Tahle země není pro mladý. Minotaur a Fjord přináší říznou ledovou koupel

Aleše a Víta tentokrát opět doplnil zástupce mladší generace, kritik, sportsman a kapitán neúspěšného fotbalového týmu Martin Pleštil. Ten napřed deklaruje respirační obtíže, podobnou váhu jako rekordní česká dýně Bulíček, zkrátka opět všechny utvrzuje v tom, že se mentálně i fyzicky cítí spíše jako starý muž. Jak jinak vysvětlit to, že na projekci Zvjagincevova monstra Minotaur navštívil s penzisty, které navíc obtěžoval svým smíchem nad temnou ironií ruského auteura? 

O tom, zda nový Zvjaginceův počin budí spíš zlověstný smích nebo mrazení, lze vést dlouhé debaty. Jedna věc zůstává neoddiskutovatelná. Mistr přesných rámů, mrazivé distance a krutě přesného pozorování rozkladu (nejen) ruské společnosti je zpět v plné síle, kterou nezmenšila ani dlouhá tvůrčí pauza vynucená i velmi vážnými zdravotními obtíži. Jeho specifický remake Něverné ženy Clauda Chabrola možná nedosahuje biblické tíže Leviatana, ale velmi přesně diagnostikuje lidskou slabost a zhoubnost autokratického režimu.

V Cannes se Minotaur probloudil až k Velké ceně a tu hlavní nebral jen proto, že Zvjagincevův rumunský kolega Cristian Mungiu se vzepjal ke svému nejdiváčtějšímu výkonu, kterému ale vůbec nechybí vrstevnatost a komplexnost jeho nejlepších filmů. Fjord je strhující anatomií kulturní války mezi rumunskými imigranty a norskými úřady. Ve střetu mezi konzervativními hodnotami a liberální ochranou se Mungiu dokáže citlivě dobrat k jednomu z největších problémů dneška – uprostřed plamenných debat a zákopových válek se často zapomíná na ty, kterých se budoucnost tohoto světa bude týkat především. Mungiu a Zvjagincev jako by jedním dechem říkali: tahle země není pro mladý. 

Jakou teplotu má voda ve Fjordu? Je nová a vznětlivá Carrie postrach ulice? Komu straší v labyrintu Minotaur? Jaká Zvířata natočila (doufáme) poslední film Bena Afflecka? Je dobré vyslyšet volání Divočiny? A proč se dobrý Vdovec pozná po vlasech? Čelisti, dokud nás smrt nerozdělí!