Obama jednou nohou prezidentem

McCain tak prodělává na podobném vývoji, na který doplatil otec současného prezidenta. George Bush se mohl na začátku devadesátých let pyšnit aureolou vítěze studené války a úspěšného obhájce mezinárodního práva tváří v tvář irácké agresi vůči Kuvajtu. Na znovuzvolení to ale přesto nestačilo: hospodářství se topilo v problémech, což hnalo vodu na mlýn mladého demokratického vyzyvatele Billa Clintona. "Ekonomika, pitomče": tak Clinton slavně reagoval na otázku, co je nejdůležitějším tématem voleb. Stav hospodářství totiž průměrného voliče zajímá mnohem více, než zahraničně politická kvalifikace či vize. Válečný veterán a zkušený zahraničně politický rutinér McCain na to prostě doplácí. Volič se pak už ani tolik neptá, jaký že recept na zlepšení ekonomiky kandidáti nabízejí. Má totiž tendenci volit opozici: jestliže za vlády republikánů hospodářství dospělo až sem, dám důvěru demokratům, ať to napraví; to je přirozená úvaha. McCainovi navíc nepomáhá, že jeho ekonomické plány trpí velkou složitostí. Navíc je nepochybné, že by významně prohloubily už i tak rekordní rozpočtový schodek, i když v tom nemá Obama svému soupeři vůbec co vyčítat.

Jestliže je tedy republikánský uchazeč limitován některými vcelku objektivními faktory, neznamená to, že se v kampani sám nedopustil zásadních chyb. Tu vůbec největší učinil v momentě, kdy se rozhodl jako svého kandidáta na pozici viceprezidenta nominovat aljašskou guvernérku Sarah Palinovou.

Je skutečně těžké hledat pochopení pro tuto volbu. Možná je pravdou to, o čem se spekuluje v tisku: totiž že nápad na vyzdvižení této prakticky neznámé političky pochází z kuchyně Carla Rovea, tedy bývalého hlavního poradce George W. Bushe a mediálního tvůrce jeho dvou prezidentských vítězství. Podle těchto spekulací Rove vybral Palinovou na základě následující úvahy: Souboj v demokratických primárkách mezi Barackem Obamou a Hillary Clintonovou byl velmi těsný a podle průzkumů v určitém období až třetina voličů Clintonové hovořila o tom, že pro Obamu hlasovat nebudou. Jednalo se především o bílé manuálně pracující občany. Přesně je měla oslovit Palinová: dobře vypadající a výřečná máma zastávající tradiční hodnoty.

Tato úvaha nepostrádala jistou logiku. Obamovu kampaň mohla nepřízeň milionů voličů Hillary Clintonové potopit. V jedné fázi se dokonce zdálo, že se McCainovi tento lektorát získat daří. Pak však přišla jeho viceprezidentská nominace, která vzbudila nadšení u ultrakonzervativní republikánské základy, ale ostatní voliče jednoduše odradila. Palinová prokázala, že intelektuálně ani politicky na tak vysokou funkci nestačí. Republikáni tak v době vážných hospodářských problémů kandidují muže, který podle svého vlastního přiznání ekonomice nerozumí a spolu s ním ženu, která je evidentně nezkušená v jakékoliv oblasti veřejného života.

To vše zároveň vrhá stín na McCainův politický úsudek. Je známo, že Palinovou si jako viceprezidentku zvolil i přesto, že se s ní předtím sešel jen jednou v životě, a to ještě velmi krátce. Copak takto si své nejbližší spolupracovníky vybírá budoucí hlava Spojených států?

Zároveň tak přestal fungovat argument, podle kterého je Obama příliš nezkušený na to, aby se mohl stát prezidentem. Demokratického kandidáta pořádně zocelily mimořádně dlouhé primárky, ve kterých zcela překvapivě porazil Clintonovou. Palinová naproti tomu za sebou nemá prakticky nic. Pokud by McCain vsadil na guvernéra většího státu a zároveň hospodářského experta, mohl mít v dnešních těžkých časech proti Obamovi pořádný trumf. Takto se musí spokojit s ženou, jejíž konzervativní názory jsou hodně vzdáleny i jeho samotným. Není proto překvapením, že podle průzkumů Obama začíná dominovat v dříve nerozhodných státech a nabourává se i do tradičních republikánských bašt. McCain ještě má čas tento trend zvrátit. Analytici spekulují o tom, že řada Američanů nakonec nebude volit kandidáta černé barvy pleti, i když v průzkumech deklarují opak. Pokud by navíc došlo k teroristickému útoku či mezinárodní krizi, McCainovi zahraničně politické zkušenosti by se rázem znovu staly vítanou devízou. Pokud se ale nic z toho nestane, má Barack Obama nakročeno do Bílého domu. Tlačí ho tam reálná situace i chyby jeho soupeře.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .