slyšíme dodnes. O hororu, psychologii i o tom, jak snadno si z popkultury odnášíme mýty místo reality.

autoři: Karolína Faberová , Pavel Šebesta