Od pračlověka až dodnes. Autoři Sexkomiksu pochybují, že si sex udrží význam pro rozmnožování
Sexkomiks, který u nás vyšel s podtitulem První komiksové dějiny sexuality, je překvapivě opravdu první. Zdálo by se přitom, že tak vizuálně i komerčně přitažlivé téma jako dějiny lidské sexuality si o komiksové zpracování přímo říká. Svět si ale musel počkat až do roku 2016, kdy kniha vyšla ve Francii. Ve spolupráci s komiksovou ilustrátorkou Laetitií Corynovou ji vytvořil francouzský psychiatr, antropolog a sexuolog Philippe Brenot. Takže jestli se chcete dozvědět, kdo vynalezl první vibrátor, kde se za prostitutkami chodilo do chrámů nebo jaký by mohl být sex v blízké budoucnosti, máte příležitost.
Všechno to začalo před dvěma miliony let ve východní Africe, když tlupy hominidů poprvé opustily tropický les a po dvou nohách vyrazily do savany. Dál nás čekají kromaňonci, blízkovýchodní mýty o stvoření světa a život ve starém Babyloně a Egyptě. Spoustu místa pochopitelně dostali staří Řekové, jejichž mytologie je plná milostných dobrodružství. Dějiny sexuality navíc nemůžou opomenout, jak oblíbené ve starém Řecku byly vztahy mezi dospělými muži a mladými chlapci. Následují Římané, jejich přísné zákony a zvrhlí císaři. Po nich přichází rytířský středověk, renesance, osvícenství a 19. století.
Věčně obávaná ženská sexualita
Zajímavé je, že 20. století, kdy se sexualita zatím nejvíc osvobodila, se v knize probírá jen zběžně. Vzhledem k tomu, co všechno se za posledních sto let v této sféře událo, bychom dokonce mohli říct, že kniha trpí jistou nevyvážeností. Mihne se tu vynálezce psychoanalýzy Sigmund Freud i zakladatel sexuologie Magnus Hirschfeld, boj žen za volební právo, bikiny, antikoncepce, Kinseyho zpráva, výzkum Masterse a Johnsonové, který si do popkultury probojoval cestu už seriálem Masters of Sex, hippies, pornokina a registrované partnerství.
Je jasné, že na necelých dvou stech stranách obrázků se dostane jen na základní fakta a teze. V celé knize se autoři stále znovu vrací k několika hlavním myšlenkám: pro muže a ženy nikdy neplatila stejná pravidla, ženská sexualita byla v historii takřka vždy něčím obávaným a potlačovaným a manželství vzniklo jako svazek, jehož hlavním cílem bylo zplození potomstva. Základní poučky v jednotlivých kapitolách ilustruje spousta drobných příběhů. Dozvíme se navíc plno více či méně důvěryhodných zajímavostí a kuriozit – těch je bohužel někdy tolik, že to podstatné jako by se v jejich záplavě ztrácelo.
Určitě si zapamatujete, že první vibrátor v historii vymyslela Kleopatra – byl z papyru, naplněný živými včelami. Přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek objevil spermie, když při masturbaci ejakuloval na mikroskop. Ve viktoriánské Anglii se prý za nepřípustně erotické považovaly i nohy klavírů, proto se zahalovaly krajkami a návleky.
K tématům, kterým autoři věnují zvláštní pozornost, patří vývoj manželství od účelového svazku, do nějž jeho účastníci vstupovali často z donucení, k manželství konsensuálnímu, uzavíranému z lásky. Právě nejistota ohledně další podoby partnerského soužití v době, kdy mizí zvnějšku vnucená pravidla a přibývá možností k seznamování i k uspokojování sexuálních potřeb bez partnera, je hlavním motivem závěrečné části knihy.
Brenot se pokouší nastínit i sexuální budoucnost lidstva – soudí, že sex se zanedlouho zcela oddělí od rozmnožování a nakonec téměř zanikne. V úplném závěru se ale čtenáře pokusí utěšit – roku 2200 nejmodernější technika ve východoafrické džungli objeví pár, který se vrací ke kořenům a docela obyčejně souloží.
