Oblíbené dítě rodičů. Je možné mít rád své děti stejnou měrou?

Co způsobí, že rodiče mají jedno dítě jako oblíbené? Jak se s tím mohou děti i rodiče vyrovnat? Zamává odlišná podoba rodičovské lásky se sourozenci a jaký vliv to může mít v dospělosti? Uslyšíte v celém rozhovoru
„Mám tě ráda jako sůl,“ říká princezna Maruška otci v pohádce Byl jednou jeden král. Nejeden potomek má dojem, že rodiče preferovali, nebo dokonce měli radši sourozence. Může se to stát, ale taky je možné milovat své děti stejně. Každý vztah je jiný a děti nejsou modelína, ze které si uplácáte, koho chcete. V podcastu Balanc odpovídá na téma oblíbených dětí terapeutka Sylvie Stretti, která také pečuje o pozůstalé ve FN Motol a je ředitelkou Poradny Vigvam.
Mají rodiče oblíbené děti?
Jak kteří, samozřejmě. Myslím si, že je dobré vždy začít sám u sebe. Jak jsme to měli doma? Byly tam oblíbenější děti nebo nebyly? Někdy to může být ve vztahu k rodičům a někdy k prarodičům. Jsou vnoučata nebo děti, které jsou opravdu oblíbenější. Lidé s nimi tráví rádi čas. Většinou to děti zažívají ve srovnávání nebo neustále slyší, že nejsou dost dobří. Velmi záleží na jejich odolnosti. Jakým způsobem s tím poté naloží? Nevyskytuje se to v extrémním měřítku, ale vyskytuje.
Myslíte si, že téma oblíbenosti dětí je tabu?
Je to tabu. I z důvodu, že by člověk byl ohodnocen, kdyby řekl, že má některé dítě radši. Ostatní se na něj budou koukat jinak. Ale z pohledu mé profesní deformace by mě zajímalo, co za tím je? Čím to je, že ke každému dítěti mám jiný vztah? Sama jsem máma a vím, že s každým z dětí máme jiný vztah. Ale nikdy bych ho nedokázala hodnotit kvalitativně ve smyslu, jestli je s někým mám větší nebo menší, že mám někoho radši než druhého. Každý vztah je jedinečný.
Často u rodičů zažívám třeba v praxi to, že nejsou oblíbené děti. Všechny je mají opravdu rádi, jenom ten vztah je odlišný. Pro ostatní děti to vzbuzuje pocit, že to není s mámou nebo tátou ono. Ale třeba mají jen podobné koníčky a tak tráví víc času spolu. Opravuju motorky nebo lepí modely a ostatní děti to nebaví.
Myslíte si, že to v něčem mohou mít oblíbení nebo neoblíbení, v dospělosti těžší nebo složitější?
Jasně. U některých dětí vidím, že spoustu věcí berou jako samozřejmost. Že si o věci říkají. Až třeba okolí zůstává rozum stát nad tím s jakou, řekněme až drzostí, jsou toho schopni. Najednou se u nich začne objevovat jako nerespekt, protože tam možná byl už v tom dětství. Měli vše trochu zadarmo. A najednou se začne objevovat nerespekt i k rodičům, kteří to trošku způsobili.
Divíme se, co si člověk dovolí říci a udělat, jak si jede na sebe. Ale on se nechová jinak, než jak se choval celý svůj život. Myslím, že to vídáme i v knihách a filmech, založených na skutečných událostech. Neoblíbené děti se ve výsledku o rodiče postarají. Protože jejich empatie a sociální zdatnost je paradoxně rozvinutější. Vždy se museli snažit a ví, že nic není zadarmo. Ani vztah.
Poslechněte si celý rozhovor o oblíbených dětech a vztazích s rodiči.
Související
-
Fyzické tresty a děti. Je rozdíl, když mámě rupnou nervy, nebo když je facka na denním pořádku
Výchova dětí může být velmi náročná. Na Karlínském dni pro duševní zdraví mluvila pro Balanc o vzteku matek psycholožka a psychoterapeutka Hana Nečina Vaníčková.
-
Jak se vyrovnat se smrtí rodičů? Je dobré akceptovat své prožívání, ať už je jakékoli
Smrt rodičů je těžká životní událost, která může mít na pozůstalé velký dopad. Neexistuje univerzální způsob, jak se na ni připravit. Je důležité umožnit si emoce prožívat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.