Nový Spider-Man: Úžasný ne, dobrý ano
Restartovat sérii, která skončila teprve před pěti lety, je naprosto zbytečné. To není něco, s čím by tvůrci filmu The Amazing Spider-Man mohli hnout.
Jenže pavoučí kluk patří mezi nejvýnosnější artikly vydavatelství Marvel a nic na to nezměnil ani zpackaný závěr filmové trilogie Sama Raimiho. Producenti se pak vytasili se vskutku skvělým nápadem – začít celé vyprávění o teenagerovi kousnutém experimentálním pavoukem znovu, s novým hercem, novým svěžím přístupem.
Kampaň zaštítěná sloganem o dosud nevyprávěném příběhu je klasicky mimo – The Amazing Spider-Man za prvé žádný zásadní příběh nemá, za druhé ten, který se do filmu vměstnal, je nápadně podobný Raimiho verzi. Místo podstatných změn jsou tu lehké variace v charakterech a událostech – Peter Parker není tak výrazný outsider, jeho vyvolená není křehká zrzka s hereckými ambicemi, ale řízná blondýna s vědeckým potenciálem, jeho otec je autorem pokusu, který Petera změní ve fantóma mrakodrapů.
Jinak se divák znalý not zorientuje rychle – ztráta rodičů, návštěva laboratoří společnosti Oscorp, pavoučí kousanec, zápolení s nově nabytými schopnostmi, smrt strýčka a střet s charismatickým vědcem (Rhys Yfans), jemuž se experimentální mezidruhové křížení vymkne z rukou. K tomu všemu trochu pochybný dramatický oblouk bez zásadních zvratů. Nic, co by tu už několikrát nebylo.
Proč tedy na úžasného Spider-Mana chodit, když jen lehce obměňuje Raimiho film? Odpovědi jsou v zásadě dvě. První: představitel hlavní role Andrew Garfield naděluje přehnaně zadumanému Spider-Manovi Tobeyho Macguirea lekci z přímočarosti. V ničem se přehnaně nevrtá, prostě jen pubertálně řádí a užívá si ohromující pavoučí volnost a závrať. Frenetické herecké podání se spoustou výrazných gest a grimas ukazuje, proč Garfield patří k prvotřídním nadějím Hollywoodu a zároveň navrací postavu k jejím živelně klučičím kořenům.
A odpověď číslo dvě: podobně lehkonohý a rozjívený je i nesmírně talentovaný režisér Marc Webb. Mladý filmař uplatňuje svůj cit pro scény plné hravé dětinské poetiky a roztomilé civilní trapnosti. Zatímco po stránce příběhové scénář zadrhává, dialogy jsou napsané velmi svižně a vtipně. Webb je navíc dokáže podpořit pozornou detailní prací s postavami, nápaditým a elegantním vizuálním řešením i velmi solidní akcí, která se po prvotních křečích na závěr rozhoupe k žánrově čistým a precizně vyvedeným scénám (kterým kraluje nádherně patetická tiráda s jeřáby, v níž se podařilo shrnout kouzlo žánrových filmů). Jeho řešení lze vytknout jen patrnou nesoudržnost mezi intimními a pompézními polohami, které jsou od sebe podstatou vzdálené až příliš a film se tak místy mění spíše v dynamickou besídku.
Pokud jsem v případě ideově spřízněných Avengers psal o superhrdinské bezkonfliktnosti, The Amazing Spider-Man ji posouvá ještě o stupeň výš. Je to film bez zbytečných otázek, bez přebujelého mudrování, film s pubertálně rozbouřenými hormony. Připomíná-li něco, pak jakousi „soft“ verzi nactiutrhačné superhrdinské parodie Kick-Ass. I Spider-Man si ze sebe umí tropit žerty a i on zůstává především exhibujícím puberťákem, který zachraňuje svět a přitom kupuje tetičce vajíčka. Zdá se, že tohle byl jediný lék na zbytečnost, se kterým mohli tvůrci přijít. A světe, div se – funguje.
Hodnocení: 75 %
The Amazing Spider-Man
Marc Webb, USA 2012, 137 minut.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
