Noví Boris zní jako svoje opožděné best of
Japonští metalisti Boris své fanoušky zásobují albovými výstupy víc než hojně. Jejich nejnovější deska Präparat by klidně mohla vyjít jako výběr největších hitů kapely k jejímu loňskému dvacátému výročí.
Diskografie kultovního japonského tria Boris je jako spletitý labyrint, v němž se dá velmi snadno zabloudit. V éře, kdy si hudební posluchači zvykli, že všechna hudba je dostupná jediným kliknutím myši, vybudovali Boris svoji kariéru na nepřehledné záplavě EPček, splitů nebo alb, jejichž verze na kompaktu a vinylu se liší natolik zásadně, že fanoušci prostě musí mít obojí. Svého absurdního vrcholu tato tendence dosáhla v roce 2011, kdy kromě další z tradičních kolaborací s hlukovým velmistrem Merzbowem (Klatter) vydali hned tři dlouhohrající studiová alba, která se navzájem křížila alternativními verzemi jednotlivých písní a každé z nich mělo navíc i dvě či více regionálních verzí.
Tenhle jejich jakýsi konceptuální příspěvek k debatám o smrti albového formátu navíc doprovázely poněkud rozpačité výlety do new wave popu. Je tedy celkem osvěžující, že v roce 2013 se Boris vrací s regulérním albovým opusem Präparat, který stojí na tradičních úběžnících jejich stylu – zasněném shoegaze, psychedelickém rocku a valivém drone metalu. Atsuo, Wata a Takeši tyto ingredience znovu originálně smíchali a výsledkem je jedno z nejsilnějších alb v jejich katalogu.
Boris nejspíše záměrně v tichu přešli loňské dvacáté výročí založení kapely a nevydali ani žádnou regulérní studiovou desku, Präparat tak klidně můžeme brát jako takovou opožděnou best of kompilaci, na které jsou ale jen nové skladby. Je to výživná tour po košaté diskografii kapely: Elegy propojuje těžkotonážnost Melvins s éterickou kytarou jejich častého spolupracovníka Mičia Kurihary a společně s trackem Mirano připomene jejich komerčně nejúspěšnější alba Smile a Pink, Canvas je návrat k procházce po tekutém asfaltu jejich dronemetalového monolitu Flood, Method of Error odkazuje k jejich ranému sludge období a prostřední pasáž pro změnu k jejich crust-punkové epizodce Vein. K tomu si ještě připočtěte spojováky, které představí další experimentální tváře téhle kapely, která nikdy nezůstala stát na jednom místě.
Nestálá konzistence jejich stylu a určitý meta přístup k metalovým a rockovým žánrům, to bylo vždycky poznávací znamení Boris a v tom by Präparat mohl zklamat ortodoxní fanoušky. Tokijské trio na něm už s ničím extrémně novým nepřichází, jen k dokonalosti přivádí svoje osvědčené triky. Stejně jako se úvodní December jen nenápadně hlásí o naši pozornost, tak se i poslední skladba Maeve prostě jen vytratí do ticha a mezi tím je čtyřicet minut koncentrovaného preparátu jedné z nejinovativnějších rockových kapel posledních dvaceti let. Stěžovat si asi není namístě. A kdo by přece jen chtěl něco radikálně nového, ať si poslechne paralelně vydanou fantastickou eponymní desku all-star týmu Ensemble Pearl, na které se vedle Stephena O'Malleyho podíleli i bubeník Atsuo a Mičihara.
Boris – Präparat (Daymare Recordings, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
