O ženském bezdomovectví se toho ví málo. Představení Co čumíš?! II a Matka se to snaží změnit

Aktuální představení s názvem Matka vzniklo metodou takzvaného divadla utlačovaných, se kterou přišel v 70. letech brazilský divadelník Augusto Boal. „Zjistil, že divadelní jazyk je schopný sjednotit komunikaci mezi dvěma odlišnými sociálními skupinami, které by se klasickým verbálním jazykem nedorozuměly,“ vysvětluje Urbanová. Po relativně krátké inscenaci vždy následuje pasáž, kdy se sami diváci mohou vydat na pódium zkusit podle vlastního úsudku „přehrát” situaci, ve které podle nich hlavní postava chybovala.

Oproti tomu inscenace Co čumíš?! II, jejíž autorkou je Zuzana Burianová, má blíže k tradičnímu divadlu, do kterého samotní diváci nezasahují. „Hlavním tématem je vhled do fiktivních azylových domů. Předsevzali jsme si, že holky budou hrát divadelní postavy, prostřednictvím kterých převypráví každodennosti v azyláku – den, večer, noc a jednu snovou scénu,“ vysvětluje.

V obou představeních účinkuje žena bez domova Jiřina Cilcová, která svou divadelní dráhu začala v souboru Ježek a čížek. „Ten pak ale zanikl, tak jsem hledala další možnosti a dostala příležitost v projektu Co čumíš?!. A přes něj jsem se zase dozvěděla o divadle utlačovaných.“ Co jí dalo účinkování v obou projektech? „Člověk se naučí zodpovědnosti vůči představení i přes osobní problémy. A uvědomila jsem si, jak vás jedna jediná nevinná věta může dostat hodně rychle dolů, a pak jsem se naučila ještě víc vážit svá slova,“ shrnuje Cilcová. „Já zase pochopila, jak obří je ta propast mezi dvěma světy – jestli mám nebo nemám domov,“ navazuje na ni Líza Urbanová.