Dělám vlastní politiku naděje. Řeky jsou nemocné, ale příroda si s námi poradí, říká Vladimír Kořen

„Pak jsem si ale vzpomněl na bobra,“ říká Kořen s úsměvem. „Odštípnul jsem větvičky, namnožil jsem je. Vodohospodáři měli jednu vrbu a teď jich tam mají dvacet.“ Tohle je jeho politika naděje. Ne velká gesta, ale trpělivá, tichá práce pod povrchem, vlastně jako mycelium neboli podhoubí, které prorůstá půdou a drží les pohromadě, i když to není vidět.

Vladimíra Kořena znají mnozí z České televize, kde od roku 2009 moderuje Zázraky přírody. Deset let starostoval středočeským Říčanům, v současnosti tam učí a vede základní školu. Také studuje doktorát na přírodovědecké fakultě a před lety napsal knihu povídek Řeka zázraků, která se odehrává z velké části právě u Ohře.

8 fotografií

„Ohří dávno táhly stovky tisíc, možná miliony lososů,“ vypráví. „Ještě v devatenáctém století patřili k nejobyčejnějším rybám. Jako kluk jsem lososa nezažil. Čtvrt století se rybáři snaží lososa vrátit a nepodařilo se ten tah obnovit, protože máme spoustu překážek, které jim brání. Zničili jsme jejich trdliště. Řeky jsou velmi nemocné.“

Společnost přirovnává k lesu, kde se najde spousta zdravých stromů i spousta nemocných. Svobodná společnost může být divočina, ale podle něj je extrémně důležité vypouštět slova. Starší generace klimatickou tíseň podle něj nemá, ale to neznamená, že se s ní nedá mluvit. „Mnohem lépe se to (klimatická krize pozn. red.) komunikuje na vztahu k přírodě. Oni sami mají zážitek z toho, že přišli o nějaké místo, které mají rádi.“

Jak překlenout propast mezi generacemi, které přírodu vnímají úplně jinak? Proč jsou řeky nemocné a proč to přesto nevzdávat? A co vlastně znamená dělat politiku naděje? Poslechněte si záznam živého vystoupení magazínu Podhoubí s Vladimírem Kořenem, které proběhlo v rámci Týdne 17 ve spolupráci s Národní knihovnou.