Nepřekvapí, že se celá jedna kapitola zabývá dějinami masturbace a boje proti ní, autor totiž o sebeuspokojování napsal celou knihu (slovensky vyšla v roce 2006 jako Chvála masturbácie). Jako dílo francouzského autora se dějiny sexuality navíc pochopitelně soustředí hlavně na francouzskou historii a kulturu, kterou středoevropský čtenář ne vždy důvěrně zná.
I mistr sexuolog se někdy utne
Bez trochy schematičnosti se při zpracování tak bohatého materiálu obejít asi nedá. Tezovité hlavní myšlenky doprovází záplava drobných zajímavostí z historie vztahů a sexu v různých obdobích a kulturách. Přílišné zaměření na kuriozity a nejrůznější perličky ale knize trochu škodí. Autor, ačkoliv se ve svém oboru bezpochyby vyzná, se navíc často dopouští přehnaných nebo prostě chybných tvrzení. Například klást vznik polibku do doby před miliony let je přinejmenším odvážné, vždyť mnoho světových kultur milenecký polibek vůbec nezná.
To, že francouzský renesanční filozof Michel de Montaigne napsal esej o svém hlubokém přátelství se zesnulým Étiennem de La Boétie, není nevyvratitelný ani obecně přijímaný důkaz toho, že jejich vztah byl milostné povahy. Dlouhý výčet autorových pochybení přinesla autorka recenze ve skotském deníku National.
Poněkud jednotvárná je výtvarná podoba. Sexkomiks není na rozdíl od některých erotických grafických románů, jako třeba Ztracené dívky nebo Borgia, žádný vizuální klenot, který byste si prohlíželi jenom pro potěšení z jeho obrazového zpracování. Veselé postavičky v dobových kostýmech na pozadí stylizované architektury nebo nábytku jsou schematické a často se bůhvíproč nesympaticky zubí. Přestože nějaký ten sexuální akt najdete skoro na každé stránce, rozhodně nejde o pornografii. Po přečtení celého komiksu asi budete přemýšlet, proč v dějinách všichni souložili hlavně zezadu, nejspíš to ale souvisí s tím, že tahle poloha se nejlíp kreslí.
O sexu přirozeně a s humorem
Kromě kuriozit se čtenáři dostane pořádné dávky dětinsky přímočarého humoru, který se objevuje na vhodných i nevhodných místech. Kleopatra doufá, že její nový vibrující vynález nepraskne, a novověcí novomanželé zase na slova oddávajícího „Dokud vás smrt nerozdělí...“ reagují výrokem „tuhle pasáž nemám rád… já taky ne“. Jak podotýká jeden ze zahraničních recenzentů, není moc jasné, jak vlastně tohle všechno přispívá k pochopení tématu.
Kniha po přečtení zanechává nejednoznačný dojem. Podle slov ilustrátorky Corynové, kterou cituje britský deník Guardian, nemá být učebnicí, jejím cílem je prý „dosáhnout toho, aby vyjadřování o sexu vypadalo tak přirozeně, jak by mělo“. I Brenot chce hlavně šířit osvětu. Varuje totiž, že ačkoliv se dnes hodně píše o tom, jak lidé experimentují s polyamorií a překračují genderové kategorie, „neměli bychom udělat tu chybu, že si budeme myslet, jako by podobné vzorce chování prokapávaly do všech oblastí společnosti“. Uvádí příklad „novodobých moralistů“, kteří se staví proti manželství homosexuálů i jiným případným alternativním vztahům. Corynová doufá, že „přečtení knihy by lidem mělo pomoci pochopit, že homosexualita je normální“. Někdy to však spíš vypadá, jako by úmyslem autorů bylo čtenáře hlavně za každou cenu pobavit. Sexkomiks ve své kategorii ale zatím nemá konkurenci, proto ho nezbývá než doporučit.
Zmínku si zaslouží plynulý, přirozený překlad zkušené překladatelky Michaly Markové, která se elegantně vyrovnala s vědeckým diskursem i s těmi nejjadrnějšími výrazy, kterých v textu není málo. Čeští čtenáři mimochodem brzy dostanou zajímavou příležitost podívat se na historii sexuality z jiné perspektivy – nakladatelství Paseka, které Sexkomiks vydalo, teď totiž připravuje i komiks Ovoce poznání švédské aktivistky Liv Strömquist, který se zabývá „ženským pohlavním orgánem“ v dějinách z aktivistické a feministické perspektivy.
