Pan Sonic: Naše muzika je váš problém

Jsou jim ukradené klasické poučky o struktuře skladeb a pravidla jejich dramaturgického vývoje je nechávají chladnějšími než vodu tisíce a jednoho jezer rodného Finska. Vše podřizují svému sluchu a tomu, jak neobvyklé zvuky kombinované dohromady znějí. Podle toho, jak které přidávají, ubírají a pomocí nejrůznějších elektronických efektů a filtrů modulují, vzniká něco, co by snad mohlo vzdáleně připomínat zažité představy o vývoji skladby. O nějaké gradaci či pointě na konci jejich zvukových koláží nemůže být ani řeč. Když už je všechny možné kombinace použitých zvuků přestanou bavit, prostě skladbu utnou. A je jim srdečně fuk, stane-li se tak po dvou, nebo patnácti minutách.

Mika Vainio a Ilpo Väisänen se během osmdesátých let spíše míjeli, ale v rámci tehdy ještě poměrně malé finské elektro-experimentální scény bylo jen otázkou času, než se tyto dvě spřízněné duše dají dohromady. Stalo se tak roku 1994 a blahé paměti fungovali coby tříčlenná formace, ale Sami Salo je po čase opouští a věnuje se práci fotografa. Sám Mika Vainio je považován za pravděpodobně největší postavu finské taneční scény (konkurovat mu může jen Jimi Tenor), protože právě Vainio byl tím, kdo se zásadním způsobem motal okolo všeho podstatného, co se na rodící se finské taneční scéně dělo. A možná i díky němu je finská taneční hudba mnohdy tak chladná a odosobněná. Vainio si totiž libuje v mrazivých, nelidsky znějících experimentech. Koncem osmdesátých let se nechával zavřít do místnosti, kde po dobu deseti hodin naslouchal nízkofrekvenčnímu bzučení o síle 125 decibelů a nebylo mu zatěžko vpravit do útrob Samiho Sala mikrofon, aby zjistil, jak to zní v jeho žaludku. Vainiův vliv na finskou taneční scénu byl obrovský a jeho zájem o vše chladné a minimalistické padl na studeném severu na úrodnou půdu. Své působení na směřování finské taneční scény ještě umocnil tím, že byl společně s uznávaným architektem Tommim Grönlundem u zrodu prvního finského labelu Sähkö recordings, který jako první začal zásadním způsobem reprezentovat a prosazovat finské elektronické projekty v zahraničí a brzy se zařadil mezi nejvlivnější labely svého druhu v Evropě. O vlivu a úctě, které se sám Vainio těší po celém elektro-experimentům nakloněném světě, vypovídá spolupráce s Björk (vybrala si jej coby remixéra pro své remixové album Telegram), F.M.Einheitem z Einstürzende Neubauten a Alanem Vegou.

Nové album Pan Sonic Aaltopiiri je šestým v pořadí a i při jeho přípravě byl použit stejný postup jako na předešlých kouscích. Pan Sonic vše nahrávají přímo naživo, výsledný materiál už jen drobně ošetří. Před tím samozřejmě skladbu nazkouší, ale samotné nahrávání je živým procesem, což je v rámci elektronické scény skutečnou raritou. Aaltopiiri nahrávali v Barceloně, kam se před lety přestěhovala skoro celá finská elektronická špička, včetně třeba již zmiňovaného Jimi Tenora a v podstatě celého vedení Sähkö recordings. Oba členové Pan Sonic se zároveň věnují remixování (2K, Riuchi Sakamoto, Björk) a pilně pracují na svých sólových projektech. Také se chystá album, které společně natočili s F.M.Einheitem z industriálních Einstürzende Neubauten. Právě tato kapela tvoří společně s Throbbing Gristle nebo francouzským skladatelem musique concrete Pierrem Henrym pro Pan Sonic nejdůležitější veličiny, které jimposkytly inspiraci a které je zásadním způsobem ovlivnily. A jaké další spolupráce by si ještě v budoucnu rádi vyzkoušeli? Velmi často v této souvislosti zmiňují velikány reagge a dubu jako King Tubbyho nebo Scratch Perryho. "Také bychom velmi rádi vyzkoušeli práci na soundtracku. Oba máme velmi rádi Tarkovského filmy!"

Důležitým "externím" členem Pan Sonic je Jari Lehtinen, který pro Pan Sonic vyrábí zvláštní nástroje, díky kterým mohou Pan Sonic znít ještě divněji a neurotičtěji. "Máme třeba syntezátor s dvanácti oscilátory, které můžeme navzájem propojovat a modulovat. Také máme malý syntezátor vbudovaný do starého psacího stroje," chlubil se Mika Vainio v rozhovoru pro americký fanzim Skreem. Oba členové Pan Sonic se netají tím, že svým mašinkám mnohdy příliš nerozumí a že si s nimi často poradí spíše instinktivně. Přiznávají, že nemají své přístroje vždy zcela pod kontrolou. Díky omylům a chybám při práci s počítači prý často přijdou na zajímavé věci, které neváhají použít. Občas se jim omylem podaří vytvořit takový zvuk, jaký by s chladnou hlavou nikdy nevyprodukovali. Zda-li se dá takto vytvářet komunikativní hudba, lze vést polemiky. "O tohle se nezajímám. Důležité je, jestli nám to zní dobře. Jestli je to umění?To pro mě není důležité," říká Vainio a Väisänen jej lakonicky doplňuje: "Je to spíš váš probém." Pan Sonic se spíše než hýčkanými miláčky taneční scény stávají hlavní atrakcí nejrůznějších vernisáží moderního avantgardního umění, kde je jejich pro někoho nesmyslné a samoúčelné kupení ruchů vítáno s otevřenou náručí. A co na to všechno Pan Sonic? "Když hrajeme, myslím na ženský," říká Väisänen. A je vymalováno!