Nouzová kolonie Slatiny přežívá dějiny ve vratkých chatrčích

03417630.jpeg
03417630.jpeg
Nejzajímavější výlet, který můžete o víkendu podniknout, by měl mířit do pražských Slatin. Místo ohraničené všemožnými bariérami, od železnic až po bažiny, k sobě vede jedinou příjezdovou cestu a na mapě má pouze jednu adresu, přestože sahá do území čtyř pražských čtvrtí. Slatiny jsou nouzová kolonie, kde nejstarší chatrče s provizorními popisnými čísly přežily přes sto let.

„Tohle je bývalý železniční vagon, typická ukázka místního bydlení. Je nahozený, má podezdívku, do dneška se tady bydlí,“ ukazuje mi Petr Ryska, autor webu Praha Neznámá, jeden z prvních příbytků v kolonii za rohem od pražského stadionu Eden. Rušnou čtyřproudovou silnici prudce střídá úzká prašná cesta a místo administrativních budov se tu krčí domky, do kterých by se nevešel ani hobit. Blížíme se do Slatin, jedné z mála přeživších nouzových kolonií v Praze.

„V roce 1930 bylo v Praze 61 kolonií, kde bydlelo asi 25 tisíc lidí.“ Ta slatinská vznikala ve 20. letech a na svědomí ji měli hlavně přistěhovalci z vesnic, kteří přijeli za prací do nového hlavního města. „Tihle lidé neměli kde bydlet. Ani byty ve špatném stavu na Žižkově pro ně nebyly cenově dostupné, a navíc byli zvyklí bydlet po venkovsku. Upřednostňovali malé zahrádky.“

03417631.jpeg

Těch je po cestě do pražského slumu spousta. Slatiny působí spíš jako jedna velká, dost zpustošená zahrada, v níž se schovávají podivné autoservisy (na metr čtvereční je jich tu snad nejvíc v Praze), opuštěné garáže, staré domky z narychlo poskládaných cihel a slámy, příbytky z vagonů nebo prken a plechů. „Obyvatelé si domy staví svépomocí z materiálů z bouraček, které se jim podaří sehnat. V prvních fázích je to bez vody, elektřiny. Nikdy se tu nezavedla kanalizace,“ vysvětluje Petr příkoří nouzových kolonií, jako je ta Na Slatinách.

Dodává ale, že podobná místa je také třeba vidět jako zvláštní sociální skupinu. „Měli tady veškeré své služby, občanskou vybavenost. Dobře se tu znali, byli na sebe hrdí a měli i svou spolkovou činnost. Slavili Aničky, Josefy, různé svátky. Vznikala tady sociální pospolitost. Říká se také, že se sem z ostatních čtvrtí nikdo neodvážil, fungovala tady domobrana.“

03417633.jpeg

Cizího zmlátili a vyhnali, včetně policisty, který pak druhý den přijel s antonem. Dobré sousedské vztahy se oslavovaly na místním Václaváku, opuštěném plácku, kam dříve dojížděly i kolotoče. Petr mi ukazuje staré fotografie ze slavností, které si okopíroval při toulkách po místních usedlících. Těch už tu ale moc není.

03417643.jpeg

„Dneska tady máme čtyři skupiny obyvatelstva. Jsou tu potomci bývalých kolonistů, kteří mají k místu citový vztah, pak jsou tu zahrádkáři a ilegální obyvatelé. Někteří jsou trvale bydlící – ti docela dobře koexistují s místními.“ Zabydlí se v opuštěných boudách a výměnou za elektřinu pomáhají sousedům, tvrdí průvodce Petr. Horší je to podle něj s jednorázovými obyvateli, po kterých prý často zůstává jenom spálenina. Není neobvyklé, když se v úzkých, zablácených uličkách mezi zahradami a chatrčemi objeví policejní dodávka. Policisté vystěhovávají na udání, vyklízí definitivně rozpadlé domky. „Nedávno jsem tady viděl krásný dřevěný železniční vagon, ve kterém bydleli ilegální obyvatelé, prali, sušili prádlo a podobně. Posledně, když jsem tu byl, už byli smutní, bylo to obšacované s nápisem, že se bude vyklízet. Dnes už je to srovnané se zemí.“

Petr, který tu pravidelně pořádá výlety v rámci svého webu Praha Neznámá, vysvětluje, že žádná procházka po Slatinách nikdy není stejná. „Kolikrát, když já jsem připravoval vycházku, tak mezitím už spousta objektů vyhořela. Zase se postavily nové. Oni tady staví opravdu obrovskou rychlostí. V sobotu jsem měl prohlídku, nebylo ještě nic. V neděli už byla nová chatrč postavená. Různá prkna a nahoře místo prvorepublikové lepenky moderní modrý igelit.“

03417626.jpeg

Slatiny by se každou chvíli měly propadnout do bažin, nebo alespoň zmizet v propadlišti dějin. O likvidaci rozsáhlého a přitom nenápadného, skoro tajného místa se pokoušely všechny politické režimy. Právě houževnatost a překvapivě rychlá schopnost regenerace provizorních domečků ozdobených bizarními zahradami, kde místo trpaslíků ze záhonů trčí trupy panenek Barbie, dělají ze Slatin nejzajímavější území v Praze.

03417628.jpeg