Nostalgická Mariah Carey kašle na novém albu na žebříčky

3. červen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03135375.png

Čtrnácté album Mariah Carey dostalo poněkud infantilní název, cover z kategorie extrémní práce s Photoshopem a propagovaly ho singlové propadáky. Deska samotná je ale nakonec mnohem lepší, než se i největší snílci odvážili doufat. Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse zachycuje sebevědomou hvězdu, která po čtvrtstoletí vzestupů a pádů v hudebním průmyslu najednou nemá potřebu honit poslední žebříčkové trendy. Místo pneumatických beatů EDM a chytlavého trance popu se tak Mariah na nové desce může vrátit k devadesátkovému R&B, jak ona říká „pravému R&B“, s nímž slavila největší úspěchy.

Mariah svoje první studiové album po dlouhých pěti letech (nepočítejme teď vánoční kolekci Merry Christmas II You z roku 2010) propagovala jako svoje nejosobnější, což není nic překvapivého v nové éře černého popu, kterou otevřela na konci loňského roku albová zpověď Beyoncé. Jenže Mariah je diva ze staré školy, která ctí pravidlo, že fanoušci chtějí od svých hvězd také nějaké tajemství. Proto od Me. I Am Mariah… nečekejte nějaký dramatický emoční striptýz, budeme se muset spokojit s tím, že čerstvá matka dvojčat zažívá šťastné období svého života a nebojí se to dát najevo.

Comebackové album už před dvěma lety ohlásil singl Triumphant (Get 'Em), který se nesl v duchu jejího hiphopového crossoveru z éry úspěšného alba Emancipation of Mimi. Track s hostujícími Rickem Rossem a Meek Millem se neprodral ani do první americké stovky a možná Mariah napověděl, že touto cestou se už vydávat nemá. Až na výjimky (třeba trapem ovlivněný track Faded) desce vládne nostalgie po přelomu osmdesátek a devadesátek – od Dedicated s Nasem samplujícím Wu Tang Clan přes orchestrální R&B You Don't Know What To Do, v němž Wale mluví o tenistovi Petu Samprasovi (mimochodem novém sousedovi zpěvačky v LA), až po One More Try – cover George Michaela z jeho slavné desky Faith. Jak ale ukazuje třeba track #Beautiful s Miguelem, Mariah má dar dělat retro, které zní, jako kdyby stálo mimo čas.

Samozřejmě, že zpěvačka na nové desce prohání na maximum své pětioktávové píšťaly, nicméně ani na okamžik nemáte pocit, že by to bylo jediné, co může nabídnout. Deska by mohla být kratší a někdy je těch sacharidových momentů až příliš, ale obojí – bombastičnost i velké balady – k ní prostě neodmyslitelně patří. Když už to nikdo nečekal, natočila tahle „nepolapitelná pěvule“ album, které patří k těm nejlepším v její kariéře. Její nahrávací společnost samozřejmě netrpělivě čeká, jestli hvězda bude schopná soupeřit se zpěvačkami mladšími o jednu či dvě generace. Mariah Carey na novince nicméně působí dojmem, že je jí to srdečně jedno. A pro hudbu je to jenom dobře.

03135372.jpeg

Hodnocení: 75 %
Mariah Carey – Me. I Am Mariah... The Elusive Chanteuse (Universal, 2014)

autor: Karel Veselý
Spustit audio